Spojte se s námi

Reprezentace

Čeští fotbalisté klesli v žebříčku FIFA. Lídrem je nadále Belgie

Zveřejněno

dne

Česká fotbalová reprezentace opět v žebříčku FIFA klesla. Před měsícem ještě byla na nejlepší pozici za poslední dva roky, nyní se ale znovu propadla. Aktuálně nejlepším národním týmem je Belgie, kterou ale rychle stíhá Brazílie.

Embed from Getty Images

Čeští fotbalisté neodehráli v uplynulém měsíci ani zápas, přesto znovu poklesli. Tentokrát o dvě pozice, a to na 43. příčku. Za tento pokles může africký šampionát, který vyvrcholil minulý týden.

Před české reprezentanty se totiž dostali vítězové Afrického turnaje národů Alžířané, kteří poskočili o 28 míst na 40. pozici a zaznamenali největší posun v rámci celého žebříčku. Dále nás odsunuli Nigerijci (posun o 12 míst, 33. pozice) a Maročané (posun o 6 míst, 41. pozice). O jednu příčku kupředu jsme se dostali díky nepříliš povedeným výkonům Kostariky na Zlatém poháru.

Belgie vloni v září dotáhla v čele pořadí Francii a od října žebříčku vévodí. Druhá Brazílie díky vítězství na jihoamerickém mistrovství ztrácí na čelo pouhých dvacet bodů. V červnu druhá Francie klesla na třetí místo, ale jen o osm bodů za Kanárky. Naopak Uruguay se po jihoamerickém šampionátu posunula na pátou pozici a Kolumbie o pět míst na osmou příčku.

Slovensko se nikam neposunulo a stále se nachází na 31. pozici. Naši soupeři v kvalifikaci na EURO 2020 se také příliš žebříčkem nepohybovali. Anglie 4., Černá Hora 53., Bulharsko 57., Kosovo 121. Celý žebříček je k vidění zde.

Reklama
Klikněte pro komentář

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Reprezentace

Po víkendu jsou známé 4 týmy, které se kvalifikovaly na EURO 2020

Zveřejněno

dne

Kvalifikace na EURO 2020 se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci a po uplynulém víkendu již známe 4 jména týmů, které se dokázaly kvalifikovat na šampionát a jsou to Belgie, Itálie, Rusko a Polsko.

Embed from Getty Images

Jako úplně první se kvalifikovali Belgičané, kteří to potvrdili ještě nedělním vítězstvím nad Kazachstánem. 8 zápasů, 8 výher, 30 vstřelených branek a pouze jedna inkasovaná hovoří jasně o tom, že Belgie bude opět velkým favoritem na zisk evropského prvenství.

Ve stejné skupině se podobnými výsledky prezentovali fotbalisté z Ruska, kteří prohráli pouze jednou z osmi kvalifikačních duelů a to právě s dominující Belgií, které dokázali jako jediní vstřelit branku.

Ovšem ve vzájemném utkání hraném na jaře inkasovali hned tři a ze hřiště odcházeli poražení. Od té doby však inkasovali už pouze jednou a naopak nastříleli 27 branek. Skvěle hraje především druhý nejlepší střelec této kvalifikace Artjom Dzjuba, který nastřílel už 9 branek a k tomu přidal 5 asistencí.

Stejně jako Rusové již dokázali získat 21 bodů Italové, kteří si vítězstvím nad Řeckem vybojovali postup. Z toho se pak může radovat i Polsko, které má již díky zisku 19 bodů jistotu účasti na EURU 2020.

Pokračovat ve čtení

Reprezentace

Wales uhrál s Chorvatskem remízu a o postupu na EURO 2020 budou rozhodovat poslední zápasy

Zveřejněno

dne

Od

Fotbalisté Walesu remizovali v domácím kvalifikačním utkání s Chorvatskem a ztížili si tak cestu za postupem. Naopak Chorvatům může bodík ve finále výrazně pomoct.

Embed from Getty Images

První střelu si připravili hosté, Brekalovi střela ale vůbec nesedla a trefila pouze rohový praporek. V deváté minutě už ale šli Chorvati do vedení, Vlašič z hranice vápna trefil míč k levé tyči.

