Nezapomenutelná sezóna 1992/93, poslední opravdová ofenzivní v NHL

Sezona 1992/93 je v NHL historická z několika měřítek. jednalo se o opravdu poslední ofenzivní sezonu v historii NHL. Střelci se utrhli ze řetězu. Brankáři místy působili jako cedníky. A hranice sta bodů nezaručovala ani pozici v nejlepší dvacítce bodování.

• Poslední vzpomínka na zlatá 80. léta v NHL
• Ofenzivní smršť odnesli gólmani
• V sezóně 1992/93 vyčnívali především dva hráči

Poslední opravdová vzpomínka na bláznivá 80. léta

NHL se po zlatých časech, které byly v 80. letech, kdy první polovinu této dekády dominoval celek New York Islanders a následně pevně do svých rukou převzal žezlo Edmonton Oilers v čele s Waynem Gretzkym, potýkala s klesajícím počtem branek. I padesátibrankových střelců ubývalo a hranice 100 bodů, která byla do té doby pravidelností pro ohromnou spoustu hráčů, byla považována za výjimečnou metu.

Ovšem v sezoně 1992/93 bylo vše jinak. Tato sezona se stala až do dnešního dne naprostým úkazem. V celém ročníku se podařilo mužům v brance vyprodukovat pouze 63 čistých kont. A jen dva brankáři udrželi průměr méně než 3 branky na utkání. Padlo celkem 7 311 branek. Průměr (7,26) je od té doby naposledy, co v jedné sezoně padlo přes 7 branek na utkání.

Tuto spirálu roztočil Gary Bettman a masivní expanze

V letech 1991 a 1992 vstoupily do NHL tři nové celky. San Jose Sharks, které o sezonu později následovaly celky Ottawa Senators a Tampa Bay Lightning. NHL tedy do tohoto ročníku vstoupila s 24 celky a 1. února 1993 se do funkce komisaře dostal Gary Bettman, jenž „šéfuje“ NHL dodnes. Ten NHL uchopil jako správný „byznysmen“ a za více než třicetileté působení v roli šéfa se zasloužil o masivní rozšiřovaní zámořské ligy.

Součet těchto faktorů způsobil, že NHL nikdy v historii neměla v jedné sezoně 21 hráčů, co se prohnali přes stobodovou metu a hned 14 snajprů se dostalo na hranici 50 branek v sezoně. O těchto ofenzivních choutkách si mohou dnešní fanoušci zámořské soutěže již jen nechat zdát a pamětníci na to vzpomínají s mírnou dávkou nostalgie.

Na zvýšeném střeleckém průměru se velkou měrou zasloužili právě nově příchozí celky. A také počet utkání v základní části čítal hned 84. Samozřejmě, jak bývá zvykem, Ottawa, San Jose i Tampa Bay zaplatili nováčkovskou daň a krčili se na samém chvostu ligy. Obzvláště San Jose získalo mizerných 24 bodů. A dohromady tyto celky inkasovaly obrovských 1 141 branek!

Místo Lindrose udeřil blesk

V této sezoně poprvé nakoukl do ligy Eric Lindros. Ten si vytrucoval výměnu do Philadelphie Flyers, jelikož jej do NHL draftoval celek Quebec Nordiques, ovšem Lindros si postavil hlavu a raději vynechal celou sezonu, než aby za tento tým hrál.

Kanadský hráč přicházel s pověstí hráče, co má nahradit stárnoucí ikony Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe. Ovšem potenciál nikdy nenaplnil. Přesto ve své první sezoně nastřádal slušných 75 bodů. Ovšem do NHL vlétl finský hokejista Teemu Selänne, jenž dostal přezdívku „Finský blesk“.

Jelikož mu již bylo Finsko malé, tak usoudil, že je správný čas zkusit nejlepší ligu na světě. Premiéru ve slavné soutěži si odbyl v celku Winnipeg Jets. A doslova silou blesku zboural všechny nováčkovské rekordy, které měla NHL ve své knize zapsána zlatým písmem.

Selänne vůbec nepůsobil dojmem zelenáče. Naopak, naprosto si NHL podmanil. V 84 utkáních nastřádal neuvěřitelných 132 bodů. Navíc po celou sezonu sváděl střelecké dostihy s ruským hráčem Alexanderem Mogilnyjem. Po sezoně se rozešli smírně na 76 brankách. Nikdo od tohoto ročníku se k této metě ani nepřiblížil.

