Reklama

Jan Kliment: Werner? Viděl jsem zajímavější hráče. Stuttgartu jsem vděčný za férovou péči

Útočník Jan Kliment se dal zdravotně do pořádku a patří mezi klíčové ofenzivní hráče Slovácka. V rozhovoru pro Ruik zavzpomínal na působení ve Stuttgartu nebo prozradil své cíle do budoucna.

Zdroj: 1. FC Slovácko

Dokázal jste se dostat do nominace silného ročníku 92 na mistrovství Evropy do 21 let. Co pro Vás znamenala nominace? A s čím jste šel do turnaje?

Tak ta nominace přišla na poslední chvíli, když jsem začal hrát v Jihlavě poslední půl rok pod trenérem Klusáčkem. Nominace pro mě znamenala hodně, protože to byla první pozvánka do jednadvacítky. Předtím jsem dostal pozvánku do U16 a U17. 

Před Eurem se jelo na kemp, kde ještě nebylo rozhodnuté, jestli vůbec pojedu. Rozhodovalo se mezi mnou a Standou Vávrou, ale mně vyšlo přátelské utkání, ve kterém jsem se prosadil a jel jsem nakonec já.

A s čím jsem šel do turnaje? Byla tam určitě nějaká nervozita. Určitě jsem si nepředstavoval, že toho tolik odehraju. Věděl jsem, že odehraju první zápas, protože tam byla absence Matěje Vydry a Vaška Kadlece. Zápas mi docela vyšel, a proto jsem dostal šanci i v dalším zápase, ve kterém jsem dal tři góly.


Vaše nominace byla možná překvapením pro některé fanoušky, protože jste pravidelně nenastupoval v Jihlavě. Proč jste neměl v Jihlavě důvěru?

Nominace mohla být pro někoho překvapením, protože jsem toho v Jihlavě moc neodehrál. Ale od příchodu trenéra Klusáčka se toho dost změnilo. Nějak jsme si spolu sedli a on mi dal hodně prostoru na hřišti.

Myslím si, že jsem mu tu důvěru splatil a on byl ten klíč, proč jsem se třeba dostal na EURO nebo přestoupil do Stuttgartu.

Byl jsem tam od narození a i spoustu lidí mě znalo delší dobu a měli o mně nějaké mínění. Byl jsem tam nějak zaškatulkovaný. Pamatuju si, když přišel pan Klusáček, tak mu ostatní říkali, ať se mnou spíš nepočítá.

Ale on na ně nedal a chtěl si udělat svůj obrázek, za což mu jsem vděčný. Dal mi šanci, kterou jsem využil, a ta nominace byl jen třešničkou.

Jste odchovancem Jihlavy, kde jste se dokázal prosadit přes mládežnické kategorie až do prvního týmu. Jak vzpomínáte na působení v Jihlavě? A co říkáte na současnou situaci klubu?

Začal jsem tam s fotbalem v nějakých pěti letech. Většinu času mě vedl táta jako asistent trenéra až do dorostu, takže na mě dohlížel. Pak už jsem tam byl sám, ale řekl bych, že jsem měl více klidu, protože nikdo za mnou pořád nestál. V uvozovkách jsem si ten fotbal mohl dělat po svém, ale táta mi určitě hodně pomohl.

A současná situace klubu? Mají to těžký, bez peněz se to dělá špatně. Každopádně já už tam nemám moc kontaktů, protože lidé, se kterými jsem se bavil, tak už tam nejsou. Takže do klubu vůbec nevidím, ale určitě ta situace tam není lehká. Doufám, že se z toho vyhrabou a bude to tam fungovat jako dřív.

Po povedeném mistrovství Evropy jste přestoupil do německého Stuttgartu. Proč jste se rozhodl pro přestup do Stuttgartu? A měl jste i jiné možnosti?

Měl jsem i jiné možnosti. Zájem byl z Holandska, Belgie nebo z předních českých klubů. Já jsem chtěl nejdříve odejít do Holandska, kde o mě mělo zájem PSV Eindhoven. Ale po rozhovoru se svým agentem jsme usoudili, že ta Bundesliga je přece někde jinde.

Hlavní příčinou, proč jsem nechtěl odejít do Německa, byl jazyk, protože jsem neuměl ani slovo. Ale ve finále jsem uznal, že ten jazyk není takový problém a dá se naučit. Rozhodli jsme se teda z toho důvodu, že německá liga je prestižnější a bude to tam lepší.

Najednou jste se stal součástí bundesligového celku, jaká to byla změna pro Vás?

Tak skok to byl obrovský. Odešel jsem z malého klubu, kde byly ty podmínky omezený, do klubu, kde bylo prakticky všechno. Já nevěděl, jak to tam chodí, že se chodí na trénink hodinu a půl předem. Máme snídani, trénink, posilovnu, oběd, takže jsi tam celý den a můžeš na sobě pracovat.

