Reklama

Blog: EURO bez respektu a s ostudou na krku. Po turnaji převládá hořkost  

Bohužel, dnešní fotbal není jen o krásných gólech. Je to také velký balík peněz, který jednou za čas nabídne svůj vrchol v podobě jednoho ze světových turnajů. Loni byl svět kvůli koronaviru o evropskou show ochuzen, o to víc se těšil na tu letošní. Místo nekonečného blaha a nadšení však bezprostředně po turnaji převládá hořkost.

Nemůžu si pomoct, EURO 2020 dost výrazně poodkrylo reálný obraz dnešního světového fotbalu. Ne, skutečně není mou touhou jakožto vášnivého hokejového fanouška do tohoto sportu cíleně kopat.

Otevřeně přiznávám, že jsem se docela těšil. Možná tomu výrazně pomohla i účast české reprezentace, nicméně to není asi podstatné.

Přiznávám se, že nikdy v minulosti jsem u fotbalu nestrávil tolik času, jako u letošního šampionátu. Když se mě někdo v běžné debatě zeptá na fotbal, řeknu mu zcela otevřeně: „Fotbal je těžká nuda!

Ale doplním, že pokud jde o nejvyšší úroveň, jako je MS, EURO či pokročilá fáze Ligy mistrů, tak jdou mé přehnaně kritické pohledy částečně stranou. Přece jen se jedná o vrcholné světové sportovní akce.

Díky tomu, že jsem letos u fotbalu strávil skutečně mimořádně hodně času, o to víc jsem z celého Eura zklamaný.

Celé bych to shrnul do těchto základních bodů:

HERECKÉ VÝKONY

Ano, simulování bohužel patří v dnešní době i k hokeji. Nějaká snaha to vymýtit tady je, nicméně stále se najdou jedinci, kteří pro týmový úspěch udělají tolik, že se bez kontaktu a přemýšlení chytnou za obličej a padají k ledu.

Stále jsou tyhle excesy ale spíš vzácností. Na hokejovém MS už vidíme tyhle výstřelky skutečně výjimečně, které spíš končí nějakým ochotným pádem po kontaktu s hokejkou. Na druhou stranu je pravda, že pravidla tomu vůbec napomáhají. U přísnějšího metru sudích se pravidla blíží trochu k florbalu, což tento problém jen podporuje. Dojít si pro faul nebylo nikdy jednodušší.

Pochopitelně je však i tohle špatně, žádná omluva pro tohle chování neexistuje. Být na mně, jen trochu nasimulovaný pád bych trestal velkými pokutami a zastavením činnosti.

Stejnou cestou by se měl vydat fotbal. Neexistuje na tomto sportu nic, co tak výrazně kazí jeho čistotu. Je to nejrozšířenější a nejsledovanější sportovní zábava na světě, která se hraje na každém kousku planety.

O to víc by mělo být v zájmu velkých světových fotbalových lídrů, aby se minimálně na tak prestižních úrovních, jako jsou šampionáty, tohle neuctivé chování vyhubilo.

Z fleku napadne každého relativně čerstvý herecký výkon italského útočníka Immobileho, když se po lehkém kontaktu valí ve vápně, jako by ho napadla smečka divokých psů. A pokud by následně Italové nedali gól, pravděpodobně by se v tom vápně válel ještě dnes. To vše v přímém přenosu sleduje celý svět, včetně dětí, pro které jsou tyto hvězdy idoly.

Nejsmutnější na tom všem je, že to vlastně dneska nikoho až tak nepřekvapí. Holt se fotbal dostal do fáze, že už to k němu tak nějak patří. Jedna věc je, že samo o sobě nepochopím myšlenkové pochody hráčů, kteří tyhle excesy vytvářejí.

Další věc je, že vždycky si v jakémkoliv sportu dovolí závodníci to, co je jim tolerováno. Kromě ostudy nemuselo Immobileho nic moc trápit. Však se postoupilo, úkol byl splněn. 