Finský hráč tak po zásluze po sezoně obdržel Calder Trophy, která je určena nejlepšímu nováčkovi daného ročníku. Vymazal z análů historický rekord Mike Bossyho v počtu branek v premiérovém ročníku. A to o rovných 23 branek! Další kdo díky řádění tohoto hráče přišel o rekord je Peter Šťastný. Ten doposud v premiérovém ročníku kraloval se 109 body.

„Božský“ Eric Lindros skončil v produktivitě nováčků až na třetí příčce, jelikož se před něj dostal ještě se skvělými 102 body Joe Juneau. Vždy by to znamenalo trofej pro nejlepšího nováčka, ovšem Selänne byl prostě o „level“ výš.

Králem ročníku byl Mario Lemieux

Tuto sezonu si naprosto podmanil Mario Lemieux. Ten musel ze zdravotních důvodů vynechat 24 utkání a přesto dominoval se 160 body produktivitě. Druhému v pořadí Patu LaFontainemu nadělil 12 bodů, ačkoliv sehrál plnou porci utkání.

Trofej pro nejlepšího střelce se v té době ještě neudělovala. Ta byla zavedena až od ročníku 1998/99. A dostala název Maurice Richard Trophy. Po legendě, která jako první v historii ligy pokořila hranici 50 branek v sezoně. A jejím prvním vítězem nebyl nikdo jiný než Teemu Selänne.

Lemieux kromě Art Ross Trophy za vítězsví v produktivitě obdržel i Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče sezony. Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hráče dle samotných hráčů. Ta byla posléze přejmenována na dnes již známou Ted Lindsay Award. Dále byl nejlepším hráčem ve statistice +/-. A získal i Bill Masterton Trophy pro zarputilost a oddanost hokeji.

Lemieux se výraznou měrou podílel na tom, že Pittsburgh byl nejlepším celkem základní části se 116 body a získal President´s Trophy. Navíc jako dvojnásobný vítěz Stanley Cupu byl celek Penguins opět pasován do role největšího favorita. Pittsburgh ovšem vcelku nečekaně vypadl již ve 2. kole v sedmizápasové sérii s New York Islanders.

Ze Stanley Cupu se nakonec radoval celek Montreal Canadiens, který ve finále zdolal Los Angeles Kings i s Waynem Gretzkym v sestavě poměrně jasně v pěti zápasech. Bylo to naposledy, co se kanadský celek radoval ze zisku Stanley Cupu.

Díky velkému množství branek se v produktivitě dařilo i obráncům. Američan Phil Housley zůstal jen 3 bodíky pod stobodovou hranicí. Ovšem ani jeho 97 bodů nestačilo na to, aby byl odměněn Norris Trophy pro nejlepšího beka. Z té se radoval jiný americký rodák Chris Chelios, ačkoliv byl v produktivitě mezi beky až na 9. příččce.

Brankáři si v této sezoně prošli očistcem

Sezóna 1992/93 čítala v základní části 1 218 utkání. A muži s maskou jen v 63 případech udrželi čisté konto. Velký počet nastřílených branek se zákonitě podepsal na brankářském průměru. Přesto se našli dva, kteří při střeleckých choutkách hráčů v tomto ročníku dokázali stlačit brankový průměr po 3 branky na zápas.

Nejnižší brankový průměr udržel další nováček Felix Potvin, který s průměrem 2,50 branky na zápas vládl této statistice. Ovšem v konkurenci Selänneho mohl na Calder Trophy zapomenout. Nevešel se se ani mezi finálovou trojici na Vezinovu trofej.

Tu získal „orel“ Ed Belfour, jenž v 71 utkáních vychytal hned sedm čistých kont a brankový průměr udržel na 2,59 na utkání. Když si k tomu přičteme 41 vychytaných vítězství nebylo o držiteli této trofeje pochyb. Navíc získal i Willim. M. Jennings trophy pro nejmenší počet inkasovaných branek.

Takový Dominik Hašek v této sezoně byl s brankovým průměrem 3,15 na šesté příčce. Ovšem o sezonu později se stal po velmi dlouhé době prvním brankářem, co dokázal stlačit brankový průměr pod 2 branky na utkání. To odstartovalo jeho „sběratelskou“ sérii Vezinových trofejí, ale to již je jiná kapitola.

Sečteno a podtrženo, sezóna 1992/93 je sezonou, která se již jen tak opakovat nebude. Brankáři s průměrem 3 branky na utkání jsou již bráni jako ti, kteří chytají jen za ty nejhorší celky. Naopak brankový průměr pod 2,50 je již brán jako standard a ne jako něco výjimečného, jako nám nabídla tato sezona.

Zdroj: Autorský článek