EHT potřebuje restart. Více týmů nebo zavedení postupu a sestupu by produkt zatraktivnilo

Česko, Švédsko, Finsko, Rusko, později Švýcarsko. Takhle přesně vypadá složení týmů pro Euro Hockey Tour (EHT). Už od roku 1996 probíhá beze změn. Není ale na čase tento stagnující produkt konečně restartovat? Ať už jde o kvalitu zápasů, soutěživost, sledovanost a celkovou atraktivitu, možná je čas konečně na změnu. V tomto textu se podíváme na dvě teoretické varianty, které by evropský mezinárodní hokej vystřelil o level výše.

• Současný formát EHT postrádá náboj a motivaci

• Rozšíření počtu účastníků slibuje atraktivnější zápasy

• Systém sestupu a postupu by zvýšil prestiž

Současný formát Euro Hockey Tour (EHT) funguje od svého zavedení v roce 1996. Už třicátým rokem se tak veze na vlně původního formátu. A přestože zápasy národního týmu na těchto turnajích přitahují obecenstvo do arén i k televizním obrazovkám, čím dál častěji se mluví o tom, že by produktu neuškodil nějaký restart. Nový model, který by celý projekt po dlouhých letech zatraktivnil.

Je to stále ten stejný kolotoč dokola. Čtyři turnaje ročně, tři stejní soupeři pro každého účastníka. Navíc zápasům chybí potřebná sportovní motivace. Nejednou trenéři přiznali, že samotné výsledky na turnajích jsou druhořadou záležitostí. Účelem těchto turnajů je vyzkoušet si hráče na mezinárodní úrovni, ti zase mohou zabojovat o místo na velkém světovém turnaji. 

Sportovní význam je ale nulový. Žádné odměny za výhru, žádná rizika. Účast čtveřice týmů na nejprestižnější evropské mezinárodní soutěži není žádnou zásluhou, ale samozřejmostí. Možná by to bylo na čase změnit. V teoretických vyhlídkách existují minimálně dva formáty, které by evropskou soutěž pozvedly na vyšší atraktivnější úroveň.

Zařazení více týmů

Myšlenka spočívá v zavedení jakési obdoby fotbalové evropské ligy národů. Není žádným překvapením, že o něčem takovém mluví například v Německu, Lotyšsku nebo na Slovensku. Tedy v zemích, které nemají šanci se do elitní soutěže EHT nijak dostat. I kdyby v přátelských zápasech porazili všechny elitní země, dveře mezi čtyři vyvolené jsou pevně zabouchnuté.

Co kdyby ale EHT hrálo třeba 6 až 8 týmů? V praxi by to znamenalo, že se týmy během sezony potkají s více soupeři. Program by se rovnoměrně před začátkem sezony rozlosoval. V případě osmi účastníků by šlo míchat čtyřčlenné skupiny tak, aby se na žádném turnaji nepotkaly najednou čtyři týmy ve stejném složení. Fanoušek každé země by tak místo tří stále stejných soupeřů mohl sledovat až sedm různých týmů.

Proti hovoří samozřejmě ekonomicky náročnější realizace. To by ale mohl vykompenzovat vyšší mediální zájem na evropském trhu. Každý fanoušek z každé země by něco takového přivítal s otevřenou náručí. Teoreticky by ani nemusel vzniknout strach z velké nevyrovnanosti v kvalitě. 

Mezinárodní turnaje bez účasti hráčů z NHL (jen z Evropy) bývají často daleko vyrovnanější. Stačí si vzpomenout na bronz Lotyšska z MS 2023 nebo na olympijské finále z roku 2018, kde se proti Rusku statečně prali do posledních vteřin o zlaté medaile hokejisté Německa. V přátelských zápasech Euro Hockey Challenge se taky často stane, že papírový outsider porazí někoho z elitního evropského čtyřlístku.

Přímý sestup a postup mezi elitní týmy

Pak je tady další varianta, která by podpořila především sportovní stránku celé EHT, včetně tlaku a motivace na výsledky. Co kdyby EHT nebyla uzavřená soutěž? Princip by spočíval v tom, že by se hrálo totožným systémem jako doposud, tedy že všechny čtyři turnaje čtyř elitních národních týmů vytvoří na konci sezony celkovou tabulku. S tím, že tým na posledním místě by automaticky sestoupil z elitní divize EHT.

Reprezentace, která by naopak byla v nižší kategorii na konci sezony nejlepší (např. Slovensko, Německo, Lotyšsko, Rakousko, Dánsko, Norsko…) by naopak poskočila do elitní divize. To by znamenalo, že by trenéři jednotlivých národních týmů museli pracovat pod větším tlakem na výsledky, podle čehož by taky vypadaly nominace na tyto turnaje. 

Samozřejmě i tato varianta má svou negativní stránku. Znamenalo by to, že se do seniorské reprezentace podívá nejspíš omezený počet mladých hráčů. Trenéři by si daleko méně dovolili riskovat a zkoušet neověřené hráče. Na tyto riskantnější nominace by sloužily hlavně přátelské zápasy, kde by o nic nešlo. Poprvé v historii by ale na EHT skutečně o něco šlo.

Větší zájem diváků, ale co na to IIHF?

Pro jednotlivé reprezentace by to byla motivace, aby se mohly celou sezónu připravovat například na MS proti těm nejlepším soupeřům. To by nepochybně zvedlo také divácký zájem. Na turnajích pořádaných v Česku bývá většinou návštěvnost více než obstojná, v severských zemích už ale tohle tolik neplatí. Často bývá plno jen na pár domácích zápasů, v utkáních cizích týmů panuje mnohdy až strašidelná atmosféra.

Je však otázka, jestli je vůbec touha něco měnit. Celý restart by musela posvětit především IIHF. Samozřejmě že v případném hlasování by nejspíš byly hokejové svazy Česka, Finska, Švédska a Švýcarska proti. Ale IIHF tvoří celkem 44 evropských zemí, mezi které by patřili nejspíš i vážní zájemci jako Slovensko, Německo, Rakousko a další. Minimálně fanoušci všech hokejových zemí by pro nový formát zvedli ruku hned.

Zdroj: Autorský článek