Tři hráči, kterým stačilo na titul nejlepšího střelce české ligy nejméně gólů

Za necelé dva týdny startuje nový ročník Chance ligy. V tomto přehledu se podrobněji podíváme na tři hráče, kterým stačilo na titul nejlepšího střelce české lize nejméně gólů.

• Mezi těmito střelci je jeden zahraniční hráč
• Žádný ze střelců nedal za sezónu více než 13 branek
• Nejméně „plodným“ králem střelců byl jedenáctigólový hráč

3. místo – Horst Siegl (13 gólů, AC Sparta Praha)

Klubová kariéra v Česku

V ročníku 1997/1998 se stal nejlepším střelcem právě tento srdcař, který značnou část kariéry spojil právě s letenským klubem. Horst Siegl je jedním z největších symbolů sparťanské úspěšné éry po rozdělení Československa v samostatné české lize. Korunku pro nejlepšího střelce získal dohromady 4x a všechno to bylo v devadesátých letech minulého století.

V této konkrétní sezóně byl hned v závěsu za ním jeho tehdejší spoluhráč Vratislav Lokvenc s 12 brankami. Je všeobecně známo, že Siegl druhým nejlepším střelcem samostatné české ligy. V samostatné soutěži jich nasbíral 136 a v součtu s federální a československou ligou je to v součtu 176 ligových gólů.

Řadí ho to tak na druhé místo před Liborem Doškem (125) a za Davidem Lafatou (198). Kromě zmíněné Sparty nastupoval Horst ještě za Příbram, Plzeň a také Most, kde svou bohatou kariéru zakončil v duelu proti Teplicím na konci srpna 2006. V tomto zápase se navíc dočkal svého posledního 176. ligového gólu.

Kariéra v zahraničí

Siegl má zkušenosti s německou Bundesligou, kde po sametové revoluci nastupoval za Kaiserslautern. Ten v té době patřil ke špičce Německa. Tam se však výrazněji neprosadil. Za jednu sezónu, co tam strávil, odehrál 13 zápasů a nevstřelil žádný gól.

Poté se ještě zamířil zpátky do Sparty, aby v roce 1996 ještě jednou zkusil své štěstí za hranicemi. Konkrétně to byl Tirol Innsbruck hrající v té době rakouskou nejvyšší soutěž, ale v Rakousku mu také pšenka moc nekvetla a po 10 odehraných zápasech a 1 vstřeleném gólu zamířil opět zpět do pražské Sparty.

Reprezentace

Dá se říct, že v reprezentaci nikdy nepotvrdil roli rozdílového hráče a střelce, jako tomu bylo v české lize. I přesto však v součtu československé a české reprezentace zapsal dohromady 23 startů, ve kterých vstřelil 7 gólů.

I tak by byl moment, který se u něj dá vypíchnout. A to jeho hattrick v roce 94 do sítě Malty kvalifikačním zápase na Euro 1996. Toto Euro v Anglii se stalo pro Česko velmi úspěšné. Siegl figuroval v širším výběru, ale na závěrečný turnaj nakonec nominován nebyl. Jeho hattrick do sítě Malty se i přesto stal prvním hattrickem českého, fotbalového reprezentanta od rozdělení Československa.

Trenérská kariéra

Po konci aktivní hráčské kariéry v Mostě dělal v jedné sezóně asistenta trenéra tehdejšího mosteckého kouče Zdeňka Ščasného. Poté vzal zavděk nabídkou Sparty, kde se stal asistentem trenéra, tehdy Josefa Chovance. Po konci v pražské Spartě si dal od trénování šestiletou pauzu.

Jeho poslední profesionální trenérské angažmá se datuje k roku 2014, kde si ho Josef Chovanec vybral do realizačního týmu (opět asistent trenéra) ve Slovanu Bratislava. V roce 2021 se vyjádřil, že by se rád vrátil k trénování s dodatkem, že má dodělanou trenérskou profi licenci, tudíž by mohl trénovat v případě zájmu profesionální týmy v 1. lize.

