Reklama

Absolutní legenda a nejlepší závodník všech dob! Dámy a pánové – Juan Manuel Fangio

Naprostá legenda a jeden z nejlepších závodníků všech dob. Lewis Hamilton označil Juana Manuela Fangia za kmotra formule 1. Ve své bohaté kariéře se však dočkal i negativních momentů a dvou velkých havárií! S kterou stájí Fangio nikdy nevycházel?

Odmalička chtěl být vítězem, chtěl být nejlepší. A to se mu, jak dnes všichni dobře víme, podařilo.

Se závoděním začal ve čtyřicátých letech v soutěži Turismo Carretera. Paradoxem je, že všechny náhradní díly, vše, co se během dlouhého závodu mohlo pokazit, museli jezdci vozit ve svých autech.

Těchto těžkých závodních zkoušek se pravidelně účastnilo zhruba 150 pilotů, jen dvacet z nich ale vidělo cíl. Nejvíce Fangia proslavil závod z Buenos Aires do Limy, který trval několik dní.

Na jeho cestě jej totiž potkalo několik technických problémů a v každé etapě, kromě té poslední, startoval mezi posledními. Závod byl náročný i z toho důvodu, že aby dokázal předjet zhruba 40 jezdců před ním, musel jet neustále na 110 %. To sebou samozřejmě nese i mnohem větší degradaci pneumatik.

Argentinský závodník ovšem dokázal vyhrát tři mistrovství, a to v letech 1940, 1941 a 1947. Za jeho výkony jej za odměnu poslali závodit do Evropy.

Ještě předtím, v roce 1948, startoval v závodě, který byl tehdy označován jako nejtěžší na světě. A zde také utrpěl svou nejvážnější nehodu – ve Velké ceně Jižní Ameriky. Závod začínal v Buenos Aires a jelo se až do Caracasu.

Fangio se svým Maserati doslova vyletěl z trati, přičemž to ve vysoké rychlosti jeho spolujezdce vyhodilo z místa, jenž následně zemřel.

Kontrakt s týmem formule 1 Fangio uzavřel už v její historické první sezóně. Jeho kvalit si nešlo nevšimnout, argentinský závodník se pro tento ročník připojil k týmu Alfy Romeo.

Fangio byl také laskavým, skromným a skvělým člověkem, což ostatně dokazuje samotný podpis smlouvy s italskou stájí. Při jednání o podmínkách řekl vedení týmu, ať si do kolonky “částka” napíší, co chtějí. Byl totiž rád, že do závodění nemusí dávat žádné své finance, “pouze” sebe.

Faktem ale je, že dřívější dobu nelze s tou dnešní absolutně vůbec srovnávat. A to nejen kvůli finančním podmínkám či komerci. “Dnes je těžší brát celý tým jako rodinu, je to úplně jiné.

Když se podíváme na dnešní podmínky, máte v týmu okolo 1500 lidí, kdežto kdysi to byla malá “rodinná firma” čítající 20 až 30 zaměstnanců,” řekl pro Netflix a jejich dokument (Juan Manuel Fangio, život v plné rychlosti – pozn. red.) Nico Rosberg.

Dále také dodal, že dříve byli jezdci se svým týmem mnohem více propojení. Dnes má pilot na spoustu věcí své závodní inženýri, kteří mu řeknou co a jak má správně udělat.

Svůj pohled ke srovnání zcela odlišných dob přidal i dvojnásobný mistr světa, Mikka Häkkinen. “Největší rozdíl mezi těmito érami je v pohodlí. V tom, jak se v autě cítíte.

Dříve auta nebyla pohodlná, šlo jen o to, aby jezdila rychle. Řídit auto z padesátých letech byla úplně jiná věda. Je neuvěřitelné, kolik úsilí museli do řízení vložit.”

Fangiova největší přednost spočívala právě ve spojení s jeho týmem. Uměl také skvěle naslouchat a záleželo mu na tom, co si o něm myslí ostatní. Ve snímku také můžeme vidět archivní rozhovory po ukončení jeho kariéry.