Takže skok to byl velký, než jsem se rozkoukal a zjistil, jak to tam funguje. Ale byl tam se mnou Adam Hloušek první půl rok, který mi pomohl a vše usnadnil.

Ve Stuttgartu jste nastupoval jako střídající hráč, jak jste přijal tuhle roli? Neočekával jste, že dostanete více prostoru?

Já jsem byl rád za to, že mě Stuttgart vůbec chtěl. Vybral si mě trenér Alex Zomiger, který mi věřil a i na to, že jsem byl střídající hráč, tak jsem naskakoval do hodně utkání a dal mi nějaký prostor.

Začátek sezóny se nám moc nepovedl, a když to vypadalo, že bych měl nastoupit v základní sestavě, tak byl trenér odvolán. Převzal nás trenér rezervního týmu, který odstřelil pět hráčů a já byl jeden z nich. Takže jsem měl smůlu a nedalo se s tím bohužel nic dělat.

Ve Stuttgartu panovala obrovská konkurence na hrotu útoku, ve které byl i současný útočník Chelsea Timo Werner. Byl už v té době vidět, že z něj vyroste špičkový útočník?

Ano, to je pravda. V té době byla ta konkurence úplně jiná, než je třeba teď. Když jsem přišel do Stuttgartu, tak Timo nebyl útočníkem číslo jedna a nastupoval podobně jako já. Jeho obrovskou výhodou je to, že na prvních deseti metrech na něj nikdo rychlostně nemá.

Pamatuji si, že jsem s ním byl v rychlostním cvičení a nemohl jsem ho za boha chytit, jeho rychlost je opravdu obdivuhodná. Spoluhráči mě uklidňovali tím, ať si z toho nic nedělám, že se prostě nedá chytit. Už v té době byl brán za velký talent a že má předpoklady, aby to dotáhl opravdu daleko. Ale na tréninku jsem viděl zajímavější hráče, on nebyl ten typ hráče, který by prokličkoval celé hřiště a dal gól.

Těžil ze své rychlosti a má i charakter toho Němce, který si jde za svým. Když třeba nedal šanci, tak šel znova do toho naplno po hlavě a tenhle jeho charakter mu v kariéře hodně pomohl.

Po roce ve Stuttgartu jste odešel na hostování do dánského Brondby Kodaň. Jak vzpomínáte na toto působení?

Začátek nebyl nic moc, protože jsem tam přestoupil na poslední chvíli, kdy bylo odehráno několik zápasů. Byly tam dva útočníci, kteří vstřelili nějaké branky, takže to bylo velmi těžké se prosadit.

Ale od další sezóny, kdy jsem absolvoval i přípravu, tak se mi ten půl rok povedl. Vzpomínám na to působení rád, i když jsem tam nejprve nechtěl jít. Musel jsem si zvyknout na nové prostředí, takže začátky nebyly lehké, ale postupem času jsem se zamiloval do toho klubu i města. Celkově jsou v Dánsku přátelští lidé, kteří se vám snaží pomáhat. Tohle působení jsem si užil a byl jsem tam strašně rád.

V Dánsku jste se postupem času prosadil a byl jste tam spokojený, ale přišlo vážné zranění kolene. Myslíte si, že byste setrval v Dánsku, kdyby nepřišlo zranění?

Byl jsem tam spokojený, zabydlel jsem se tam a i přítelkyně tam byla spokojená. Bohužel přišlo zranění, s kterým jsem nemohl nic dělat. V Dánsku jsem chtěl zůstat, i přesto, že jsem byl zraněný, tak o mě Brondby stálo nebo byl i zájem z Holandska. Bohužel Brondby procházelo finanční krizí a peníze, které mi nabízelo… Nevyplatilo by se mi tam zůstat. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro setrvání ve Stuttgartu.

V době zranění jste byl stále hráčem Stuttgartu, který se o Vás staral. Přišlo mi, že se o Vás ve Stuttgartu maximálně postarali i přesto, že s Vámi do budoucna klub nepočítal. Jak jste vnímal přístup Stuttgartu k Vám?

Jak říkáte, tak Stuttgart se mnou nepočítal, ale zachoval se ke mně naprosto skvěle. Musím říct, že mi pomohli s rehabilitacemi nebo operací, takže se ke mně chovali jako k jakémukoliv jinému hráči, který hrál za áčko. Ta rekonvalescence tam byla na úplně jiné úrovni, než co jsem zažil třeba v Česku.

