Will Fleury: Kdybych byl Čech, Oktagon by si mě cenil víc. Rýpl si do Vémoly, Spicy Páji či „nudného“ Budaye

Již 28. prosince proběhne v O2 areně zřejmě největší zápas v dějinách Oktagonu. Dvojnásobný šampion a jednička P4P žebříčku Will Fleury změří síly s veteránem UFC Martinem Budayem. V rozhovoru pro Ruik irský bijec promluvil nejen o svém nadcházejícím duelu, ale také o Spicy Pájovi, fotbalové kvalifikaci na mistrovství světa nebo nečekaném kroku Daniela Škvora.

• Will Fleury se chystá na největší zápas své kariéry a hodně si věří
• Rýpl si také do Karlose Vémoly, svým způsobem ocenil i Spicy Páju
• Chce být nejlepším bojovníkem, který kdy bojoval v Oktagonu

Chci zápasit častěji, vzkazuje Will Fleury

Jsi šampion Oktagonu ve dvou váhových kategoriích. Je to nějak jiný pocit oproti tomu, když držíš jen jeden pás? A necítíš od organizace větší tlak ohledně frekvence obhajob?

Ne, od organizace žádný tlak necítím. A popravdě nevnímám nějaký rozdíl oproti tomu, když jsem držel jen jeden pás. Ale abych byl upřímný, sám bych rád zápasil mnohem častěji. Víš, byl jsem na zápas připravený už od září.

Chtěl jsem bojovat i v polotěžké váze, ale nikdo z té divize nechtěl bojovat se mnou. Takže jen doufám, že v roce 2026 budu o něco aktivnější.

Když už mluvíš o aktivitě, tak víme, že jsi měl nějaké zdravotní trable, které ji ovlivnily. Už jsi stoprocentně fit?

Pravda, během roku jsem musel podstoupit operaci, vlastně po zápase s Lazarem Todevem. Zlomil jsem si palec a proběhlo to v Praze. Operoval mě doktor Radek Kebrle, který provedl komplexní operaci, ale rekonvalescence nebyla zase tak dlouhá.

Už v červenci jsem byl v plném tréninku, operace proběhla začátkem dubna, takže většinu dubna a května jsem musel odpočívat. Někdy v půlce května jsem začínal trénovat a v červenci jsem do toho šlapal naplno. V září bych tedy byl schopný zápasit, jak jsem říkal. Teď jsem tedy zpět na 100 %, v nejlepší formě jsem už pěkně dlouho.

Proč podle něj Oktagon nechce irského dvojnásobného šampiona?

S Martinem Budayem jste absolvovali pořad Tváří v tvář. Ty jsi během něj zmínil, že si Oktagon nepřeje irského šampiona dvou váhových kategorií. Proč si to myslíš?

Podívej se na to takhle, z jejich pohledu to dává byznysově smysl. Když máš k dispozici domácího bojovníka, lístky se prodávají o něco líp. Jasně, čeští fanoušci si mě docela oblíbili, fakt si toho vážím, opravdu. Miluju své české fanoušky. Ale upřímně, kdyby měli svého šampiona jako toho „double champa“, byla by to pro ně obrovská věc. Takže Ir, co drží dva pásy… No, není to pro ně tak velká událost.

Chápu to. Chci říct, v Oktagonu jsem nikdy nezažil žádnou nespravedlnost. Vždy mi dali férové zápasy, férové rozhodčí. To vše oceňuju. Ale zároveň mám pocit, že kdybych byl Čech, dělali by mi sakra větší promo a věnovali by se mi sakra víc. Prostě by se o mě starali mnohem víc, jestli mi rozumíš.

A to, co jsem zatím pro tuhle organizaci udělal, je fakt neuvěřitelný. Přišel jsem, hned první zápas jsem odbojoval se zlomenou rukou. Ve druhém zápase jsem dal KO na stadionu. Ve třetím zápase jsem porazil Vémolu. A ve čtvrtém jsem šel o váhu výš, jel do města soupeře a porazil Todeva ve Stuttgartu.