Ve 13. minutě hlavičkoval po parádním pasu Petkoviče Perišič, bravurně ho ale vychytal Hennesey. Následovala dvacetiminutovka bez výraznější šance, kdy se mnoho zajímavého neudálo.

Ani následující minutky střelu nepřinesly, naopak k vidění bylo mnoho nepřesností. Ve třetí nastavené minutě ale zničeho nic skórovali domácí, když se po parádní práci Bena Daviese prosadil Gareth Bale.

První poločas tedy skončil nerozhodně. Ten druhý začal několikaminutovým ošetřováním Ethana Ampadua, který nakonec musel střídat.

První střela druhé poloviny přilétla z kopačky Daniela Jamese, tu ale gólman hostí zneškodnil. Wales byl i nadále aktivnější, centry ale nenacházely své cíle.

Až v 74. minutě se odhodlal Bale, trefil však jen spoluhráče. Domácí se aktivně snažili skórovat, byli ale nepřesní. V nastavení se ještě zranil Gareth Bale a Wales už bez něj nedokázal skórovat.

Duel tedy skončil remízou 1:1 a pro vývoj skupiny mnoho neznamená, Wales potřebuje obě následující utkání vyhrát, Chorvatsko uhrát alespoň bod v posledním duelu se Slovenskem.

Pokračovat ve čtení

Reprezentace

Karel Poborský: Rodák z Třeboně, kterého vyslal do světa nezapomenutelný oblouček

Zveřejněno

dne

Rychlonohý záložník Karel Poborský, který oplýval mnoha fotbalovými dovednostmi a dlouhou dobu i bujnou kšticí se stal jednou z hlavních hvězd poslední úspěšné generace reprezentace České republiky. Na následujících řádcích vám přinášíme jeho pozoruhodný životopis.

Embed from Getty Images

Kvůli malému vzrůstu byl jako starší žák nepotřebný

Příběh Karla Poborského se začal psát v březnu roku 1972 v asi čtyřtisícové jihočeské Třeboni. Už od mala miloval fotbal, ke kterému byl veden jeho otcem. Jak říká i jeho matka – Karel se snad narodil s míčem přilepeným u nohy.

Talent i disciplína mu v žádném případě nechyběly. Jediným problémem byl jeho menší vzrůst. V Českých Budějovicích kvůli tomu musel jako starší žák skončit a vrátit se do Třeboně.

Šéftrenér mládeže Jiří Kotrba ale viděl v Poborském obrovský talent a už po několika měsících si ho vyžádal do dorostu v Českých Budějovicích zpět. Své soupeře sice nepřekonával fyzicky, avšak vyčníval vytříbenou technikou a hbitostí.

Trenér Kotrba později přešel do Prahy trénovat tehdy prvoligové družstvo Viktorie Žižkov a svého oblíbence si samozřejmě okamžitě vyžádal. Pro Karla Poborského to byla ale jen přestupní stanice. Hned další rok totiž přešel do Slavie, kde pod vedením legendárního Františka Cipra pomohl v sezoně 1995/96 sešívaným k prvnímu titulu po pětačtyřiceti letech.

Slavii se dařilo i na evropské scéně v Poháru UEFA, kde dokráčeli až do semifinále, ovšem Poborského i celou republikou ještě hlavní vrchol sezony čekal.

Osudový oblouček proti Portugalsku

Česká reprezentace pod vedením Dušana Uhrina odjela na EURO 1996 do kolébky fotbalu, Anglie, jako absolutní outsider. Sázky na její vítězství byly ze všech nejnižší. Tomu, že by to mělo být jinak nenasvědčoval ani výsledek prvního zápasu s Německem. To ale ještě nikdo netušil, že se oba týmy setkají znovu, a to rovnou ve finále!

Následná výhra nad Itálií a dramatická především remíza s Ruskem stačila na postup do čtvrtfinále, kde číhalo silné Portugalsko. Právě tento zápas znamenal zásadní zlom v kariéře Karla Poborského.