Jak je vůbec možné, že tohle FIFA stále toleruje? Vždyť by si jakýkoliv fotbalista za takový cirkus zasloužil minimálně z fleku červenou a k tomu pořádnou dohru. Tak, aby si to on i všichni na hřišti dobře pamatovali. Pokud ne, je to pochopitelně nejlepší cesta k tomu, abychom od nejlepších hráčů světa tohle vídávali nadále.

Další součástí hry jsou neustálé zdržovačky. Chápu, že někdy fotbal může skutečně bolet. Ale aby vedoucí tým na pět minut zcela zastavil hru, přestože se nachází jen par metrů od pomezní čáry, to taky nemá zrovna s budováním popularity této hry příliš společného. Kolik se takových situací během letošního EURA stalo, to by se dalo nejspíš spočítat jen těžko.

Za vším stojí pochopitelně opět jen a pouze tolerance rozhodčích. Však je takticky lepší, když sudí na konci nastaví 5 minut, když se jich za vedení 2:1 podařilo nastřádat sedm. Bez ohledu na to, že tyhle povalovačky brzdí ofenzivní snahu týmů, které zápas dohrávají.

Ve výsledku je však nastavený čas jediný trest, který může přijít. Tak proč to nezkoušet znovu a znovu? 

VÝTRŽNOSTI, RASISMUS A ŽÁDNÝ RESPEKT

Jen málokdo ve finále držel palce Angličanům. A to i přesto, že již zmíněný vrchní simulant turnaje stál na trávníku na druhé straně. Možná nejčernější kaňkou celého Eura je výkon anglických fanoušků.

Navíc je prakticky jedno, jestli se budeme bavit o těch na tribunách nebo těch ostatních. Ať se se mnou fotbaloví fanoušci hádají jak chtějí, tento sport je na vrcholné úrovni podobným chováním posedlý. Na té klubové ještě o level výš.

Hráči se společně s FIFA odkazují na dresech na hrdý nápis “RESPECT”, který se nakonec stal pouhým kosmetickým doplňkem na trikotech. Bučení u hymny soupeře, laser v očích soupeřova gólmana při penaltách či zdemolované město. Tyhle faktory tak nějak nejvýstižněji shrnují události vrcholné části Eura.

Podobné výtržnosti zaznamenal sportovní svět i při nedávném tažení Montrealu za Stanley Cupem. To jen, abych v tom nenechal fotbal až po uši samotný. Sám nerozumím tomu, proč musí mít jedny z nejsilnějších fanouškovských základen těchto sportů tak silně negativní skupiny fanoušků. 

Skupiny píšu záměrně, neboť vždycky je to o pár jedincích, kteří zkazí zábavu všem ostatním. Tak nějak podobně to funguje už mezi dětmi ve školce. S tím rozdílem, že v sázce nejsou ohrožené životy, ale maximálně odřené koleno.

V Albionu však bylo těchto skupin tolik, že silně přebily konečný dojem z celého vrcholu Eura. Polonahý hrdina pobíhající na hřišti už byla jen třešnička na tomto chuťově zahořklém dortu.

A to jsem ještě nezmínil rasistické narážky na anglické hráče černé pleti, kteří neproměnili penalty v rozhodují pasáži finálového zápasu. Kolik protestů proti rasismu jsme za poslední léta zažili?

Hráči sborově poklekávají na trávníku, aby dali najevo, že s tímto chováním nesouhlasí. No a pak jim sami vlastní fanoušci takto hodí kudlu do zad. 