Takže jsem toho už moc víc udělat nemohl, abych se ukázal jako fakt impozantní bojovník. Chápu, proč jsem jednička pound for pound žebříčku. A vážím si toho. Je to fér, zasloužil jsem si to. Ale taky si prostě myslím, že dokázat to Čech, mleli by o tom v jednom kuse. Tenhle příběh ještě vlastně pořádně neodvyprávěli.

Místo toho natočili nějakej dokument o životě Vémoly, protože ten chlap držel něčí nohy minutu, víš jak. Když se podíváš, co jsem dokázal já, je to sakra větší věc a mám pocit, že se to snaží nějak ignorovat. Proto mám pocit, že z irského šampiona nejsou zrovna nadšení.

Buday není zábavný, ale je efektivní, tvrdí Will Fleury

Pojďme k zápasu s Martinem Budayem. V podstatě to může být klasický zápas rychlost vs velikost. Vždyť Buday musí do těžké váhy shazovat. Myslíš si, že má opravdu takové dovednosti, nebo zkrátka těží z toho, že je větší a těžší než všichni ostatní?

Myslím, že má opravdu skvělé dovednosti, celkově má jedinečný styl, ale je to jiné. Nejsou to takové ty techniky na efekt. Buday například nemá fantastické ruce, na těžkou váhu nerozdává ani takové granáty. Tím ale neříkám, že ho nevnímám jako hrozbu. Vnímám. Myslím, že může vypnout kohokoliv. Je to obrovský chlap. Ale zároveň si nemyslím, že je technicky perfektní.

Jeho dovednosti nevypadají na pohled fantasticky, ale to neznamená, že je lehké mu překazit to, v čem je dobrý. Myslím, že to bude opravdu těžký zápas. Ale já jsem ten, kdo má neuvěřitelný arzenál, kdo dokáže jít a porážet takové chlapy, jako je on, a ještě u toho vypadat sakra dobře.

Buday měl v UFC pozitivní bilanci 7-1, přesto ho organizace propustila. Co na to říkáš? A jak sis vůbec jeho zápasy užíval ty? Bylo pro tebe těžké je sledovat?

Přišlo mi to hodně přísný. Pokud má mít UFC ty nejlepší zápasníky, tak mi přijde padlý na hlavu vyhodit kluka, který má skóre 7-1. A jestli mě bavilo koukat na jeho zápasy? Upřímně, jediný zápas, který jsem viděl přímo, když se zrovna odehrával, byl ten poslední s Buchechou. A popravdě mi to přišlo celkem zábavné, protože jsem v tu chvíli věděl, že když prohraje, mohl bych s ním bojovat.

Ale on vyhrál, takže jsem si říkal, že je škoda, že se s ním nepotkám. Jenže pak ho UFC stejně vyrazilo. Zpětně jsem tedy sledoval všechny jeho zápasy, abych si ho nastudoval. A je to jiné, když na to koukáš a víš, že s ním půjdeš do klece. Studuješ to mnohem pozorněji, nekoukáš na to kvůli zábavě. Upřímně tedy nemůžu říct, jestli by mě to bavilo sledovat.

Jako takhle, určitě nemá ten nejzábavnější styl. Kdybych se na jeho zápasy díval živě, asi by mě to nebavilo. Dost těch zápasů navíc bylo těsných, ale Buday udělal přesně to, co bylo potřeba, aby vyhrál. Je to inteligentní zápasník. Zná svoje silné stránky a ví, jak je v zápase využít. To mu člověk musí nechat.

Když se podíváš na jeho prohru s Shamilem Gazievem, tak Gaziev do zápasu nastoupil hodně agresivně a doručil agresivní KO. Tvůj styl je také dost založený na agresivitě. Je to pro tebe šablona, jak dojít k výhře? Objevil jsi v tom zápase nějaké mezery v Budayově stylu?