Fangio v nich prozradil, že se vždy ptal svých mechaniků, jaké má auto limity a dbal na to, aby je nepřekročil. Také nikdy nikoho nepovažoval za nepřítele. Rivalitu znal pouze na trati, nikdy mimo ní.

Ve svém prvním roce ve formuli 1 však na titul mistra světa nedosáhl. Historicky prvním šampionem se stal Nino Farina, jenž byl zároveň týmovým kolegou Fangia. Jejich Alfa Romeo tehdy byla na vrcholu.

V roce 1951 už to ale Fangiovi vyšlo. Šampionát vyhrál s náskokem šesti bodů na Alberta Ascariho, který závodil v barvách Ferrari. Právě italská stáj z Maranella byla Alfě Romeo v tehdejších dobách největším konkurentem. Ascari také dva následující ročníky ovládl.

Nutno podotknout – v roce 1952 Alfa Romeo spolu s Fangiem do mistrovství světa nezasáhli. Alfa totiž pro novou sezónu nesestavila nové auto, slavná argentinská legenda tak byla nucena dát si od F1 roční pauzu.

Tuto mezeru Fangio vyplnil závody na městských okruzích v Albi (Francie) a Severním Irsku. A právě po tomto závodě rychle odcestoval do Itálie, kde přislíbil svou účast týmu Maserati. Zmeškal však jeho letadlo, a tak na okruh v Monze dorazil až půl hodiny před startem závodu.

A to se na něm také podepsalo – už v druhém kole utrpěl Fangio vážnou nehodu, kdy vyjel z trati a nasměroval auto rovnou mezi stromy. Pro mnohočetná zranění byl převezen do nemocenice v Miláně. Jeho rekonvalescence poté probíhala v Argentině.

V jednom z výše zmíněných archivních rozhovorů řekl, že obě nehody se mu staly z jednoho důvodu. A tím důvodem bylo fyzické vyčerpání. Podle něj by nikdy nikdo neměl řídit unavený.

Plně zdráv se do formule 1 vrátil v roce 1953, přičemž se rozhodl zůstat u Maserati. Na Ascariho ale ztratil v konečném pořadí šampionátu sedm bodů. Pro rok 1954 a 1955 se rozhodl přidat k Mercedesu a můžeme říci, že mu angažmá u Stříbrných šípů vyšlo dokonale.

Sezónu 1954 Fangio zcela ovládl, jeho náskok na konci šampionátu činil 16,9 bodů! Na tu dobu se jednalo o slušnou porci. Zcela tak vymazal jakoukoliv konkurenci. Mercedes-Benz jednoznačně dominoval i následující sezóně. Slavný Argentinec slavil další triumf, opět s náskokem 17 bodů. Za ním skončil jeho týmový kolega, Stirling Moss.

V témže roce se však stalo něco, co drtivě otřáslo světem motorsportu. Píše se rok 1955 a pořádá se slavný závod 24 hodin Le Mans. A právě tehdy se stala ta hrůzostrašná nehoda, jež zapříčinila smrt 82 lidí.

Došlo k ní ještě před výměnou pilotů. Mike Hawthorn těsně před vjezdem do boxové uličky prudce zabrzdil. Jezdec za ním, Lance Macklin, strhl volant nalevo. Ve stejnou chvíli tudy projížděl také Pierre Levegh, který Macklinovi najel na pneumatiky. To ho katapultovalo ven z tratě rovnou mezi diváky.

Jedná se o jednu z nejhorších havárií v dějinách motorsportu. Mercedes také na nějakou dobu odstoupil z automobilových závodů.

“Za naší éry zemřelo ve formulie 1 pětašedesát pilotů! 65! Kdyby se nezavedla různá bezpečnostní opatření, pojišťovny a investoři by řekli dost. Formule 1 tehdy mohla úplně skončit,” řekl pro Netflix Jackie Stewart.

