Proč by Tadej Pogačar končil? O motivaci má stále postaráno

Slovinský fenomén Tadej Pogačar ve 26 letech slavil již čtvrté prvenství na Tour de France, čímž opět prokázal, že v posledních dvou letech nemá na světě konkurenci. Již dávno na něj nestačí ani jeho úhlavní rival Jonas Vingegaard. Přesto sám Pogačar přiznal, že by mohl s kariérou skončit dříve, než si všichni myslí.

• Unavený Tadej si podmanil letošní ročník Tour de France
• Ve své krátké kariéře slavil spoustu úspěchů
• O motivaci do budoucna má postaráno

Letošní ročník „staré dámy“ byl v podání suveréna jiný

Do 112. ročníku Tour de France vstupoval slovinský cyklista jako favorit číslo jedna. Nejvíce mu měli konkurovat jeho odvěký rival, Dán Jonas Vingegaard, a Belgičan Remco Evenepoel. Pro posledně jmenovaného však Tour skončila dříve, než pořádně začala, kvůli zdravotní indispozici. Opět jsme tak mohli vidět souboj o prvenství mezi Pogačarem a Vingegaardem, podobně jako v posledních čtyřech ročnících.

Tadej Pogačar se Tour de France poprvé účastnil v roce 2020 a hned při své premiéře senzačně v předposlední etapě vysvlékl ze žlutého trikotu pro lídra závodu svého krajana Primože Rogliče. Dánský sok se poprvé na Tour de France objevil o rok později, ovšem to ještě naplno nebojoval o celkové prvenství.

Od ročníku 2022 se však z celkového vítězství vždy radoval jeden z těchto skvělých cyklistů. Oproti loňskému ročníku přijel Vingegaard na Tour bez zdravotních indispozicí, a tak se očekával velmi vyrovnaný souboj. Výsledek byl však úplně jiný.

Slovinský fenomén dominoval Tour od samého počátku. Jen na pár etap propůjčil žlutý trikot pro lídra závodu třem cyklistům. Během prvních dvou týdnů měl na svém kontě již čtyři etapová prvenství a do posledního týdne vstupoval s tím, že to už nebyl ten cyklista, co chce vyhrát všechno a všude. Jednoduše si hlídal náskok, který si vytvořil.

Zde se již začala naplno projevovat mentální únava jinak vysmátého suveréna. Nebylo to dáno fyzickou únavou. Vždyť v loňském ročníku měl v nohách i triumf na Giro d’Italia. Sám Slovinec již často opakoval fráze typu, že se těší, až bude po všem, a nevyloučil ani předčasný konec kariéry.

I přes tento malý mentální výpadek si počínal naprosto suverénně. Více než polovinu závodu jezdil ve žlutém, celkem v devíti etapách se umístil mezi nejlepší trojicí a hlavně svého konkurenta porážel i v časovkách.

Pogačar na Tour de France skoncoval s duchy minulosti

Pogačar v letošním ročníku předvedl, jak za poslední dva roky vyzrál. Už se jen nehoní za etapovými prvenstvími, ale umí si zkušeně kontrolovat závod. Nutno dodat, že stáj Jumbo-Visma mu jeho suverénní počínání značně usnadnila.

V letošním ročníku totiž pracovala na výbušnosti se svým největším „esem“ Jonasem Vingegaardem. To mělo za následek jen to, že v rychlých nástupech dánský cyklista Pogačarovi obvykle stačil. Projevilo se to však na jeho největších přednostech, jízdě proti chronometru, a pošramotilo to i jeho výkony v dlouhých táhlých stoupáních, kde dokázal Pogačara dříve porážet.

Obrovskou satisfakci v letošním ročníku „Staré dámy“ zažíval právě Pogačar. V itineráři byly Hautacam a Col de la Loze, tedy neoblíbená táhlá stoupání, která Pogačara stála vítězství na Tour de France v letech 2022 a 2023.

Tadej zde srovnal účty s minulostí. V letošním ročníku si počínal tak suverénně, že mu v posledním týdnu stačilo jezdit pouze s kontrolou svých největších rivalů.

Samozřejmě, pár dní po konci letošního ročníku udělal zásadní a správné rozhodnutí. Vynechá Vueltu, dá přednost odpočinku a načerpání psychických sil. A zase třeba na nadcházejícím MS ve Rwandě uvidíme toho hladového vlčáka, který je schopen nastoupit 50 km před cílem a jet si sólo pro titul.