Martin ve spoustě zápasů dost inkasoval a musel trochu couvat. Taky si myslím, že hodně jeho soupeřů se vyšťavilo, když se snažili jít po ukončení. Takže v tom musí být určitá rovnováha, víš jak. Můžeš na něj vletět agresivně, ale když ho neukončíš a vystřílíš si u toho prach, tak přesně v tu chvíli se dostává do hry.

A přesně v tom je Martin skvělý. Je to o tom mu ublížit, ale nedat mu přitom šanci se vrátit do hry. Já na tohle trénoval spoustu specifických věcí, hodně to bude o přesnosti a o tom, že víš, co děláš. Nesmím plýtvat energií, nechat se strhnout k tomu, abych tam sypal moc úderů. Musím být efektivní a chytře vybírat, kdy a jak ty údery pošlu. Ale to neznamená, že nebudu agresivní.

Když jste proti sobě seděli v pořadu Tváří v tvář, Martin řekl, že zápas s tebou vidí jako ten největší zápas v kariéře. Udělalo ti to radost? Jaké emoce to v tobě vyvolalo?

Jo, upřímně jsem z toho měl radost. Nevím, jestli mi to přímo lichotí, ale jsem z toho neuvěřitelně nadšený. Mám pocit, že na takový zápas jsem čekal celý život. Ten loňský zápas s Karlosem Vémolou byla jedna taková šance a zvládl jsem ji fantasticky. Zápas s Todevem byla další. A mám pocit, že když dostanu příležitost, dokážu se vybičovat a využít ji.

Jsem fakt neskutečně natěšený. Vím, že to možná zní jako klišé, ale fakt jsem čekal strašně dlouho na šanci ukázat, jak komplexní bojovník jsem. A tohle je ta nejlepší příležitost, jakou dostanu, abych předvedl, co ve mně je. Hrozně se na to těším. Hlavně na tu šanci ukázat, jak jsem dobrej proti chlapovi, co měl v UFC skóre 7-1 a technicky je vlastně o jednu váhovku výš než já.

Kromě toho Martin řekl, že chce zápas s tebou ukončit nějakým spektakulárním způsobem. Když víš, jaký je jeho styl, co od něj realisticky v kleci očekáváš?

Nemyslím si, že se o něco takového reálně pokusí. Jasně, může to zkusit a pokusit se mě ukončit v pozdějších kolech. Ale pokud na mě vletí tvrdě s rukama, tak myslím, že sám dobře ví, jak špatný nápad to pro něj je. Možná to udělá, ale geniálně by mi to hrálo do karet. Takže snad to myslí vážně, ale upřímně to nečekám.

Příprava na obra a „kácení stromu“

Jak se ti vůbec připravovalo na takhle obřího soupeře? Našel jsi adekvátní sparingy? Kde všude jsi trénoval?

Reálně bylo těžké sehnat kluky, co by byli velikostně podobní Martinovi. Je to obrovský chlap, má dost specifickou postavu. Trénoval jsem kvůli tomu na spoustě různých míst. V září jsem byl v Manchesteru, pak jsem jel na pár týdnů do Německa. Trénoval jsem s klukama jako Deonte Maxwell, Ibrahim Babley, Atiba Gauthier, což je sice střední váha, ale je na tu váhu fakt obří.

Pak jsem v Las Vegas trénoval se Seanem Stricklandem a Johnnym Walkerem, pak tam byl obří chlápek Vince, ale nevzpomenu si na příjmení. Byl to hromotluk a skvělý grappler, má asi dva metry a nějakých 125 kilogramů. A doma mám Karla Moora, taky je tam Brian Draper.

Moore je bývalý titulový vyzyvatel v Bellatoru, teď má asi 120 kilogramů. Takže ten byl skvělej. Byl to vlastně můj hlavní sparingpartner. Ale trénoval jsem teda s chlapama odevšad. Bylo těžké sehnat věrnou kopii Martina, takže v ten večer to pro mě bude novinka. Má prostě unikátní tělesnou konstituci.