Nutno podotknout – kdysi, navzdory téměř nulové bezpečnosti, piloti dosahovali rychlosti 300 km/h. Dá se tak říct, že jezdci v tehdejších dobách nasazovali své vlastní životy. Stewart dále doplnil, že tohle dnešní piloti F1 (naštěstí) neznají a jsou zaváděny stále nové bezpečnostní prvky.

Pro rok 1956 se Fangio přidal k Ferrari. Ano, i v této sezóně dokázal získat titul mistra světa. Ovšem nebylo by tomu tak, kdyby mu Peter Collins v boxech nenabídl své auto. Abychom dali na srozuměnou, Fangiovi se v posledním závodě jeho Ferrari porouchalo, konkrétně se jednalo o trhlinu ve sloupku řízení.

Díky Collinse, jeho stájovému kolegovi, který v tu dobu měl také stále šanci na celkový triumf, dojel Fangio druhý za Mossem a mohl tak slavit své čtvrté prvenství v celkovém pořadí mistrovství světa.

S italskou stájí si ale nikdy pořádně nerozumněl, nikdy s nimi nevycházel. Fangio byl totiž také nedůvěřivý a byl to profík. To on řekl, jak auto nastavit, co vyměnit a podobně. Jenže Ferrari se tohle na pilotech nelíbilo a chtěli i tuto činnost řídit sami.

Po ukončení smlouvy se tak vrátil k Maserati, kde jak sám řekl, se vždy cítil nejlépe. V roce 1957 s nimi získal svůj pátý a poslední titul mistra světa.

Fangio věřil v osud, a tak věřil, že stále se opakující technické problémy mu v sezóně 1958 naznačují konec kariéry. A vlastně ji ani nedokončil, svůj odchod oznámil po dvou odjetých závodech. Do formule 1 v tuto dobu začala přicházet komerce, což se slavné legendě také příliš nezamlouvalo.

Zemřel 17. července 1995 v úctyhodném věku 84 let. A musíme říci, zanechal po sobě výraznou stopu! Je pětinásobným mistrem světa, a co se týče jeho bilance?

Nastoupil do 51 závodů, ve kterých zaznamenal 24 vítězství, 35krát stál na stupních vítězů, hned devětadvacetkrát vyjížděl z pole position a třiadvacetkrát zajel nejrychlejší kolo.

“Každé dítě potřebuje někoho, kdo ho inspiruje, nějaký vzor. Fangio inspiroval miliony lidí a spoustu lidí chtělo kvůli němu závodit,” řekl v dokumentu pro Netflix Fernando Alonso.

Své vyjádření poskytl také další legendární závodník, Alain Prost. “Byl zosobněním formule 1, Pan jezdec. Kamkoliv přišel, považovali ho za boha. Nikdy jsme už takového jezdce neviděli, nikdy.”

V těchto procentuálních statistikách dodnes nebyl překonán, což dokázala i studie, do které se pustili na univerzitě v Sheffieldu. Použili víceúrovňový model k rozlišení různých zdrojů a variability, které vedou k vítězství ve formuli 1. Hlavním ukazatelem bylo, jaký vliv měl v průběhu času samotný řidič na auto.

Cílem bylo také zjistit, kolik z toho, co se ve formuli 1 od roku 1950 děje, bylo dílem auta. Každé éře je zapotřebí přidat, co jí právě chybí, do výsledků studie promlouvaly také závody v dešti, jelikož tým má celý závod méně pod kontrolou. Za deště tým nemůže předvídat, co se na závodním okruhu stane.

Vítězem tohoto zkoumání se stal Fangio, jenž dosáhl asi nedostižných úspěchu. Ano, někteří už jej překonali v počtu titulů, ale konstatně být nejlepší a vítězit po celou svou kariéru, navíc ve čtyřech rozdílných týmech – to už je dnes nezopakovatelné.

Zdroje: F1, Netflix

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené