DNES PŘED 25 LETY – Pokud se rozhodneme diskutovat o nejpamátnějších zápasech v české hokejové historii, semifinále z Nagana proti Kanadě bude patřit do absolutní špičky. Tak jako máme dodnes před očima skákajícího Dominika Haška po posledním nájezdu, stejně památně vyzní také pohled na Waynea Gretzkyho, kterého kanadští trenéři v nájezdové loterii opomenuli.

Pohled na kanadskou soupisku dodnes budí respekt. Kromě Gretzkyho přiletěli do Nagana také Ray Bourque, Chris Pronger, Rob Blake, Eric Lindros, Steve Yzerman, Joe Sakic, Theo Fleury, Joe Nieuwendyk nebo Brendan Shanahan a spousta dalších.

S údivem ale chyběl v sestavě třeba šestinásobný vítěz Stanley Cupu Mark Messier. Kvůli otřesu mozku chyběl také Paul Kariya, Mario Lemieux zase pro změnu chvíli před turnajem ukončil karieru, než se v prosinci 2000 opět ve velkém stylu vrátil na scénu. 

V brance měli Kanaďané Patricka Roye. Už před samotným semifinále bylo jasné, že nastoupí proti sobě nejlepší brankáři planety. A kdyby bylo nejhůř, měl kanadský celek v záloze ještě Martina Brodeura a Curtise Josepha.

S takovým týmem nemůžete mít zkrátka jiné ambice než ty nejvyšší. Pro kanadský národ byl úspěch doslova povinností.

HAŠEK ZDEPTAL FAVORITA

Ale že by český tým nastoupil do utkání s přehraným respektem? Kdepak. Přestože Kanada měla papírově silnější tým, svěřenci Ivana Hlinky hráli lépe týmově, díky čemuž se velkému favoritovi na ledě vyrovnali. I proto svítil až do poloviny utkání na ukazateli skóre bezbrankový stav.

Pak se po vyhraném vytahování opřel do puku Jiří Šlégr.

Od té doby český tým vedl, ale cesta do finále byla ještě mimořádně trnitá. Pokud jsme do gólu Jiřího Šlégra sledovali vyrovnaný hokej, po něm přepnuli Kanaďané na vysoké obrátky. Na Haška se valil doslova jeden útok za druhým.

Úkol číslo jedna byl zřejmý – udržet těsný náskok. Tento styl hokeje Kanaďany deptal stejně jako neprůstřelný Hašek.

„Měli jsme hrát na fotbalovém hřišti, protože přesně tak ten zápas vypadal. Jakmile dali gól, úplně přestali útočit a k nám do pásma vůbec nechodili. To nebyl hokej, bylo to nechutné,” vyprávěl s odstupem času Theoren Fleury, jehož slova zveřejnil český web NHL News.

Nakonec však Kanada našla recept, po drtivém tlaku v závěru utkání vyrovnával v 59. minutě Trevor Linden. Hašek vzal po utkání inkasovanou branku na sebe, vyčítal si, že proti přihrávce zpoza branky nevystrčí příložník. Pokud jeho počínání můžeme nazvat chybou, tak byla jediná v celém utkání i ve zbytku turnaje. Další gól už v Naganu Hašek nepustil.

„Když se ohlédnu zpátky, měli jsme zatraceně dobrý tým. Jen jsme prohráli s brankářem, kterému prostě nešlo dát gól,“ vzpomíná tehdejší výkonný ředitel kanadského týmu Bob Nicholson.

PROKLETÉ NÁJEZDY

A pak je tady ještě jedna věc, která dodnes Kanaďany straší. Samostatné nájezdy. Takováto dovednostní disciplína, která v NHL ani na žádném světovém poháru nikdy utkání nerozhodovala. V Naganu se hrálo prodloužení dvacet minut. 

Za tuhle dobu si soupeř vytvořil několik obrovských šancí, ale Hašek byl neskutečný. „Věděli jsme, že musíme padat do ran a udělat všechno pro to, abychom šli na nájezdy. Snažili jsme se jen přežít prodloužení,“ vyprávěl Jiří Šlégr s tím, že Češi vyloženě čekali na nájezdy. Deset minut kanadského pekla ustáli.