Utkání pojaly oba celky spíše defenzivně. Útočníci nedostávali ani na jedné straně příliš prostoru a chvílemi to vypadalo, že snad týmy chtějí vsadit až na penaltovou loterii.

V 53. minutě ale přišel onen velký a nezapomenutelný moment vlasatého krajního záložníka s číslem “8”. Karel Poborský si sběhl pro balon na střed hřiště, kde se ocitl v obležení hned několika protihráčů. Míč se několikrát pro Poborského šťastně poodrážel, ale problém s přesilou obránců přetrvával.

Kromě hbitých nohou ovšem oplýval i hbitými nápady, a když zaregistroval, že brankář Baia nestojí přikovaný na lajně, dloubl z úctyhodné vzdálenosti do míče tak šikovně, že poslal nároďák do semifinále a sám sebe do Manchesteru United.

Brány finále, jež nakonec dopadlo šťastněji pro Němce, se České reprezentaci otevřely po dramatickém penaltovém rozstřelu symbolicky na Old Trafford. Ještě před samotným vyvrcholením celého turnaje k Poborskému na hotel zavítal Sir Alex Ferguson, který mu sdělil, že by ho rád na slavném stadionu v Manchesteru chtěl vidět hrát častěji.

Embed from Getty Images

O místo v sestavě se pral s Beckhamem i Cryuffem

Angličtí fanoušci se měli na co těšit. Poborský figuroval i v All-Stars týmu mistrovství, kde bylo pod jeho jménem napsáno: “Je skvělý driblér vnášející paniku do soupeřovy obrany a střelec jednoho z nejkrásnějších gólů šampionátu.”

Z jeho umění ale nakonec příliš mnoho neviděli. Na jeho pozici byla totiž veliká konkurence. Přes Davida Beckhama se prostě do základní jedenáctky špatně dostává. O místo navíc soupeřil i Jordi Cryuff.

V dresu Red Devils za 18 měsíců naskočil jen do 45 utkání, v nichž vstřelil 5 branek. Fanoušci na něj však rádi vzpomínají, a to nejen kvůli jeho vizáži (mimochodem hřívu musel na pokyn trenéra trochu zkrotit právě v Manchesteru). Od ostatních hráčů z lavičky se lišil tím, že šel s radostí hrát i za rezervní tým, zatímco pro jiné to bylo “nedůstojné”.

I přes prvotní šok z naprosto jiného prostředí si to zde oblíbil i sám Poborský. Vítězství v lize bylo navíc více než příjemným bonusem. Nedostatek herního vytížení byl ale samozřejmě obrovskou překážkou, a tak byl na řadě přesun. Kouč Ferguson mu našel hned několik angažmá v Anglii, Poborský se však nakonec rozhodl pro Portugalsko.

Miláček portugalských fanoušků

V roce 1996 možná portugalský fotbalový národ rozesmutněl, ale už v prosinci roku 1997 jsem přišel rozdávat radost, a to hlavně příznivcům Benfiky Lisabon. Ta za něj musela do Anglie poslat v přepočtu asi 170 milionů korun.

Investice se vyplatila. Poborský opět ukazoval, proč se stal na Euru jednou z největších evropských hvězd. Během svého dva a půl rok dlouhého angažmá dal sice jenom 16 branek, ale jeho hra nikdy nespočívala v gólové produktivitě.

V Portugalsku fanoušky bavil a v roce 1999 byl dokonce zvolen nejoblíbenějším hráčem ligy. V lednu 2001 se s nimi ovšem rozloučil a vydal se na další evropskou štaci. Jeho novým klubem se stalo Lazio Řím. S přestupem i adaptací mu tentokrát pomáhal hlavně krajan Pavel Nedvěd.

Ani v Itálii nakonec nevydržel dlouho. Další změna přišla už po roce půl. Ve třiceti letech, dalo by se říci na vrcholu sil, se rozhodl nečekaně vrátit zpět do rodné vlasti. Hlavním důvodem byla údajně rodina, navíc se Lazio začalo potýkat s ekonomickými problémy.

Proslulá “esemeska” od Křetínského

Návrat do České republiky neznamenal návrat do Slavie. Poborský si vybral v tu dobu silnější Spartu, což mu je pochopitelně částí příznivců Slavie vyčítáno. Neřadí se však mezi ty největší “zrádce”.