Objektivně musím přiznat, že letošnímu Euru krásné góly a fotbalové momenty rozhodně nechyběly. Co však chybělo, byl již několikrát zmíněný respekt a cit pro fair-play hru. Nejcitelněji ze všeho pak nejvíc doslova v cílové rovince turnaje, která mi celý dojem doslova pokazila.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

  1. No tak nevím, pro mne je zase velká nuda hokej….Málokterý hokejový gél dá tolik zážitku jako krásné fotbalové góly po střelách zdálky. Přece jen je rozdíl makat celých 90 minut nebo ani ne 20 minut a být chráněn výstrojí podstatně více. A ještě se klouzat na ledě. Pán by si měl zkusit v nějaké partě aspoň 5 na 5 fotbal zahrát…

    • Snad bych řekl – pokud teda k nějakému tomu gólu dojde. Ale ne, to je myšleno samozřejmě z nadsázkou. Hokej je zase o něco dynamičtější sport, srovnávat to a hádat se asi nemá cenu. Každému zkrátka sedí něco jiného. Plno lidí se semnou taky bude doživotně třeba hádat, že golf ani není sport, že je to vpodstatě to stejné jako šachy. Taky budu jenom kroutit hlavou, protože ho mám rád.

      Mě šlo pouze o to poukázat na věci, které tu hru (myšleno fotbal) tak strašně moc kazí. Tím, že neprahnu koukat na každých 90 minut na každém zeleném trávníku naší planety, tak se s tím už nějak poperu. Ale fotbalový fanoušek, který se snaží oponentům vyvrátit jejich názory, a pak vidí v televizi tyhle cirkusové kousky, tomu musí být celkem nevolno. Nebo se už s tím proste sžil, jako celý fotbal.

    • Milej zlatej,hokej to je nesrovnatelně fyzicky náročnější sport,než fotbal,hrál jsem oboje,dnes je mi 68 let a na hokej bych si netroufl ani náhodou,ale ten fotbálek hraju pravidelně i v tomhle věku.

    • Bohužel pán má pravdu.
      A ty se pokus “klouzat na tom ledě”
      Nagelovaný fotbalový primadony nesahají hokejkám ani po kotník.

    • Někomu se líbí holky, někomu zas vdolky. Někdo preferuje fotbal, někdo hokej, jiný basketbal nebo třeba cyklistiku. V článku popsané problémy trápí asi všechny sporty obecně, rozdíl je jen v míře popularity daného sportu.

  2. Epochálně nekvalitní, subjektivní článek. Kdo vůbec může takovejhle podprumernej článek na web ruik napsat?… asi aby splnil kvótu pro šéfredaktora? – jo už vim, asi ten co nikdy nehral ani hokej ani fotbal… a zná to pouze z TV.

  3. Tak tady se musím ohradit. Narážíte na hráče Itálie, jak se tam válí, ale úplně jste vynechal Angličana Sterlinga, kvůli kterému byli vyřazeni Dánové. Prosím o trochu soudnosti. Děkuji.

    • Určitě nešlo cíleně napadnout jen hráče Itálie, třebaže to tak možná vyznělo. Je to myšleno všeobecně, akorát mi Sterling zrovna nepřišel pod ruku.

  4. Hráči nepoklekávají na protest proti rasismu, ale na počest recidivisty a smažky, který při zatýkání kladl odpor. Jinak zakladatelé/lky BLM jsou svými vlastními slovy marxisté, a to by aspoň u nás mělo vzbudit pozornost a ostražitost. Z tohoto hnutí nikdy nic dobrého nevzešlo.

    • To jako fakt? To se pokaždé poklekává kvůli tomu jednomu …? Já jsem si myslel že je to tak nějak všeobecně za černochy. Proč se teda nepoklekává pokaždé za někoho jiného koho zabili policajti? Příště se může pokleknout za zavražděného Slováka v Belgii policisty. To by se ale napřed muselo vyrabovat půl Slovenska.

  5. Zajímalo by mě jak jste přišel na to, že Immobile je na obálce FIFY 22. Protože všude kde jsou reklamy na ní, je na obalu opět Mbappé.

    • Ano, to bylo v článku chybné tvrzení, které jsem popletl. Už jsem tu větu vymazal, díky za upozornění.

  6. Hehe, zdemolované město 🙂 To je na úrovni legendárního článku “Baníkovci demolují Českou Třebovou” (Později byla škoda vyčíslena na rovných 0 Kč) Ale ano zní to superdrsně, bravo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené