Kam kráčíš, Slavie? Z Trpišovského totálního fotbalu je hluboký beton, předváděná hra je nejhorší za jeho éry

KOMENTÁŘ – Kam kráčíš, Slavie? Momentálně to vypadá, že udělala za poslední léta několik kroků dozadu a je to stále horší a horší. Jindřich Trpišovský, jenž uhranul celou republiku totálním fotbalem, kterým se Slavia v Evropě prezentovala, totiž sází čím dál tím více na hluboký beton. A předváděná hra je tak jednoznačně nejhorší za jeho éry.

• Slavia má problém s předváděnou hrou
• Z totálního fotbalu přešla na hluboký beton
• Její silné stránky už jsou vynulovány

Pondělní ráno je pro slávisty dnem smíšených pocitů. Z derby na Letné vydolovali bod, což je z několika ohledů příjemná zpráva. Hráli totiž na nepříjemné půdě, kde v lize pět let nevyhráli, zároveň dohrávali téměř půlhodiny v deseti, zisk bodu je tedy po tomto průběhu pozitivní.

Jenže když se na výkon Slavie podíváte zdálky, uvidíte nepochopitelně uvadající tendenci výkonu sešívaných ve velkých zápasech. Přitom právě to byla Trpišovského chlouba.

Když přišel do Edenu a prohlásil, že chce hrát totální fotbal, fanoušci mu to během prvního rozpačitého půlroku několikrát omlátili o hlavu. Jenže poté si vše sedlo a sešívaní skutečně začali hrát nádherný fotbal, kdy se nezalekli nikoho.

Chance Liga / před 4 měsíce

Vydra měl dostat přímou červenou, VAR chyboval, potvrdila Komise rozhodčích

Totální fotbal v Evropě

Do té doby bylo zvykem, že když český tým uhrál v Evropě nějaké body se silným soupeřem, spíše se k tomu probránil. Trpišovský to ale obrátil naruby a Slavia uchvátila Evropu tím, jak se dokázala vyrovnat i těm největším gigantům.

Začalo to na jaře 2019, kdy v Evropské lize vyřadila Genk a po heroickém prodloužení Sevillu, rekordmana v počtu vítězství v EL. Ve čtvrtfinále poté odehrála dva víceméně vyrovnané zápasy s Chelsea, kde jí domácí fanoušci zatleskali za výkon.

Chance Liga / před 3 roky

Památné momenty: Čas 118:53 a historický postup Slavie přes Sevillu

Jízda pokračovala v Lize mistrů, kde sešívaní ve skupině smrti s Barcelonou, Interem Milán a Borussií Dortmund předváděli skvělé výkony. K zisku více než 2 bodů jim chyběla jen větší přesnost v zakončení.

Mezitím na domácí půdě Slavia dominovala a vyhrála 3 tituly v řadě, v derby neprohrála 14x za sebou. Z toho třikrát porazila rivala o 3 góly a v každém zápase jej jasně přehrála.

V dalších letech sice ligu nevyhrála, ale v Evropě nadále dělala českému fotbalu skvělé jméno. Namátkou proti Rangers, Leicesteru, Arsenalu, Feyenoordu, Leverkusenu či AS Řím. Ještě v předminulé sezóně hrála proti AC Milán dvakrát většinu zápasu v deseti a přesto se nezalekla a hrála atraktivní, nátlakový fotbal.

Dokonce i v minulé sezóně na podzim, i když nesbírala moc body, předváděla skvělé výkony. Slavný Ajax Amsterdam doma jasně přehrála a remizovala 1:1, v Bilbau a ve Frankfurtu byla jasně lepším týmem a prohrála těsně 0:1.

Ústup od atraktivního fotbalu

Jenže od jara jakoby to začalo drhnout. Slavia sice v lize většinou stále vyhrávala, ale už to nebylo po dominantních výkonech, spíše účelně za 3 body. Až příliš si zvykla na Tomáše Chorého na hrotu a začala si zjednodušovat hru dlouhými nákopy.

Ještě více to umocňuje tato sezóna. Sešívaní na startu ligy ztratili svou herní tvář, kromě zápasu v Boleslavi nepředvedli ani jednou kvalitní herní výkon a tři body spíše vyválčili. Když přišla Liga mistrů, fanoušci se těšili na další vyrovnané zápasy nahoru dolů a vyhlášený „totální fotbal“.

S Bodo/Glimt ovšem v prvním poločase Slavia nečekaně zalezla do bloku, na to by ovšem nemohl nikdo nic říct, jelikož se po přestávce dostala do vedení 2:0. Druhý poločas už byl ukázkou evropské Slavie, aktivní a plné šancí, jenže vše znevážnilo vyrovnání v 90. minutě.

Na San Siru se Slavia prezentovala tak, jak za Trpišovského éry ještě nikdy. Ano, Inter je nesmírně silný soupeř a finalistou Ligy mistrů není nadarmo, ale ani toho se sešívaní dříve nezalekli a třeba na Barceloně s Messim podali odvážný a důstojný výkon.

Proti Interu to ale bylo jen hluboké bránění a doufání na zázrak. Sešívaní se nezmohli prakticky na nic, v prvním poločase byste minuty strávené na útočné polovině spočítali na prstech jedné ruky. Ofenziva byla po celý zápas úplně impotentní a nevytvořila si ani jediný náznak šance.

Skvělí technici nuceni do bloku

V neděli to mohla Slavia napravit v derby na Spartě, jenže se stal opak. Do zápasu vstoupila bojácně, nechala se zatlačit a v prvních šesti minutách si prakticky nepřihrála, což vyvrcholilo v úvodní gól Sparty. Ten byl naštěstí pro červenobílé odvolaný a po pauze se srovnali. Pak šli i do vedení, ale i poté byli letenští nebezpečnějším a aktivnějším týmem.

O hře od 66. minuty, kdy byl vyloučen Tomáš Vlček, se není třeba bavit. To nemá s tématem ustoupení od totálního fotbalu co dělat. Ba naopak, zde by si Trpišovský zasloužil pochvalu, jak dokázal tým i v deseti zkonsolidovat a i za pomocí zvláštních tahů jako Mosese či Oscara na stoperu dokázali sešívaní neinkasovat.

Ovšem důležité je se podívat na první hodinu hry včetně zápasu s Interem. Ano, můžeme se bavit o tom, že se kádrem Slavie prohnala viróza a několik opor je mimo hru, ale od toho klub koupil jeden z nejbohatších Čechů, aby utvořil dostatečně konkurenceschopný kádr.

A pokud má Slavia k dispozici vynikající fotbalisty a techniky jako Muhammed Cham, Lukáš Provod, Vasil Kušej, Lukáš Vorlický, Christos Zafeiris či Oscar Dorley a přesto se raději uchýlí k hlubokému bránění a spolehání se na brejky, tak to do budoucna nevěští nic dobrého.

Zdroj: Autorský článek