Na začátku nájezdů se česká střídačka spontánně chytla kolem ramen, s čehož se stal zvyk, který vydržel i do další generace českých hokejistů. 

V penaltovém rozstřelu byl úspěšný jediný exekutor. Robert Reichel v první sérii otevřel skóre přesnou střelou k tyči, pak už ale oba brankáři zavřeli chrám. Na obou stranách zazněla i tyčka, ale v historickém kontextu je tohle naprosto prázdná informace.

„Ivan Hlinka za mnou přišel a řekl s úplně klidným hlasem – pojedeš první a dej góla. Já jsem byl taky úplně klidný, tehdy jsem dával všechny nájezdy, věřil jsem si. Dal jsem i ten nejdůležitější,“ vzpomínal po letech na klíčový nájezd Robert Reichel.

Fluery, Bourque, Nieuwendyk, Lindros a Shanahan. Tohle byla pětice, která se postupně vydala na Haška. Největší  neobjasněnou záhadou dodnes je, proč chyběl v penaltovém rozstřelu nejlepší hráč planety Wayne Gretzky. 

„Wayne by asi rád jel, ale já si nikdy nevyčítám svá rozhodnutí. Musíte si stát za svým, v dobrém i zlém. Pokud bych býval změnil názor a my prohráli, cítil bych se hůř. S informacemi, které jsme měli k dispozici, jsme věřili, že jsme vybrali správně”, trval i po letech na svém rozhodnutí tehdejší hlavu kouč kanadského výběru Marc Crawford.

Jenomže odpustit trenérům, že nechali v rozhodující fázi nejlepšího hráče světa na střídačce, to mnoho fanoušků nedokáže ani po letech. Pro Kanadu to bylo těžké. Nebyli naučení jezdit nájezdy, stejně tak nebyli trenéři naučení volit hráče pro tuto disciplínu.

„Neměli jsme představu, co jsou to samostatné nájezdy. Penalty jsou ve fotbale. Měli na led hodit herní desku na scrabble s nechat hrát Patricka Roye a Haška scrabble. Vyšlo by to v podstatě na stejno,” říkal Fluery před pěti lety v dokumentu Nagano Tapes.

Až sedm let po Naganu se NHL odhodlala zavést samostatné nájezdy do regulérní části sezony. Možná částečně i kvůli Naganu, které Kanaďany i po dlouhých 25 letech nejspíš budí ze spaní. Ve zmíněném dokumentu Nagano Tapes je věčná frustrace Kanaďanů zcela zřejmá.

SOUHRN UTKÁNÍ – SEMIFINÁLE 

ČESKO  2:1 sn. KANADA

Branky: 50. Šlégr, 70. Reichel (vítězný nájezd) – 59. Linden
Rozhodčí: McCreary (CAN) – Collins (USA), Rautavuori (FIN)
Střely na branku: 31:30
Vyloučení: 2:1
Využití: bez využití
Třetiny: 0:0, 0:0, 1:1 – 0:0
Diváci: 9854

ČESKO: Hašek (Čechmánek) – Šmehlík, Šlégr, Svoboda, Hamrlík, Špaček, Kučera – Jágr, Růžička, Straka Ručinský, Reichel, Lang – Moravec, Dopita, Beránek – Hejduk, Patera, Procházka.

KANADA: Roy (Brodeur) – Foote, Pronger, Blake, Bourque, MacInnis, Stevens – Brind’Amour, Lindros, Corson – Zamuner, Nieuwendyk, Fleury – Recchi, Primeau, Linden – Shanahan, Gretzky, Yzerman.

Záběry na zlomeného Gretzkyho v slzách obletěly svět a staly se symbolem kanadského zmaru, který Javorové listy dokonaly v utkání s Finskem o bronz, ve kterém prohrály 2:3. Gretzky nedal na turnaji ani jeden gól. O rok později ukončil kariéru. Na olympijskou medaili jako hráč nikdy nedosáhnul.

Český tým slavil vítěztví proti Kanadě jakoby už vyhrál celý turnaj. Jeho vrchol měl ale teprve přijít, protože už po opuštění ledové plochy se začali čeští hokejisté připravovat na finále s Ruskem.

Zdroj: ZOH Nagano 1998