Spojte se s námi


Fortuna liga

Kde vyrůstali Kollerové a Poborští? No přece na vesnicích!

Kosmonosy leží zhruba padesát kilometrů severovýchodně od Prahy, když těsně sousedí s Mladou Boleslaví. V posledních deseti letech mohou být pyšné na své fotbalisty, kteří se z okresního přeboru dostali až do divize. Vděčí za to především předsedovi klubu Petru Bernardovi, který zachránil tento fotbalový oddíl před krachem.

Publikováno

dne

Kosmonosy leží zhruba padesát kilometrů severovýchodně od Prahy, když těsně sousedí s Mladou Boleslaví. V posledních deseti letech mohou být pyšné na své fotbalisty, kteří se z okresního přeboru dostali až do divize. Vděčí za to především předsedovi klubu Petru Bernardovi, který zachránil tento fotbalový oddíl před krachem. S obětavým funkcionářem jsme si popovídali o tom, co se od té doby povedlo v Kosmonosích vybudovat a jaké jsou jeho další plány. Petr Bernard navíc sklízí úspěchy také v byznysu, kde se rovněž projevuje jeho velká pracovitost a zapálení. A řeč přišla i na cestování, které patří mezi obrovské koníčky Petra Bernarda.

Kde se vzala vaše vášeň pro fotbal?

Fotbal mám rád od malička. Za našich mladých let ještě nebyly dnešní vymoženosti typu mobilních telefonů anebo internetu, takže když jsme přišli ze školy, hodili jsme tašku do kouta a vyrazili jsme okamžitě ven. Jsem sportovně založený člověk, takže fotbal mě hodně bavil. Od šesti let jsem ho hrál v rodném Rakovníku a ještě jsem ho kombinoval s hokejem. Potom už jsem všechno nestíhal, takže jsem si musel zvolit jeden sport a zvítězil fotbal. Ten jsem hrál aktivně až do dvaačtyřiceti let.

Pocházíte ze sportovně založené rodiny?

Právě že vůbec ne. Rodiče nebyli sportovci. Táta sice fotbal sledoval, ale nikdy ho aktivně nehrál. A ani moje dvě sestry se nedaly na sportovní dráhu. V tomto směru jsem v naší rodině spíše výjimkou.

Na jaké úrovni jste kopal? A na které angažmá nejraději vzpomínáte?

Prošel jsem si více klubů, ale většinou jsem měl štěstí, že jsem narazil na dobrou partu. Když jsem vylezl z dorostu, tak jsem šel do Sparty Lužná, kde jsem nastupoval v I. B třídě. Potom jsem chvilku působil v Rakovníku v ČFL. Manželka ovšem pochází z Mladé Boleslavi a my jsme už tehdy brzy založili rodinu, takže jsme se za lepším bydlením přestěhovali do Mladé Boleslavi. V okolí mi nejvíce přirostly k srdci právě Kosmonosy. Po konci sportovní části jsem se tady přesunul k činnosti funkcionáře.

Jak u vás probíhal přerod ze sportovce ve fotbalového funkcionáře?

Musím říct, že nešlo o nic plánovaného. Já bych možná ještě hráčsky pokračoval v nižších soutěžích, ale tehdejší starosta Kosmonos mě oslovil, jestli bych nevstoupil do klubu jako funkcionář. Město totiž nebylo spokojené s tím, jak se tam fotbal dělal. Do té doby jsem o něčem podobném vůbec neuvažoval. Starostovi jsem na to kývl a tehdy to všechno začalo.

Klub se tehdy topil ve značných dluzích. Neuvažoval jste o tom, že tuhle nabídku odmítnete?

Samozřejmě jsem to zvažoval, ale Kosmonosy mi byly blízké a navíc v klubu působilo hodně kamarádů, kteří mě přemlouvali, ať do toho jdu. V opačném případě hrozil úplný konec fotbalu v Kosmonosech. Tehdy se tam hrál okres a polovina kluků chtěla skončit. Nakonec zůstali a postupnými krůčky jsme stoupali nahoru.

Jste člověk, který má rád nové výzvy?

Asi jo. Jsem znamením střelec, takže mám rád výzvy, dobrodružství a cestování. Začátky však byly hodně krušné. Klub jsme přebírali s půlmilionovou ztrátou a postupně ještě vylézali různí kostlivci ze skříní. Dluh narostl na nějakých 700 tisíc korun. Dva roky jsme to spláceli, takže jsme vlastně pořádně nedělali fotbal.