Jaký je vůbec tvůj přístup k váze pro tento zápas? Snažíš se nějak nabrat? A pokud ano, nemáš pak obavu z toho, že by to mohlo ovlivnit tvou rychlost a kondici?

Žádnou velkou váhu jsem nenabíral. Teď mám asi 107 kilo. Původně, když jsem ten zápas bral, jsem měl v plánu jít tak na 110 nebo 112 kilo, ale dostal jsem se asi na těch 110 a cítil jsem, že ten pohyb na nohou už není ono. Cítil jsem se strašně statický, a to kvůli dvěma nebo třem kilům.

Jasně, kdybych si tu váhu ponechal, asi bych si na to časem zvykl, ale teď se cítím fakt dobře, vydržím se hýbat celých 25 minut, můžu neustále odskakovat, přiskakovat, měnit vzdálenost a mít dobrý pohyb. To jsou tedy přesně ty hlavní věci, co musím dělat, abych vyhrál.

Navíc si myslím, že mám ten vypínací úder bez ohledu na váhu, víš jak. Vím, že když kohokoliv trefím přesně tam, kam mám, je jedno, jak je velkej. Prostě to ucítí a nakonec to způsobí to, co má. Ale bude těžké Martina vypnout jednou ranou. Nicméně když budeš ten cíl trefovat opakovaně, jak dlouho to vydrží? Bude to spíš o kácení stromu než o knokautu jednou ranou.

A jak to vlastně vidíš se shazováním zpět do polotěžké váhy?

To byla další věc, kterou jsem řešil. Budu upřímný. Kdybych nabral velké množství váhy, asi bych to dokázal poměrně rychle shodit, protože hodně trénuju a nikdy nejsem dlouho mimo trénink. Navíc nejsem člověk, co by jedl nějak hodně nezdravě. Jím vlastně docela dobře a udržuju se neustále zdravý. Takže si nemyslím, že by byl problém shodit, kdybych přibral. Ale nepřibral jsem.

Teď mám tedy těch 107 kilo, v půlce října jsem měl asi 105. Měl jsem totiž v plánu, respektive jsem spíš doufal, že mě Oktagon dá do zápasu s Fredericem Vosgrönem na turnaji v Kolíně nad Rýnem, ale bohužel to neklaplo. Takže v tomto ohledu jsem se hlídal. Kdybych nabral, byl by to problém, ale nenabral jsem.

Kde vidíš svou největší výhodu v tomto zápase? A v jakém konkrétním aspektu budeš lepší než Buday?

Vlastně jsi to už dřív sám zmínil. Bude to rychlost proti velikosti. Tedy do jisté míry. Je to možná trochu zjednodušený pohled. Jsem samozřejmě o něco rychlejší než Martin, ale bude to hlavně o tom, jak si ten pohyb připravím. A načasování, to bude hrát obrovskou roli.

Takže svou největší výhodu vidím v tom, že… No, snadno se to řekne, ale je to prostě pravda. Můj arzenál je prostě lepší než ten Martinův. V boji vnímám věci, které on ne, a 28. prosince to všem ukážu.

Ty už jsi i zažil pětikolové titulové zápasy. Vidíš i kvůli tomu, v kombinaci s tím, jak je Martin obrovský, takzvaná kola šampionů jako tvé teritorium?

Jo, už mám s pětikolovými zápasy hodně zkušeností. Třikrát jsem v nich musel bojovat až do konce. Myslím, že v těch pozdějších kolech budu mít výhodu. Vím, že proti Todevovi jsem hlavně v posledním kole fyzicky odešel, ale do zápasu jsem šel fakt hodně nemocný, jen pár týdnů předtím jsem chytil koronavirus.

Jinak mám skvělou fyzičku a fakt dobré kardio. Držím v zápasech hodně vysoké tempo, takže to není tak, že bych si myslel, že se v tom zápase neunavím. Určitě pocítím značné vyčerpání, ale jsem fakt dobrej v tom, že dokážu jet dál, i když jsem úplně vyřízenej.