2. místo – Michal Ordoš (12 gólů, SK Sigma Olomouc)

Kariéra v Česku

Rodák ze Znojma poprvé nakouknul do české ligy v dresu Slovácka, kde zapsal své první ligové starty a přes B-tým se postupně etabloval do „áčka“. Svůj první ligový vstřelil hned ve svém čtvrtém startu. Na jaře roku 2005 skóroval do sítě Jablonce.

Kromě Slovácka nastupoval v české nejvyšší soutěži za Mladou Boleslav, Bohemians Praha a v neposlední řadě Sigmu Olomouc. Právě na Hané zažil nejúspěšnější roky své kariéry a taky již zmíněný titul nejlepšího střelce ročníku 2009/2010 s 12 brankami. Díky dvěma gólům v závěrečném 30.kole do sítě svého bývalého klubu (Bohemians) nakonec získal titul nejlepšího střelce právě on. I díky těmto zápisům nakonec v konečném pořadí přeskočil Davida Lafatu a také Marka Kuliče.

V mezidobí si „střihnul“ hostování v rakouském, prvoligovém Kapfenbergu. Tam však dlouho nevydržel a po půlroce si ho Sigma stáhla z hostování zpět. Zajímavostí je, že svůj gólový počin dokázal v ročníku 12/13 ještě zlepšit na 14 branek. Paradoxně mu to však na titul nejlepšího střelce ligy nestačilo a musel s nakonec spokojit s druhým místem za Davidem Lafatou (20).

Jeho kariéra v olomoucké Sigmě však nebyla lemována pouze individuálními úspěchy. V ročníku 2011/2012 se spolu se svými spoluhráči stal vítězem českého poháru (v té době Pohár České Pošty), kdy díky památnému gólu Michala Vepřeka zvítězili 1:0 nad Spartou Prahou a zároveň tak přichystali skvělou rozlučku pro trenéra Petra „Johna“ Uličného. Pro kterého to byl poslední odkoučovaný zápas.

I díky gólu Michala Ordoše na tento úspěch navázali ještě v létě téhož roku. Kvůli jeho proměněné penaltě dokázala olomoucká Sigma nakonec porazit Slovan Liberec 2:0 v českém superpoháru a zapsala tak svou druhou trofej během pár měsíců.

Epizodní kapitola na Kypru

V roce 2016 si zkusil další zahraniční angažmá. V kyperské Karmiotisse strávil však pouze jednu sezónu během niž stihl 4 branky v 32 utkáních. Nechal se slyšet, že toto angažmá nepovažuje za moc podařené. Kromě kyperské štace si ještě zahrál nižší soutěž v Rakousku. Tam však taktéž dlouho nevydržel a vrátil se zpátky do Čech respektive na rodnou Moravu.

Příležitost v reprezentaci

Po úspěchu Sigmy Olomouc v poháru a superpoháru dostal svou debutovou pozvánku do reprezentace od tehdejšího trenéra Michala Bílka. Ve věku 29 let se stal v listopadu 2012 jedním z nejstarších reprezentačních debutantů v samostatné české historii.

Odehrál závěr utkaní proti Slovensku. Svůj poslední start si připsal v únoru dalšího roku v přátelském utkání proti Turecku. Ordoš má tak další jedinečnou bilanci, a to 2 odehrané zápasy v reprezentaci – 2 výhry a skóre 5:0.

Aktivity po ukončení profesionální kariéry

Ordoš se i po konci profesionální kariéry stále udržuje fit, o čemž svědčí i jeho působení v amatérských soutěžích ve svém blízkém kraji. Po tom, co ukončil své působení ve vyšších soutěžích, se dal na práci na stavbách v Rakousku a také občas nastoupí v nějakém dobročinném zápase za Sigmu Olomouc, kde bez pochyby strávil nejlepší léta své hráčské kariéry.

1. místo – Milan Ivana (11 gólů, 1.FC Slovácko)

Na prvním místě tohoto žebříčku je slovenský reprezentant Milan Ivana. Tomu stačilo na „korunku“ pro krále střelců 11 branek, což je do jisté míry unikátní už jen kvůli tomu, že tento 20 let starý rekord nebyl žádným jiným hráčem dosud překonán.

