Hokejové All-Star Game v Čechách? Na jednom ledě se sešly hvězdy 2. ligy

Komentář – V sobotu 7. února 2026 se otevřely brány zimního stadionu v Novém Jičíně. Bylo jasné, že tohle nebude jen další běžný večer v třetí nejvyšší soutěži, nýbrž vyvrcholení snahy o propagaci hokeje v regionech. A já si ho pamatuji jako jedno z nejpovedenějších v posledních letech.

• Exhibice hvězd 3. nejvyšší soutěže přinesla 26 branek a nezapomenutelnou bitku brankářů
• 2. liga díky vlastní asociaci profesionálně roste a vrací hokejovou hrdost do regionů
• Kouzlo soutěže tkví v propojení lokální komunity

Show 2. ligy, která zastínila i profesionály

Novojičínský zimní stadion, místo s nezaměnitelnou atmosférou a vůní klobás, která k druhé lize patří, se stal dějištěm v pořadí již třetího Utkání hvězd 2. ligy. To svou uvolněností a showmanským pojetím v mnohém předčila i sterilnější produkce z vyšších pater našeho hokeje.

Samotný duel mezi výběry Východu a Západu nabídl divákům přesně to, pro co si v mrazivém únorovém odpoledni přišli. Absolutní absenci defenzivních svázaností, radost ze hry a především gólovou smršť, která se nakonec zastavila na těžko uvěřitelném čísle dvacet šest.

Ačkoliv na světelné tabuli po závěrečné siréně svítilo skóre 10:16 ve prospěch výběru Západu, výsledek byl v tomto případě skutečně až druhořadý, protože hlavní roli hrála zábava, což potvrdila i vložka.

Nefalšovaná, byť přátelská, bitka brankářů, moment, jenž svou spontánností připomněl staré dobré časy a ukázal, že i gólmani, jindy svázaní tíhou odpovědnosti za výsledek, se umí bavit.

Celý program byl proložen dovednostními soutěžemi. V nich borci, kteří přes týden tvrdě pracují v civilních zaměstnáních a po večerech trénují, ukazovali, že v rukou a nohách mají často extraligové parametry, ať už šlo o rychlost bruslení nebo jiné dovednosti.

Utkání hvězd jako unikát v českém hokeji

Tato exhibice však nebyla jen izolovaným výkřikem do tmy, ale spíše potvrzením nastoleného trendu a tradice, která se začala rodit teprve nedávno, konkrétně po vzniku Asociace druholigových klubů ledního hokeje, jež si tento formát vytkla jako svou vlajkovou loď.

Pamatuji si, jaké rozpaky budily první úvahy o All-Star Game v poloprofesionální lize. Historie nám však ukázala, že hlad po takových akcích je v menších městech obrovský.

Po premiéře v Příbrami, která nastavila laťku nečekaně vysoko a ukázala, že i 2. liga umí udělat show na úrovni, a následné zastávce v Hodoníně, kde hokejové srdce jižní Moravy tlouklo naplno, se letos štafeta přesunula na sever Moravy, čímž se symbolicky propojily všechny kouty republiky, kde se tento poctivý hokej hraje.

Historie těchto utkání sice není dlouhá a sahá jen pár let nazpět do doby pocovidového restartu sportu, ale dynamika, s jakou si tato událost získala prestiž, je fascinující. Zatímco extraliga s formátem Utkání hvězd v minulosti často experimentovala a narážela na nezájem či termínové kolize, 2. liga našla ideální model postavený na komunitě a hrdosti regionálních patriotů.

Je třeba zmínit, že letošní ročník v Novém Jičíně byl dost možná posledním v tomto klasickém formátu východu proti západu. Podle zákulisních informací i oficiálních vyjádření vedení ligy se můžeme domnívat, že organizátoři pro příští rok chystají revoluční novinku.

Změna by měla být inspirovaná zámořskou NHL, konkrétně turnajem ve formátu tři na tři. Ten slibuje ještě větší dynamiku a prostor pro technické finesy, na které při hře pět na pět mnohdy nezbývá čas.

Cesta z pralesa k profesionální značce

Letošní brankostroj 10:16 a celková atmosféra, kdy hráči v uvolněném tempu bavili sebe i diváky, tak uzavřeli jednu kapitolu této mladé, ale již nyní nesmírně cenné tradice, která dává druhé lize tvář a identitu. Ta jí v očích širší veřejnosti dlouhé roky chyběla, a dokazuje, že i v amatérských či poloprofesionálních podmínkách lze produkovat sportovní zábavu, která snese přísná měřítka.

Pro širší veřejnost může být hokejové názvosloví občas matoucí. 2. liga je ve skutečnosti třetí nejvyšší soutěží v tuzemské hierarchii, hned pod Maxa ligou. Je to specifický ekosystém. Na ledě se potkávají bývalí extraligoví matadoři, kteří se vracejí dohrát kariéru domů, s dravým mládím bojujícím o šanci ve velkém hokeji, a především s pracující třídou hokejistů.

Většina hráčů totiž ráno vstává do civilního zaměstnání a teprve večer obouvá brusle, což soutěži dodává punc ryzího odhodlání. Dlouhá léta byla tato liga vnímána jako nesourodý a chudý příbuzný profesionálních soutěží. Také často trpěla na chaotické řízení a odliv zájmu.

Zlomovým momentem se však stal vznik Asociace druholigových klubů ledního hokeje. Kluby pochopily, že pokud chtějí přežít a zvednout úroveň, musí táhnout za jeden provaz. ADKLH dala soutěži jednotnou tvář, začala řešit marketing a především vrátila do regionů hrdost na lokální značky. A právě nově zavedená tradice Utkání hvězd tím nejviditelnějším důkazem je.

Hokej s lidskou tváří

Právě v té ryzí regionálnosti pro mě tkví ta největší krása druhé ligy. Není to odtržený svět nedotknutelných milionářů. Je to hokej s lidskou tváří. Na ledě často nevidíte anonymní jména, ale své sousedy, kamarády nebo kolegy z práce.

Ráno s nimi možná řešíte problémy ve skladu nebo v kanceláři, večer jim fandíte, když se srážejí u mantinelu. To vytváří pouto, které v extralize prostě nezažijete. Zápasy proti nedalekým městům tak mají neskutečný, osobní náboj.

Jistě, technická kvalita je logicky jinde než v televizi. Přihrávky nejsou tak přesné, tempo je jiné. Ale to nasazení? To je často mnohem opravdovější než u profesionálů. Tihle chlapi hrají hokej, protože ho milují, ne proto, že je to jejich jediná obživa.

Bojují o každý centimetr ledu do poslední kapky krve. Často si říkám, že mě tento upřímný boj baví víc než takticky svázaná a mnohdy chladná první liga. Tady jde o srdce. Vše pak koření unikátní soupisky.

Vedle sebe nastupují vysloužilí extraligoví bardi, kteří ještě chtějí rozdávat radost, a draví mladí odchovanci. Vidět tuto symbiózu, kdy se místní kluk učí od legendy, je zážitek, který dává sportu ten pravý smysl.

Zdroj: Autorský článek