Myslím, že budete koukat, jak vysoké tempo dokážu držet celkem dlouho. Normálně dokážu jet na svých 70 nebo 80 procent celý zápas. Mám za sebou spoustu sparingů, všechny jsem jel na pět kol a celou dobu jsem v nich držel vysoké tempo. Takže jo, těším se a myslím, že v pozdějších kolech budu mít výhodu.

I když jsi šampion dvou váhových kategorií, do zápasu půjde jako velký favorit Martin Buday. Co na to říkáš?

Upřímně? Je mi to vlastně jedno. Je super před sebou mít takovou výzvu, kdy tě lidi mají za outsidera, i když už jsi dokázal, že jsi bojovník na špičkové úrovni. Miluju velké výzvy, od toho tu jsem. Vlastně bych to ani jinak nechtěl.

Reálně chci, aby byl můj další zápas úplně to samé. Aby si všichni mysleli, že na to nemám, ale ať potom koukají, jak nastoupím a urvu to. Takže si myslím, že je to skvělá příležitost. Takhle ten zápas beru.

Jak zápas skončí? Jak vidíš jeho průběh?

Myslím, že to zvládnu ukončit do tří kol. Pokud tedy budu přesnej. Jasně, Martin je tvrdý chlap. Je těžké ho ukončit, má obrovskou hlavu a mohutnou postavu. Ale já vím, že dokážu lidi ukončovat. Mám ten arzenál na to, abych v kleci předvedl neuvěřitelné věci. Mám pocit, že to může vypadat hodně, ale fakt hodně jednoduše. Takže jo, vidím to tak do tří kol.

Will Fleury hodnotí, jestli je větší zápas s Vémolou nebo Budayem

Co se bude dít po zápase? Jaké jsou tvoje další plány, klidně i mimo MMA? Jak oslavíš případnou výhru a konec roku? A máš v hlavě nějaké další soupeře?

Hned 29. prosince, teda den po zápase, jdu kamarádovi na svatbu. Je to můj hodně blízký kamarád. Letos už jsem byl na několika svatbách, ale tohle je kluk, se kterým mám fakt blízkej vztah.

Původně jsem si myslel, že ten zápas bude 29. prosince, tak jsem mu řekl, že to budu muset vynechat, ale pak se ukázalo, že se stihnu hned další den vrátit. Takže dorazím asi až po obřadu, ale bude to moje první oslava, svatba mého nejlepšího kamaráda.

Pak si dám krátkou dovolenou někde v teple. Doufám. Možná vyrazím do Španělska, do Maroka nebo něco takového. A další soupeř? Upřímně, kdokoliv, kdo se mnou bude chtít jít. Vyzýval jsem Vosgröneho i Poppecka. Chtěl jsem obhajovat titul v polotěžké váze.

Až budu mít další zápas, bude to už víc než rok bez obhajoby. Rád bych tu divizi trochu oživil. Však je to moje přirozená váhovka. Ale momentálně to nevypadá, že by tam někdo byl. Takže je těžké říct, kdo bude další.

Když srovnáme tvůj zápas s Karlosem Vémolou a tvůj zápas s Martinem Budayem, který z nich vidíš jako ten větší?

Co se týče sportovní výzvy, je zápas s Budayem mnohem větší oříšek. Z pohledu médií a takového toho obecného humbuku byl asi větší zápas s Karlosem. Ale jako je to sranda. Já do toho jdu možná s o trochu větším renomé než Martin. On má sice v UFC bilanci 7-1, což je neskutečný, ale myslím, že lidi už si plně uvědomují, jak jsem dobrej.

Všichni vědí, jak kvalitní je tenhle zápas. Ze sportovního hlediska je to obrovská bitva. Takže podle mě je tohle mnohem větší měření sil. Je to větší sportovní událost. Možná pro běžného českého fanouška byl můj zápas s Karlosem větší věc, ale já jsem od toho, abych tu zanechal odkaz jako sportovec, ne abych byl nějaká podělaná celebrita. Takže je pro mě tohle větší zápas.

Spicy Pája, Daniel Škvor a fotbalová kvalifikace

Daniel Škvor se mimochodem také přesouvá do těžké váhy, aby bojoval s Vespazianim. Co na to říkáš? Kdybyste vyhráli oba, dal bys mu šanci v polotěžké váze? Nebo si umíš představit superfight, v němž budou na stole třeba rovnou oba tituly?

Jo, všiml jsem si toho, ale nemyslím si, že je to zrovna moc dobrý nápad. Vespaziani je dost velký chlap, ale doufám, že to Dan zvládne. Má od našeho zápasu dobrou vlnu, ale byl bych radši, kdyby zůstal v polotěžké váze, potvrdil tam svou pozici, porazil ještě jednoho nebo dva kluky, a pak bychom si to mohli znovu rozdat o titul v polotěžké váze.

I když, rovnou bych s ním klidně bojoval o pás, kdyby vypadal takhle dobře. Ale myslím, že zápas s Vespazianim pro něj spíše nedopadne dobře. A i kdyby jo, tak si myslím, že v těžké váze před ním jsou kluci, kteří si tu šanci zaslouží víc než on. Takže podle mě by bylo v jeho nejlepším zájmu zůstat v polotěžké váze.

Na stejném turnaji nastoupí i Spicy Pája, který bude bojovat s profíkem. Ty jsi v minulosti zmínil, že ho klidně zničíš i zadarmo. Je to z tvé strany stále na stole? A nemáš pro něj alespoň nějaké uznání za to, že vůbec má tu odvahu jít zápasit s profíkem? A jaké mu dáváš šance?

Jo, musím mu nechat, že má koule do toho jít. A řeknu ještě jednu věc, kterou zatím lidi nezmínili. On půjde proti mnohem zkušenějšímu chlapovi, než byl kdokoliv, s kým šel Vémola. Víš jak, Vémola šel s klukama, co mají třeba skóre 7-0, ale nejsou to skuteční fighteři.

Ten Raška je fakt fighter. Sice není úplná špička, ale pořád je to legitimní borec, který do toho půjde s cílem vyhrát. Není to jen nějaká šaškárna. Za to Spicy Páju respektuju. Ale fakt nechci, aby se z toho v tom sportu stalo pravidlo. Na tyhle hovadiny tu jsou jiné organizace, které dělají bizár. Myslím, že Oktagon má na víc.

Abych byl upřímný, jsem trochu zklamaný z toho, že se to vůbec děje. Ale jo, klidně ho rozbiju zadarmo. Klidně s ním půjdu ve stejný večer jako s Budayem, jestli chcete (smích). Jestli o to bude zájem, není problém.

Zpět k tobě. Vyhrát dva pásy je jedna věc, ale obhájit je, to je věc druhá. Pokud porazíš Budaye, budeš sám sebe vnímat jako nejlepšího bojovníka, co kdy byl v Oktagonu?

Popravdě? Jo. Myslím, že když Budaye porazím fakt přesvědčivě, tak, jak vím, že to dokážu, a bude to vypadat jako brnkačka, bude se jen těžce popírat, že jsem ten nejlepší, kdo tu kdy byl. Jedinej chlap, který by mohl říct něco ve stylu „podívej, já jsem lepší“, je Losene Keita.

A podívej, já v mých očích beru Keitu pořád jako jedničku pound for pound žebříčku, protože od doby, co jsem byl dvojka, jsem ještě nezápasil. Myslím, že to, co Keita dokázal, je neuvěřitelný. Zaslouží si obrovský respekt. Ale šel z pérové váhy do lehké, to jsou jen 4 kila rozdíl. Já šel nahoru z 93 kil do váhy do 120 kil, to je skok 27 kil. A Buday bude mít v zápase přes 120.