Kariéra na české a slovenské klubové scéně

Milan Ivana byl považován za velký talent slovenského fotbalu. Ještě jako nezletilý nastupoval v prvoligovém slovenském Trenčíně. I za tohle si mimo jiné později zasloužil prestižní individuální o ocenění a to cenu Petra Dubovského, která je na Slovensku udělována nejlepšímu slovenskému hráči do 21 let. V jeho v případě to bylo za rok 2004.

Právě v lednu toho roku odešel z Trenčína za hranice Slovenska, a to do celku z Uherského Hradiště, který se tehdy ještě jmenoval Synot. I díky jeho přičinění nakonec skončil v sezóně 03/04 Synot pátý. S 11 brankami se stal v sezóně 05/06 králem ligových kanonýrů. Za sebou v tomto ligovém ročníku nechal desetigólové Marka Kuliče z Mladé Boleslavi a také Karla Pitáka se Stanislavem Vlčkem ze Slavie Praha.

Milana Ivanu během jeho kariéry trápila četná zranění. Neuspěl na zkoušce v německém Mönchengladbachu a vrátil se zpět na Slovácko, odkud odešel v roce 2007 na hostování do Slavie Praha. To se později změnilo v přestup a tak si ve Vršovicích mohl užít dvě po sobě jdoucí oslavy mistrovského titulu a také si s ní zahrát ligu mistrů v sezóně, kdy se Slavia kvalifikovala do skupinové fáze do společnosti Sevilly nebo Arsenalu.

Po této úspěšné fázi své kariéry se stěhoval zpět na rodné Slovensko, kde po něm sáhl Slovan Bratislava. S tím si v sezóně 10/11 užil další mistrovský titul a k tomu i slovenský pohár. Smůla se mu však lepila na paty, respektive na lýtka i nadále, jelikož si nedlouho poté poranil lýtkový sval a po zotavení už nedostával ve slovenském hlavním městě tolik příležitostí, jak by si představoval.

Nižší německé soutěže

V zimním přestupním termínu se dohodl na hostování s opcí v německém, třetiligovém SV Wehen Weisbaden. Opce na něj byla nakonec využita a tak si angažmá v tomto klubu prodloužil o další rok.

Po vypršení smlouvy uspěl na zkoušce v Darmstadtu. Ten hrál v té době taktéž třetí ligu. Při tomto angažmá zapsal svůj další příjemný moment. V 1.kole německého DFB Pokalu si se svým týmem užil postup nad prvoligovou Borussií Monchengladbach, kde před lety neuspěl na testech. Teď však i díky proměněné vítězné penaltě Milana Ivany v penaltovém rozstřelu postoupil Darmstadt dál.

Sezónu poté vybojoval Milan Ivana spolu se svými spoluhráči postup do elitní společnosti 1.německé bundesligy. Pro jeho smůlu si však zahrál v top lize pouhé 2 minuty a díru do světa tam tak moc neudělal. Poté byl z klubu odejit, přičemž musel vzít zavděk opět pouze angažmá v nižší německé soutěži. Konkrétně se jednalo až o 4.ligový Elversberg.

Slovenská reprezentace

Milan Ivana byl pravidelným účastníkem mládežnickým reprezentací Slovenska. Se spoluhráči získal bronzové medaile na ME do 19 let 2002 v Norsku. Za áčkovou reprezentaci toho však moc neodehrál. Debut si odbyl v roce 2004 v přátelském utkání s Rakouskem. Zápas nakonec skončil 1:1 a Ivana se na plac dostal v 66.minutě

Poslední příležitost pak dostal v roce 2006 proti Spojeným Arabským Emirátům. V tomto přátelském zápase Slovensko zvítěžilo 2:1 a tak si mohl užít aspoň vítěznou derniéru.

Po kariéře si dopřává odpočinku

Slovácko, kde dlouhá léta působil stále sleduje a nedá na něj údajně dopustit. I když z nynějšího kádru už nikoho nezná, tak stále má k fotbalu pozitivní vztah a občas se na nějaký ten zápas podívá. Užívá si odpočinku v Rakousku poblíž slovenských hranic a užívá si tak zaslouženého sportovního důchodu.

Zdroj: Autorský článek