Následuje jen malý příklad, co všechno v pouhých 26 letech dokázal.

Závody Grand Tours

Tadej Pogačar se v pouhých 20 letech představil v roce 2019 na španělské Vueltě. Hned při své premiéře na třítýdenním etapáku skončil celkově na třetí příčce, včetně tří etapových prvenství. O rok později se poprvé představil na Tour de France a hned slavil prvenství. To zopakoval i o rok později.

V ročnících 2022 a 2023 se musel vždy sklonit před Jonasem Vingegaardem. V loňském roce se poprvé účastnil Italského Gira d’Italia, kde naprosto dominoval. Slavil zde šest etapových prvenství a jel si vlastní ligu. Následně se mu podařilo poprvé od roku 1998 opanovat double Giro-Tour.

Celkem se od roku 2019 účastnil osmi závodů Grand Tours a vždy skončil na pódiu, z toho celkem pětkrát slavil prvenství. Na svém kontě má již 30 vyhraných etap a především na Tour de France velmi výrazným způsobem stoupá v historických statistikách.

Během své stále krátké profesionální kariéry má na kontě již více než stovku vítězství. V loňském roce se mu podařilo získat i tzv. trojkorunu: vítězství na Giru, Tour a duhový trikot pro mistra světa.

Velmi výrazné úspěchy sbírá i na klasikách, cyklistických monumentech a etapových závodech World Tour. Od roku 2021 je cyklistickou jedničkou podle UCI.

Stále více srovnáván s „Kanibalem“

V současném cyklistickém pelotonu bychom těžko hledali všestrannějšího cyklistu, než je Tadej Pogačar. Kraluje na závodech Grand Tour, umí skvěle časovky a dokáže porážet i klasikářské specialisty. I jeho styl závodění napovídá, že je následovníkem legendárního Eddyho Merckxe, jenž dostal přezdívku „Kanibal“, protože svým stylem dokázal doslova uštvat všechny své konkurenty.

Tak proč tedy končit? Pro stále hladového Pogačara je tu hned několik výzev, které ho poženou dál.

Například zlato z olympijských her. Je až s podivem, že takto skvělý cyklista dosud nemá ve své sbírce olympijské zlato. Doposud se účastnil pouze her v Tokiu 2021, kde získal bronzovou medaili v silničním závodě, který trochu překvapivě opanoval Ekvádorec Richard Carapaz. Na olympijských hrách v Paříži nestartoval.

Ve hře je i závod Paříž–Roubaix, který je díky dlažebním kostkám po právu přezdíván „Peklo severu“. Jedná se o neoficiální mistrovství světa pro nejlepší klasikáře. I zde si na celkové prvenství brousí slovinský „univerzál“. V letošním ročníku se i přes nepřízeň své stáje poprvé účastnil tohoto ikonického závodu a hned skončil na druhé příčce. Vinou defektu a pádu nestačil pouze na Mathieu van der Poela. Vyhrát tento závod je však v jeho silách.

A co Giro-Tour-Vuelta v jednom roce? Pouze sedm cyklistů v historii dokázalo vyhrát během své kariéry všechny tyto podniky. Ovládnout je všechny v jednom roce se nepodařilo ani slavnému „Kanibalovi“. Zdá se to jako utopie, ovšem popravdě, kdo jiný by na to mohl pomýšlet než nejlepší cyklista této dekády a nástupce Merckxe? Sám Pogačar kdysi pronesl, že si s touto myšlenkou pohrává.

Navíc může chtít i zlato z časovky na mistrovství světa. Být mistrem světa v jízdě proti chronometru? Je až s podivem, že nemá z této disciplíny ve své sbírce jediný cenný kov. Doposud skončil nejlépe na šesté příčce. Pogačar však jasně ukázal, že tuto disciplínu ovládá. Na rovném povrchu je sice doposud „lepší“ Remco Evenepoel, ovšem pokud se jedná o zvlněný profil, dokáže se mu vyrovnat pouze Jonas Vingegaard.

Tadej Pogačar dokázal během posledních šesti let nashromáždit obrovskou porci vítězství a má toho před sebou ještě hodně. Nedá se tedy zatím rozhodně hovořit o „vyhoření“. Motivace je dána, nemluvě o pátém prvenství na Tour de France, které by ho již katapultovalo mezi kvarteto nejlepších.

Zdroj: UCI