Pro Spartu, a vlastně i pro celou ligu, to byla velká posila. Poborský se mohl klidně ještě několik let prohánět po nejlepších evropských trávnících, ale on přišel lákat diváky na fotbal na Letnou.

Byl to tahoun týmu a dovedl Spartu ke dvěma titulům – v roce 2003 a 2005. V době, kdy se do Sparty vraceli hvězdní hráči, se jí dařilo poměrně dobře i na evropské scéně.

Zlomovým bodem ve spojení Sparta – Poborský byl návrat Jaroslava Hřebíka na lavičku. Mezi hráčem a trenérem panovaly neshody, které vyústily i v rozhodnutí Poborského vzdát se kapitánské pásky. Na adresu kouče poté vyslal do světa nehezké vyjádření a na problém bylo zaděláno.

Sparťanský šéf Křetínský se dlouho nad pokračováním kauzy nezamýšlel a poslal Poborskému SMS zprávu, že je vyřazen z kádru. Za tento nešťastný způsob sdělení se později hráči omluvil, každopádně výsledek byl stejný. Po následných jednáních se nakonec obě strany rozešly relativně v dobrém.

V rudém dresu tak nastoupil do 86 zápasů a vstřelil 25 branek, než se ve třiatřiceti letech vrátil zpět do svého rodného kraje. Konkrétně do Dynama Českých Budějovic, kde se znovu setkal s trenérem Ciprem, a zároveň byl spolumajitelem klubu.

Jedna z největších postav české reprezentace

Ani vyřazení z kádru Sparty ale neznamenalo, že by Poborský chyběl v nominaci na Mistrovství světa 2006. I díky tomu, že se mu vyhýbala vážná zranění, byl rodák z Třeboně stálicí v národním výběru. Nevynechal žádný velký turnaj a nastoupil téměř do všech utkání, co mohl.

V historických tabulkách je tak za Petrem Čechem na druhém místě v počtu startů v reprezentaci. Celkově nastoupil do 118 utkání, v nichž dal pouze 8 branek. O to byly však krásnější a důležitější.

Svoji derniéru si odbyl právě na Mistrovství světa roku 2006 v Německu v posledním zápase základní skupiny s Itálií.

Do reprezentace se zanedlouho vrátil a to na funkcionářském postu. V roce 2007 se stal technickým vedoucím reprezentace. Jeho zkušenost ovšem nebyla vůbec příjemná a v roce 2009 rezignoval. Dle jeho slov byl stavěn na úroveň masérů a kustodů a na chod v týmu neměl vůbec žádný vliv.

Poté dostal místo ve výkonném výboru Českomoravského fotbalového svazu a v roce 2011 se stal předsedou nově vzniklé České asociace fotbalových hráčů. Vzhledem ke svým povinnostem v Českých Budějovicích se nakonec vzdal i této funkce. Zároveň se začal věnovat i podnikatelské činnosti.

Od smrti ho dělil jen jeden den!

Někteří zahraniční fotbaloví fanoušci by nyní Karla Poborského možná jen těžko poznali. Mohutnou hřívu už dávno shodil, nosí brýle a vousy, zpod elegantního oblečení mu koukají tetování. Občas ho můžeme vidět v televizi v roli experta.

Právě po jednom přenosu, konkrétně finále Mistrovství Evropy 2016, se ovšem necítil vůbec dobře. V nemocnici ho další den hospitalizovali ve vážném stavu. V několika rozhovorech se svěřil, že kdyby do ní ten den nepřišel, pravděpodobně už by mezi námi nebyl.

Lymská borelióza a zánět mozkových blan byly totiž už ve velmi pokročilém stádiu. Poborskému ochrnul obličej. Z vážného stavu se zotavoval dlouho, složitě, ale hlavně úspěšně!

Kromě drobných problémů s pamětí nemá žádné jiné následky. Nyní přiznává, že mu tento zážitek změnil pohled na svět.

Pokračovat ve čtení
Reklama

Ruik Football Talk

Reklama

Oblíbené