Nastal někdy moment, kdy jste si řekl, že jste udělal chybu a vůbec jste do fotbalu v Kosmonosech neměl vstupovat?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. I dneska mě to občas napadne. K tomu podnikám, takže toho mám opravdu hodně. Někdy si říkám, že by bylo lepší věnovat volný čas něčemu úplně jinému. Třeba sednout na kolo a tímhle způsobem se odreagovat. Vždycky mě to ale za chvilku přejde. Fotbal mám rád, takže si myslím, že by mi chyběl. Je kolem toho spousta starostí, člověk se cítí unavený, ale vždy u mě převážila láska k fotbalu.

Na co jste za těch necelých deset let v pozici šéfa fotbalu v Kosmonosech nejvíce hrdý?

Pro nás byla od začátku priorita pracovat s mládeží. V současnosti u nás máme devět mládežnických mužstev a dva týmy dospělých. Práce s mládeží je časově i finančně náročná, ale vyplácí se nám to, protože v kádru divizního áčka najdeme spoustu odchovanců. Na tohle jsme hrdí a chceme v tom pokračovat. Spousta lidí v klubu je v tom se mnou úplně od začátku.

Jak se vám povedlo zvelebit zázemí stadionu?

Nechci se chválit, ale udělal se kus práce. Postupně probíhá rekonstrukce prakticky celého vnitřního zázemí, což samozřejmě zahrnuje i modernizaci hospody, klubovny a kabin. Muži mají k dispozici i relaxační část, když mohou využít dvě vířivky a bazénky s ledem pro rychlejší regeneraci. Co se týká venkovních prostor, tak se opravilo tréninkové hřiště, kde proběhlo kompletní zatravnění včetně umělé závlahy. Tam se nyní mohou hrát plnohodnotné zápasy.

V současnosti budujeme ještě další hřiště, takže tady budou celkem tři hrací plochy. Navíc máme zpracovaný projekt umělky, když momentálně čekáme na otevření dotace. Podle mých informací by se během dubna měly začít podávat žádosti. Hodně by nám to pomohlo, protože aktuálně využíváme umělku v Mladé Boleslavi, což nás v zimě stojí přes 300 tisíc korun. Díky vlastní umělce bychom ušetřili tyhle peníze a ještě bychom něco mohli vydělat na jejím pronájmu. Z investic samozřejmě nemůžu zapomenout ani na krásnou novou tribunu.

Slyšel jsem, že občas sám přiložíte ruku k dílu. Je to pravda?

Je to pravda. Občas sednu na traktor a posekám trávu. Nevadí mi ani jiná manuální činnost. U těchto věcí si dokážu výborně vyčistit hlavu z podnikání. Je to nádherný relax. Navíc pocházím z vesnice, takže se práce nebojím.

Patříte mezi spíše přísné anebo shovívavé šéfy?

Nejsem vyloženě přísný člověk, snažím se s každým vyjít. Samozřejmě ve mně občas bouchnou saze a potom od plic řeknu, co si myslím. Za deset minut mě to ale přejde a zase jsem v klidu. Navíc nejsme profesionální klub, když to většina lidí dělá za symbolickou odměnu nebo prakticky zadarmo. Tohle člověk musí zohlednit. Ale u sebe ve firmě jsem na zaměstnance přísnější. Když něco řeknu, tak ví, že to mají udělat hned a ne za dva týdny.

Trenérům do jejich práce mluvíte anebo jim necháváte volnou ruku?

Já ctím pravidlo, že když si toho trenéra vyberu, tak mu musím dát určitou dobu hájení, než se má předvést a něco ukázat. Je čistě na něm, jaké má tréninkové metody anebo jakou postaví sestavu. Samozřejmě by měl ctít klubovou filozofii, ale do základní jedenáctky trenérům zásadně nemluvím. Když tohle někdo dělá, tak to podle mě není dobře, protože srážíte autoritu trenéra a vlastně tím naznačujete, že ho ani nepotřebujete. Pokud to bohužel nefunguje, tak se mezi sebou domluvíte a on musí odejít. My ale trenéry moc často neměníme. 

Během necelých deseti let jste se dostali z okresního přeboru až do divize. Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že důležitá je právě ta kontinuita. My jsme tady měli dohromady jen tři trenéry. Navíc si pečlivě vybíráme posily. Nekoukáme se jen na fotbalovou kvalitu hráče, ale i na jeho lidskou stránku. Vybíráme si takové typy, aby zapadly do naší party. Navíc u nás fotbalisty nerozmazlujeme. Nejdeme cestou nějakých žoldáků, že bychom každý půlrok vyměnili pět lidí v mančaftu. S hráči chceme pracovat dlouhodobě a nejlépe si je vychovat v mládeži.

