Odchod Čechmánka šokoval. Ani hrdinové z Nagana nejsou nesmrtelní

Radost a smutek od sebe dělí velmi tenká hranice. Zatímco jsme v neděli popoledni jásali, že národní tým vyhrál teprve potřetí v historii turnaj Karjaly, za pár okamžiků bylo po radosti. Do dějiště turnaje EHT v Tampere dorazila z Česka zpráva, že v pouhých 52 letech opustil nejen hokejový svět Roman Čechmánek.

Když se řekne Roman Čechmánek, většině fanoušků naskočí žluto-zelený dres Vsetína a ikonická žlutá výstroj, která svítila i na reprezentačních akcích. Těch se legendární brankář zúčastnil. Pro řadu dětí i dospělých se ve své době stal ikonou brankářského řemesla v Česku.

Na konci devadesátých let bychom moc lepších brankářů v extralize nenašli. Urostlý maskovaný muž byl jedním ze základních kamenů slavné vsetínské dynastie. Nadšenci, kteří sbírali hokejové kartičky, zcela určitě minimálně jednu jeho ve sbírce měli.

Mezi lety 1993 až 2000 získal se Vsetínem pět titulů a jedno stříbro. Už dříve se stal také vítězem československé ligy v dresu Dukla Jihlava. Úspěšnějšího brankáře v české nejvyšší soutěži nebylo a patrně už ani nikdy nebude.

Zářil i v reprezentaci, v Naganu se do branky nedostal

Není tak překvapením, že jako doma se cítil i v reprezentaci. Také tam sbíral jeden velký triumf za druhým. V letech 1996, 1999 a 2000 vyhrál zlato na mistrovství světa. V roce 1997 a 1998 zase bronzové medaile. Byl ale také součástí nejslavnějšího triumfu českého hokeje v dějinách.

Na olympiádě v Naganu 1998 byl možná trochu ve stínu Dominika Haška, který ho v životní formě do branky nakonec vůbec nepustil. I tak byl ale jednou pro vždy součástí té zlaté party, jenž vybojovala ten největší triumf v dějinách.

Zároveň je Roman Čechmánek vůbec prvním hokejistou z Nagana, který už není mezi námi. Při svém posledním přestupu v kariéře tak zamířil do nebe za koučem Ivanem Hlinkou. Tím, že mu bylo teprve 52 let, je jeho odchod ještě víc šokující. Tohle nikdo nečekal. Pro fanoušky, kteří Nagano pamatují, bude parta dvaatřiceti hráčů v srdcích navždy nesmrtelná. Bohužel však jenom tam.

Bavil zákroky i emocemi

Když se 193 centimetrů velký dlouhán roztáhl v brance, nebyl prostor mu dát gól. Ke své robustní postavě byl navíc velmi pohyblivý. Vítězný typ, který to dotáhl až do NHL.

Ani tam se rozhodně neztratil. V týmu Philadelphia Flayers strávil tři sezony. Získal dokonce William M. Jennings Trophy, jenž se uděluje brankářům, kteří odehrají za tým s nejmenším počtem inkasovaných branek alespoň pětadvacet zápasů.

Byl také adeptem na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy. Přesto měla jeho kariéra v zámoří jednu výraznou kaňku. V play-off nedokázal potvrdit svou kvalitu a dovézt tým k vytouženému Stanley cupu. Často byl taky proto tamní veřejností kritizován.

Čechmánek zůstane v paměti fanoušků nejen kvůli skvělým zákrokům. Byl to také bouřlivák, který často bouchnul a diskutoval s rozhodčími. Díky tomu si ve své kariéře vykoledoval několik osobních trestů. Když na to přišlo, nešel daleko i pro kritiku svých spoluhráčů. Také možná proto byl později vyměněn do Los Angeles, kde jeho kariéra v NHL skončila.

Hokejovou kariéru zakončil v Třinci v roce 2009. Chvíli si pak vyzkoušel roli trenéra, následně se vydal na nepříliš úspěšnou podnikatelskou dráhu. Obchodoval s vínem, založil také vlastní minipivovar. Jeho podnikatelské pokusy však skončily u soudu.

Celkově ale nelze na Romana Čechmánka vzpomínat ve zlém. Byl vzorem hromady malých brankářů, kteří ho napodobovali na plácku za barákem. Teď bude chybět nejen jim, ale taky spoustě spoluhráčů a hokejovým legendám. 

Za redakci RUIK vyjadřujeme čest jeho památce.

Zdroj: hokej.cz, Wikipedie, Seznam