S Itálií v křeči. Typická česká nabubřelost málem stála nároďák i zbytek cti

Komentář – Byla to další hororová zkouška nervů. Místo pohodového tréninkového tempa a jasné výhry se čeští hokejisté v zápase proti hokejovému trpaslíkovi z Itálie trápili až do samého závěru. Výhra 3:1 se rodila v ohromných bolestech. Pokud národní tým nezmění svůj povýšený přístup, o cenné kovy na šampionátu rozhodně bojovat nebude.

• Češi s obrovským štěstím a vypětím všech sil otočili zápas s Itálií a zvítězili 3:1
• Zápas naplno odhalil českou střeleckou impotenci
• Laxní přístup, nedůraz do branky a klasické podcenění soupeře definovali český výkon

Klasická česká nabubřelost: S prstem v nose to vážně nejde

Když hrajeme proti favoritovi typu Švédska nebo Kanady, jdeme do zápasu s obrovským respektem, pokorou a na ledě necháme úplně všechno. Jakmile ale na druhé straně kluziště stojí papírový outsider, okamžitě nastoupí klasická a velmi bolestivá česká nabubřelost.

Tým si patrně opět myslel, že to proti Italům zvládne odehrát takříkajíc s prstem v nose. Rychlé vystřízlivění ale přišlo už v polovině zápasu, kdy zkušený útočník Nick Saracino šokoval celý Fribourg a poslal podceňované Italy do senzačního vedení. Byl to mimochodem vůbec první italský gól do naší sítě za dlouhých osmnáct let.

A přestože jsme měli na ledě enormní herní převahu a Italům v podstatě vůbec nic nedovolili, dostali jsme se opět do těžké křeče. Ta laxnost v zakončení je alarmující. Schizofrenie českého hokejového týmu tak nabírá na nebezpečných obrátkách. Jeden den po skvělém výkonu srazíme na kolena mocné Švédy, druhý den se málem zblázníme ze statečně bránících se Italů.

Naše ofenziva připomínala naprostou zoufalost, kdy jsme pukům nedávali žádný důraz, v předbrankovém prostoru nám chyběla jakákoliv agresivita a koncovka byla vyloženě tragická. S takovou nedůrazností nemáme ve vyřazovacích bojích absolutně žádnou šanci.

Italský zázrak z Anaheimu a vysvobození na poslední chvíli

Zápas měl ale ještě jednoho obrovského hrdinu, i když stál na druhé straně barikády. Jednadvacetiletý Damian Clara z organizace Anaheim Ducks ukázal, že mu v NHL roste slibná budoucnost. Chytal fantasticky, a i když na něj pálila jedna naše střela za druhou, dokázal národní tým dlouhé desítky minut přivádět k úplnému zoufalství.

Na italskou klec nakonec mířilo bezmála šedesát našich projektilů, avšak bez kýženého úspěchu. Česká snaha se lámala o obrovskou obětavost bránících hráčů a neprůstřelnou hradbu v brankovišti. Trápení naštěstí ve třetí třetině utnul obránce Marek Alscher, jehož střela do prázdné brány by gólem neskončila nebýt fotbalové souhry protihráčů.

Rozhodnutí si vzal na svá bedra až necelých devět minut před koncem Jakub Flek. Spadla z něj pochopitelně obrovská tíha celého týmu. Sám po zápase upřímně přiznal, že by z další blamáže „už asi fakt musel chodit kanálama.“ Italskou zkázu pak při hře bez brankáře zpečetil nejlepší střelec týmu Dominik Kubalík, čímž alespoň kosmeticky vylepšil výsledný stav.

Kautovy nohy v medu a elitní lajna, které to zrovna nelepí

Kromě celkové laxnosti se totiž do očí bijícím způsobem ukazuje i trápení některých individualit. Martin Kaut je pohybově aktuálně úplně mimo. Působí neuvěřitelně těžkopádně, jako by měl na ledě doslova nohy v medu. Je pak naprosto nepochopitelné, že právě on dostává tolik prostoru, zatímco kreativní Matyáš Melovský nesmyslně vypadl z elitní přesilovkové formace.

Ta teď bez něj v početních výhodách připomíná spíše zmatené hledání sebe sama. Odstavit šikovného tvůrce hry na úkor hráče bez pohybu je zkrátka další těžko obhajitelný trenérský zkrat. K tomu se bohužel přidává i fakt, že naší první elitní formaci to teď zkrátka ofenzivně moc nelepí.

Zkušené trio Červenka, Sedlák a Blümel nemá ideální hokejovou lehkost a po dlouhé a náročné sezoně působí přece jen trochu zavařeným dojmem. Není to samozřejmě tak, že by hru vyloženě kazili. Dovedou si vytvořit šance a stále z nich čiší ohromná zkušenost, ale chybí jim ten finální zabijácký instinkt a drajv.

Není vůbec třeba nad nimi lámat hůl, zřejmě se jen potřebují uvést do správné provozní teploty před vyřazovacími boji. Jejich současný útlum v produktivitě je ale na ledě znát. Výsledek 3:1 je samozřejmě z hlediska boje o čtvrtfinále mimořádně cenný, ale hra a hlavně přístup budí obrovské rozpaky. Vítězná tečka nedokáže zakrýt to, že produktivita je stále tristní.

Být naším soupeřem tým s lepší útočnou fází, pravděpodobně by nás naše vlastní nedůraznost rychle stála body. Je navíc naprosto nepochopitelné, jak bídně a neorganizovaně fungují naše přesilové hry. V dalších zápasech čeká výběr Radima Rulíka Slovensko, následně Norsko a silná Kanada. Pokud nevyřešíme tento zjevný problém v zakončení, může turnaj brzy dostat velmi trpkou tečku.

Zdroj: Autorský článek