Patří jim obrovský dík za všechno. Po tom, co ta první operace nedopadla, mi prodloužili smlouvu na další rok. Jejich péče byla naprosto férová. I když se mnou nepočítali, tak mě dalyí do kupy a za to jim jsem opravdu vděčný.

Dal jste se zdravotně do pořádku a rozehrál se v rezervním týmu Stuttgartu, abyste mohl získat nové angažmá. To jste nakonec našel ve Slovácku. Měl jste i jiné možnosti? A co rozhodlo pro Slovácko?

První minuty jsem sbíral v rezervním týmu Stuttgartu, kde mi to prospělo, protože jsem odehrál hodně zápasů a vstřelil nějaké branky. Dokonce jsem trénoval i jeden týden s áčkem, takže si myslím, že jsem na tom byl dobře. Měl jsem velkou chuť do fotbalu po těch patnácti měsících, ale po tom půl roku v rezervním týmu jsem chtěl něco víc. Chtěl jsem hrát první ligu, ať už by to bylo kdekoliv.

Zaregistroval jsem zájem z Maďarska, Polska a Slovenska, ale oficiální nabídky jsem dostal ze Slovácka a z holandského FC Emmen. Slovácku se v té době dařilo a mělo hodně bodů, což mě přesvědčilo, abych tam šel.

Na druhou stranu Emmen byl z ruky a s ženou jsme čekali syna, takže nám hrálo do karet, abychom se vrátili do Česka. Ke všemu v Emmenu se hraje na umělé trávě, což by pro moje koleno nebylo dobré. A po rozhovoru s trenérem Svědíkem se mi líbily jeho názory a styl fotbalu, který chce hrát, takže to rozhodlo pro můj návrat do Česka.

Se Slováckem máte skvěle rozehranou letošní sezónu a jste ve hře o evropské poháry. Vnímáte to už nějak v kabině?

Maximálně si z toho někdy uděláme srandu. Slovácko má omezené finanční možnosti oproti české špičce, ale nechci říct, že bychom do evropských pohárů nechtěli. Ale nemáme v hlavách to, že bychom si řekli, pojďme se dostat do předkola Evropské ligy nebo Ligy mistrů.

Tohle je strašně daleko, máme to sice super rozehraný, ale jsme teprve v půlce. V kabině nemáme řeči, že uděláme poháry. Když se to povede, tak se to povede. Není to náš hlavní cíl. Třeba Ostrava vyhlašuje poháry a pak to vypadá, jak to vypadá. Určitě nebudeme vyhlašovat boj o poháry, jdeme zápas od zápasu a uvidíme, jak to bude na konci sezóny.

Během své kariéry jste toho zažil už hodně, ať už výhry, prohry nebo vážné zranění. Máte nějaké cíle do budoucna, jako je přestup do zahraničí nebo reprezentace?

Ve Slovácku se momentálně cítím dobře, takže nemám potřebu někam utíkat, ale mám teď dobrou příležitost. Kdyby přišlo něco zajímavého, tak bych do toho asi šel. A reprezentace? To bych asi zatím vynechal. Už jsem tam byl a je to super reprezentovat, ale že by to byla moje priorita, tak to zas ne.

Soustředím se hlavně na své zdraví a že bych chodil na hřiště s tím, abych si řekl, pojď, budeš hrát dobře, aby ses dostal do reprezentace. Tohle snění už mám za sebou. Zjistil jsem, že pokud se nebudu soustředit na přítomnost, tak to není dobře.

Zdroj: 1. FC Slovácko

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Reklama

Oblíbené

Silné momenty nás spojují! Podívejte se, jak se fotbalový svět spojil po kolapsu Christiana Eriksena!

Mrazivý moment přišel v zápase Eura mezi domácími Dány a Finy. Na Parken Stadium v Kodani ve 43. minutě zkolaboval dánský záložník Christian Eriksen. Celý fotbalový svět se modlil za to, aby se lékařům povedlo jeho oživení.

Kolaps Eriksena vyvolal další otázku. Nejsou fotbalisté příliš přetěžovaní? A jak to zastavit?

Když se Christian Eriksen v duelu proti Finsku bezvládně skácel k zemi, s nejedním fanouškem to zatřáslo. Všichni samozřejmě přejí dánskému fotbalistovi co nejdřívější uzdravení, zároveň to ale vyvolalo otázku, jak podobným situacím předejít.

Chrisi, miluji tě! Lukaku po vstřelené brance vzkázal slova podpory Eriksenovi

Christian Eriksen zkolaboval v utkání Dánska s Finskem a na hřišti musel být dlouhé minuty resuscitován. Nyní by však měl být ve stabilizovaném stavu a Romalu Lukaku, jeho spoluhráč z Interu, mu po vstřelené brance vzkázal slova své podpory.
Reklama