Berete divizi jako konečnou stanici anebo pomýšlíte ještě výše?

Dovolím si tvrdit, že například ČFL bychom zvládli ufinancovat. Toho bych se nebál, i když samozřejmě potřebujete sehnat i adekvátní hráčskou kvalitu. Naší výhodou je, že je zde mladý kádr, který se chce zlepšovat a výkonnostně růst. Tady bych viděl dveře otevřené, ale není to otázka, které by momentálně měla ležet na stole. Necháváme tomu volný průběh.

Pokud si to kluci vykopou, my jim v tom bránit nebudeme. Já už jsem svůj cíl překročil. Když jsem vstupoval do fotbalu v Kosmonosech, tak jsem se chtěl dostat do krajského přeboru. Je krásné, že se povedla divize. Například o druhé lize ovšem vůbec neuvažujeme. To už by bylo nad naše možnosti.

Jak obtížně se shánějí sponzoři?

Dá se říct, že mám na sebe navázaných pár firem, s nimiž dlouhodobě spolupracuji i přímo v mém podnikání. Jde vesměs o přátelské vztahy, takže si navzájem důvěřujeme. Největší podpora samozřejmě přichází od města Kosmonosy, před nímž musím smeknout. My se ale snažíme některé projekty realizovat ze soukromých zdrojů, abychom jen neměli nataženou ruku. Radnice v čele s panem starostou tady podporuje všechny spolky, za což zaslouží poděkování.

Za prioritu považujete výchovu mládeže. Co si však myslíte o angažování cizinců v českých fotbalových soutěžích? Mohou být přínosem anebo jste proti tomuto trendu?

V Evropě působí spousta hráčů z Afriky. Je samozřejmě důležité, z jakého zdroje tyhle fotbalisty získáváte. Nedat pouze na první dojem, ale africké hráče si pořádně prověřit. My sami taky rozjíždíme jeden projekt, kdy tady přijede kluk z Afriky.

Není to ovšem pouze o fotbale, ale chceme mu pomoct i se studiem, aby pak mohl doma prodat získané zkušenosti. Věříme tomu, že nám to také  dá něco pozitivního. Samozřejmě nemůžete mít v týmu osm cizinců, ale například dva zahraniční fotbalisty si v Kosmonosech představit dokážu.

V českých podmínkách fotbal připomíná černou díru, která požírá nejen čas, ale i peníze. Skutečně vám to stojí za to?

Máte pravdu, ale kdyby si tohle řekli všichni funkcionáři, tak jde fotbal do háje. Myslím si, že teď nastala doba, kdy by kluby mezi sebou měly spolupracovat mnohem intenzivněji. V boleslavském okrese často slyším, že kluby musí zrušit dorost anebo žáky. Tohle se prostě musí začít řešit. Je třeba začít přemýšlet o tom, jak dál pokračovat ve výchově mládeže. Ono je jednoduché odhlásit mládežnickou soutěž, jenže za pár let prostě nebudete mít kde brát.

Myslím si, že by se měli zamyslet i pánové v nejvyšších patrech českého fotbalu. Nesmí se o tom jen mluvit, ale hlavně je potřeba intenzivně pracovat. Kde vyrůstali Kollerové a Poborští? No přece na vesnicích! Zatím to vypadá, že peníze na mládež nejsou a nebudou. To ovšem není naše chyba. O tohle se musí postarat lidé ve vedení fotbalového svazu, kteří nám musí pro práci s mládeží vytvořit adekvátní podmínky.  

Postihl úbytek mládežníků také Kosmonosy?

Musím to zaklepat, ale máme širokou základnu více než dvou stovek dětí, takže koronavirovou pandemii jsme docela zvládli. Byl jsem příjemně překvapený, že fakt skončilo jen pár kluků. Jinde však mají velké problémy dát to dohromady. 

Dalším problémem české kopané je korupce. Co říkáte na kauzu kolem Romana Berbra? Překvapilo vás to anebo jste se s podobnými praktikami také setkal?

Když fotbal děláte od šesti let, tak by člověk lhal, kdyby řekl, že se s něčím podobným nikdy nesetkal. Nalijme si čistého vína. Já si myslím, že tyhle věci se ze společnosti jen těžce vymýtí. My se sice bavíme o fotbale, ale tohle se bohužel děje i v jiných sportech, které to jen lépe skrývají. Na tyhle praktiky narazíte i ve vyspělejších zemích. Upřímně nejsem přesvědčený o tom, že se po konci Berbra něco extra změní. Přál bych si to, ale jsem spíše pesimista. Bude hodně záležet na vedení svazu, jaké zvolí metody a jak bude postupovat.