Jasně, v těch nižších váhách je víc chlapů, takže Keita čelí větší konkurenci, ale myslím, že když vezmeš v potaz, že fyzicky vlastně nejsem žádná obrovská těžká váha, a vletím tam, porazím ty největší hromotluky… Jakmile to dokážu, bude se hodně blbě argumentovat proti tomu, že jsem ten nejlepší, kdo kdy byl v Oktagonu.

A kdyby ten zápas nestačil, tak přijmu cokoliv dalšího. Jak jsem říkal, akceptuju největší výzvu. Chci zanechat odkaz. Aby si všichni říkali, že jsem byl neskutečnej a že nejde popírat, že jsem byl ten nejlepší, kdo tu kdy byl. Pokud to nebude stačit, tak v pohodě. Co bude dál? Předvedu to klidně znova.

Mimochodem není tajemstvím, že čeští i slovenští fanoušci už si tě stihli docela dost oblíbit. Cítíš jejich podporu, nebo spíše vnímáš, že stojí za Budayem jako za tím místním hrdinou?

Jo, mám pocit, že od českých a slovenských fanoušků dostávám obrovskou podporu. Jako kdykoliv, kdy jsem byl v Česku nebo na Slovensku, což bylo docela často, protože jsem měl v Česku tu operaci, pak jsem byl v Edenu a pak vlastně i na konci léta nebo před pár týdny v Brně.

Vždycky mě to úplně dostane, protože v Irsku zase tak známý nejsem. Ale jakmile přijedu do Česka, tak mě prostě poznávají všude, kam vlezu. Fanoušci jsou tady skvělí, obecně jsou fakt moc fajn. Víš co, podle mě máte mnohem lepší kulturu MMA fanoušků. Jsou mnohem uctivější a k těm sportovcům vzhlížejí s mnohem větším obdivem.

V Irsku to máme tak, že jsi buď Conor McGregor, nebo nula, která si na to jen hraje. Občas je to vlastně trochu únavné, zatímco u vás si ten kontakt s fanoušky fakt moc užívám. Ale jestli vnímám, že fandí víc Budayovi, nebo mně? Popravdě nevím. Ale každý, s kým mluvím, fandí tomu, co dělám, a žere to, jaký jsem.

Fakt si toho moc vážím, ale čekám, že Martin bude mít v O2 areně o trochu větší podporu, jelikož je Slovák. Chápeš, běžný divák, co mě tolik nezná, bude prostě fandit Martinovi, protože je to domácí borec.

Když takhle na závěr odbočíme od MMA, Irsko bude čelit Česku ve fotbale v rámci baráže na mistrovství světa. Vím, že fandíš fotbalu, takže jak vidíš tenhle souboj?

Jo, fotbal sleduju hodně, hodně sleduju i irskou reprezentaci. Ale moje predikce? Podívej, kluci jako Troy Parrott jsou teď v šílené formě. Jasně, Troy sice minul penaltu před pár týdny, ale pět gólů ve dvou zápasech? To je šílené. A myslím, že i ten způsob, jak jsme se do baráže dostali…

Vyhrát ty poslední zápasy, postoupit s odřenýma ušima… Týmu to dodalo momentum a novou energii. Fakt věřím, že to Irsko zvládne. Ale kdyby se to nestalo, tak doufám, že na šampionát postoupí Česko. Myslím, že pro oba týmy to bude těžká šichta, ať to dopadne jakkoliv. Snad to tam aspoň jedna země dotlačí.

Máš na závěr nějaký vzkaz pro Martina Budaye? Nebo třeba pro fanoušky?

S Martinem jsme si vše řekli v tom pořadu Tváří v tvář. Řekl jsem tam vše, co jsem chtěl říct. Jen doufám, že zápas proběhne a oba budeme zdraví. A fanouškům bych vzkázal, že mám v plánu předvést neuvěřitelný výkon, takže doufám, že si to užijí.

Děkuju! Přeju hodně štěstí, hlavně zdraví.

Rádo se stalo, taky moc děkuju. Jsem vděčný za rozhovor i za tvůj čas, děkuju.