K novému vedení Fotbalové asociace ČR tedy nemáte důvěru?

Upřímně jsem od toho očekával trošku více. Rozhodně nemám nasazeny růžové brýle. Nic proti panu Fouskovi. Myšlenka Fevoluce asi nebyla špatná, ale bohužel se tam opět nacpali lidé, kteří z toho jen chtějí mít osobní profit. Mám strach, aby to nebylo ještě horší než za bývalého vedení.

Nechcete se přímo zapojit do okresních, krajských anebo státních struktur fotbalu?

Neříkám, že bych nechtěl pomoct, ale já obecně moc nemusím politiku. Baví mě pečovat o klub, kde se můžu realizovat a dělat si to po svém. Když se rozhodnu něco vybudovat, tak si za tím jdu a nemusím lobovat u desítek lidí. Starosta Kosmonos mi už několikrát říkal, že něco rozjedu a ještě to ani nemám posvěcené od města a na papíře. Jsem zvyklý se takhle chovat z byznysu, kde se nemůže na nic dlouho čekat.

Manželka nenadává, že volný čas a finanční prostředky investujete zrovna do fotbalu?

Za ty roky už je zvyklá a docela mi to toleruje. Navíc se jí to snažím vynahrazovat, když dvakrát do roka letíme na dovolenou. Jedna z nich je odpočinková, která probíhá v létě. V zimě ovšem manželka trošku trpí, protože vyrážíme někam dál na takovou spíše aktivní dovolenou. K srdci mi přirostla hlavně Afrika. Strašně rád čtu o starém Egyptu a pozoruji zvířata ve volné přírodě. Afrika je v tomto ještě takovým neposkvrněným kontinentem. Doufám, že se tam v budoucnu vloží do přírody více peněz na úkor nějakého nesmyslného zbrojení.

Kam všude jste se podívali?

Zmínit můžu například Keňu, kde objíždíme národní parky. Z exotických destinací dále mohu jmenovat Thajsko, Maledivy anebo Seychely. Hodně máme procestovaný Egypt, ale ještě před jejich revolucí, kdy tam za prezidenta Mubáraka bylo bezpečněji.

Máte nějaký cestovatelský sen?

Určitě. Teď v zimě jsem se chystal do Ugandy na návštěvu horských goril, jenže kvůli válce na Ukrajině jsem to nakonec odložil. Tohle ale v nejbližší době určitě uskutečním. Dále mě láká Gabon, což je krásný stát. Z osmdesáti procent je tam neposkvrněná příroda. Turismus je tam zatím v plenkách. Chtěl bych se tam podívat ještě dříve, než si tam lidé najdou cestu.

Jste spolumajitelem firmy PODLAHY BLANKET. Jak se vám v byznysu daří? A jaké činnosti se konkrétně věnujete?

Máme velkoobchod a maloobchod s podlahovými krytinami, které nejen prodáváme, ale zároveň montujeme podlahy i na klíč. Jde o koberce, dřevěné podlahy, vinylové podlahy atd. Děláme také interiérové dveře a rovněž kuchyně. Jednu prodejnu najdete v Mladé Boleslavi a druhou pobočku ve Vsetíně, odkud pochází můj společník Ondřej Martinásek. Zatím se nám daří, když jsme bez větších ztrát přežili i covid. Větší obavu mám ze současné války. Celkově ekonomika utrpí, takže propad asi nastane i přímo u nás. Dlouho jsme byli nahoře, takže asi je potřeba, aby to spadlo.

Co chystáte v nejbližších měsících?

Kariérně budu spokojený s tím, pokud firma poběží jako doteď. Máme ustálený kolektiv zaměstnanců, s nimiž jsme spokojení. Co se týká fotbalového života, tak bychom se v budoucnu nebránili ČFL, ale hlavně chceme efektivně pracovat s mládeží. Zahrnuje to finanční podporu trenérů, aby všichni kluci získali licence a byli správně vyškolení. A samozřejmě si přeji, abychom já i celá moje rodina byli zdraví. A pokud někdy budu mít vnuka nebo vnučku, tak bych se vůbec nezlobil. Rád bych určitě také procestoval další krásná místa na zemi a poznal jiné kultury.

Rozhovor připravil: Mgr. Jan Obludník

Reklama

Oblíbené

Copyright © 2017-2024 RUIK Digital s. r. o. | Sportovní zprávy, výsledky, preview a tipy na sázení zdarma - Fotbal, Hokej, Tenis, Oktagon, UFC, Esport a F1. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře.