Taktická analýza Bohemians Praha 1905: základní herní principy i detaily

Bohemians na jaře překvapili ligu, předvedli skvělou jízdu a pozitivním fotbalem zaujali také neutrální fanoušky. Jaké herní principy trenér Luděk Klusáček používá? Zaměřil jsem se na taktické základy i detaily. 

SESTAVA

Bohemians nastupují ve formaci 3-4-3. Nejčastější týmové složení můžete vidět na nákresu, zejména stopeři však velmi často rotují.  

DEFENZIVA 

Bohemians v letošních pěti duelech povolili svým soupeřů 1.78 xG (1) na zápas, což ji řadí na slabé 14. místo v lize. „Klokani” dostali z celkového počtu 9 xG jen 7 gólů, což se dá přičíst několika faktorům, mezi které určitě patří také štěstí. Dva góly však nejsou taková odchylka vzhledem k faktu, že po pouhém pětizápasovém vzorku bývá daleko větší vliv náhody. 

Trenér Luděk Klusáček v defenzivě vyznává formaci 5-4-1 ve středním bloku. Bohemians nejsou agresivní typem mužstva, co se snaží presovat vysoko a po celé šíři hřiště. Průměrně v letošní sezoně presují jen třináctkrát na zápas – méně napadá jen Zlín, Karviná a Plzeň.  

Vytváření silné strany 

Není však pravdou, že by Bohemians presink nevyužívali. Ve fotbale platí, že týmy jsou defenzivně nejvíce zranitelné hned po ztrátě míče, protože se teprve přesouvají z ofenzivního postavení do defenzivního a jsou nestabilní. To si uvědomuje i kouč Klusáček a jeho tým klade velký důraz na zamezení jakéhokoliv postupu soupeře vpřed okamžitě poté, co ztratí míč. 

Základem je vyvinout tlak na hráče s míčem, zhustit prostor kolem něj a zastavit všechny progresivní možnosti. Bohemians takovým způsobem nejčastěji presují na kraji hřiště, kde má soupeř omezené možnosti kvůli autové čáře, a tak je jednodušší ho na straně zavřít a donutit k chybě. Hlavním úkolem pro hráče Bohemians je zamezit postupu soupeře vpřed nebo ho donutit k chybě, proto při napadání téměř nefaulují – 11 faulů na zápas je nejmenší číslo v lize. 

Pokud je dobrá příležitost, tak Bohemians presují na kraji hřišti i při postupném útoku soupeře a neomezují se pouze na counter-presink (2). Na následujících rozborech můžete vidět příklady presinku Bohemians na kraji hřiště. Můžete si všimnout, že Bohemians přečíslí kraj hřiště, kde soupeře zavřou, obsadí všechny hráče (ať už na těsno, nebo na dva tři metry, přičemž jej mají stále pod kontrolou), někteří hráči jistí presink i zónově a vytvoří tzv. silnou stranu, ze které většinou vytěží zisk míče. Silnou stranu posílí také vzdálené křídlo, které se přesune do středu, aby byl presink ještě kompaktnější. Při presinku je pro hráče Bohemians referenčním bodem míč (3). 

Střední blok 

Jak jsem již zmiňoval, Bohemians nejsou příliš agresivním týmem a presují spíše sporadicky. Po ztrátě míče většinou protiútok soupeře zbrzdí a snaží se zaujmout klasické postavení ve středním bloku. Trenér Klusáček vyznává střední blok ve formaci 5-4-1. Na obrázku můžete vidět všechny zisky míčů Bohemians – důraz na střední blok je krásně vidět.  

Dvě křídla a útočník (většinou Puškáč a křídla Hronek s Vaníčkem) nebrání příliš agresivně. Pokud soupeř zakládá hru se třemi hráči v první linii rozehrávky, tak se k nim na kontrolovatelnou vzdálenost přesunout útočníci Bohemians. Pokud soupeř zakládá jen se dvěma hráči, tak jeden z útočné trojce “klokanů” pomáhá s bráněním středu pole. Většinou se jedná o Hronka, protože Vaníček spíše čeká na protiútok a šetří síly (o jeho roli se rozepíši později). 

Dva střední záložníci mají nejsložitější roli z celého týmu. Musí totiž vyhodnotit, který typ defenzivy je pro tým v danou chvíli nejvýhodnější – osobní bránění natěsno, zónové bránění nebo zónové bránění s orientací na soupeře? Pokud se hráč soupeře přesune do jejich zóny, tak ho často přebírají natěsno. Jestliže však nemají důvod, proč zrovna hráče bránit natěsno, tak se přesunou a brání zónu před stopery. 

Zajímavé je také sledovat různé tendence středních záložníků Bohemians. Kamil Vacek je box-to-box středopolař s vynikající kondiční připraveností, což znamená, že může pravidelně natěsno dorážet soupeře a napadat ho klidně i velmi vysoko. Josef Jindřišek a Vladislav Levin častěji brání zónu a jsou klíčem k bránění prostoru před stopery. 

Krajní křídelní beci se nemusí příliš stahovat do středu hřiště díky jedné z výhod formace na pět obránců – horizontální kompaktnost (4). Většinou nejsou u svého soupeře příliš natěsno a nechávají si distanc čtyř až pěti metrů. Agresivněji se přesunou jen v případě týmového presinku.  

Tři stopeři jsou orientovaní na osobní bránění, zejména ti krajní. Svého soupeře se snaží mít blízko sebe, aby mu nedovolili otočení se s míčem. Nebojí se své protihráče pronásledovat až skoro na polovinu hřiště. Velmi agresivně chodí také do hlavičkových soubojů. To má plno výhod i nevýhod. 

Jasnou a základní výhodou je, že útočníci soupeře nedostanou čas ani prostor a jsou téměř neustále obsazeni. Pokud dostanou míč do nohy, tak jsou pod tlakem – proto to mají ofenzivní hráči proti Bohemians velmi složité. Vystupování také pomáhá s bráněním středu pole, takže stopeři ulevují středním záložníkům. Nevýhodou je, že pokud obránce zeleno-bílých propadne, tak je celá struktura Bohemky zranitelná. V případě pronásledování útočníka soupeře se také narušuje kompaktnost celé obranné řady, která je rázem čtyřobráncová a musí se podle toho přesunout. 

Na následujících rozborech můžete vidět agresivní vystupování stoperů Bohemians. Stopeři chodí také do hlavičkových soubojů, kdy pronásledují útočníky. Pokud se jeden ze stoperů vytáhne, tak ho zbývající dva jistí zezadu (efektivní trojúhelník) a zepředu druhý míč většinou hlídá střední defenzivní záložník.  

Práce ve vlastním vápně 

Pro úspěšné ubránění centrů do vlastního vápna je potřeba pokrýt golden zone – jedná se zónu, ze které padá drtivá většina branek. 

Bohemians mají při bránění vlastního vápna výhodu, protože pětiobráncový systém umožňuje dobré horizontální pokrytí (4). Pokud centrujícího hráče brání křídelní bek, tak ve vápně na bránění centru jsou připraveni tři stopeři plus vzdálený křídelní bek, čímž pokryjí celou šířku vápna. Centry pod sebe se snaží kontrolovat střední záložníci, ale ne vždy se jim podaří dostat se do správného prostoru. 

Obránci Bohemians brání své vlastní vápno převážně zónově s tím, že se zároveň soustředí i na soupeře. To znamená, že se snaží vytvořit trojici, která je potřeba pro horizontální pokrytí golden zone. Zároveň si mohou přebrat soupeře, ale nesmí svůj prostor ve vápně jednoduše opustit. 

Je potřeba říct, že Bohemka brání centry do svého pokutového území velmi dobře. Díky třem stoperům a křídelnímu bekovi, který zavírá zadní tyč, je prakticky nepřečíslitelná a téměř vždy se dostane k prvnímu míči.  

Vysoký presink 

Jak jsem již zmínil, Bohemians nepraktikují vysoký presink. Pokud se však rozhodnou znepříjemnit soupeři rozehrávku a posunou se dopředu, tak je úkol jasný – všichni musí mít obsazeného hráče soupeře. Díky man-markingu (osobnímu bránění) má soupeř znepříjemněnou rozehrávku a často musí volit nákop dopředu. 

Slabá místa – bránění protiútoků 

Pražané v letošní sezoně dostali šest gólů ze hry, z čehož polovina padla po protiútoku. Všechny týmy jsou nejzranitelnější hned po ztrátě míče a Bohemians nejsou výjimkou. Stačí, aby byl jeden z hráčů mimo svou pozici, špatně obsadil protihráče nebo přišla ztráta ve špatném prostoru, a soupeř jde do velmi zajímavého protiútoku. Bohemians se sice snaží okamžitě po ztrátě balonu prostor zhustit a soupeře zpomalit, ne vždy se to však daří. Protiútoků skvěle využila hlavně Plzeň. 

Bránění prostoru mezi liniemi 

Druhým nejzranitelnějším místem v defenzivě Bohemians je rozhodně prostor mezi zálohou a obranou. Střední záložníci “klokanů” se často vysunou více dopředu či do strany, a tak vzniká velká mezera mezi liniemi. Stopeři zeleno-bílých se sice snaží se svými hráči vystupovat a nenechat jim čas ani prostor, ne vždy se to však daří. Soupeři proto mohou převzít míč za záložní řadou a z tohoto místa posouvat míč za obranu, případně do křídel.  

Olomouci se pomocí využití prostoru za záložní řadou Bohemians povedlo skórovat, když si Houska sklepl míč o Nešpora, dostal se před střední záložníky Bohemky a z hranice vápna zakončil k tyči. Podobných případů, kdy “klokani” nechali velký prostor mezi liniemi a soupeř toho při svém útoku využil, bylo daleko více.  

OFENZIVA 

Bohemians jsou sedmým nejlepším týmem do ofenzivy, kdy v lize dosud vsítili 1.4 gólu na zápas. 1.4 branky koresponduje také s xG (1), které je jen mírně horší – 1.36. 

Protiútoky 

Bohemians jsou velmi nebezpeční z protiútoků. Jen šest týmů v lize zaútočilo z protiútoku častěji a Bohemians mají také vynikající úspěšnost – 14 procent protiútoků zakončí střelou, což je páté nejvyšší číslo v lize. Protiútoky “klokanů” jsou velmi úspěšné díky útočné trojici Hronek, Puškáč a Vaníček. Zejména třetí jmenovaný je z protiútoků velmi nebezpečný a hráči Plzně se ho snažili mít pod kontrolou, i když měli míč v držení. 

Formace 3-4-3 má výhodu, že po zisku míče jsou většinou tři hráči vepředu připraveni na okamžité převzetí přihrávky. Vaníček se na protiútoky vyloženě specializuje. Vždy si hlídá jednoho z hráčů soupeře, ale nezatahuje se tak nízko jako druhý křídelník Hronek a raději šetří síly. Častou defenzivní úlohu Hronka (bránění středu pole) jsem již popsal výše. 

Po zisku míče tak hráči Bohemians prioritně hledají Vaníčka. Pokud je obsazen, tak mohou využít dlouhý míč na Puškáče, který je vynikající zády k bráně. Dokáže míč skvěle udržet, sklepnout nebo se otočit, pokud dostane prostor. Třetí volbou je Hronek. 27letý křídelník či záložník je vyloženě náběhovým typem hráče a na rozdíl od Vaníčka tolik nedribluje, což však při protiútocích až tolik nevadí. 

Poziční útok 

Bohemians drží míč 52 % času, což ji řadí na páté místo v lize po čtyřech nejlepších celcích Fortuna ligy – pražských “S”, Plzni a Baníku (ano, Baník je čtvrtý nejlepší tým v lize, jen má zatím smůlu). “Klokani” si průměrně přihrají 484krát na zápas, což je čtvrté nejvyšší číslo v lize. Přihrávky zkompletují s 80procentní úspěšností – jen čtyři týmy mají vyšší úspěšnost. 

Rozehrávka 

Bohemians nejsou při rozehrávce zbrklí a zejména stopeři jsou velmi pečliví. Zeleno-bílí v 1. fázi rozehrávky nejčastěji zaujmou strukturu 3+1, kterou tvoří tři stopeři a nižší střední záložník.

Struktura 3+1 (na fotce níže) má plno výhod. Velkou výhodou jsou tři vertikální linie, díky čemuž má soupeř ztíženou úlohu při presinku, protože musí pokrýt daleko větší prostor, pokud chce dostat Bohemians pod tlak. Jednu vertikální linii tvoří střední stoper, druhou krajní stopeři a třetí níže postavený střední záložník, čímž vytvoří diamant. Další výhodou je, že krajní stopeři jsou od sebe daleko, a tak je pro soupeře těžší napadat. Mezi výhody lze zařadit také vyšší postavení krajních křídelních beků, i když ve formaci se třemi stopery se jedná o samozřejmost. 

Vytaženější střední záložník Vacek se stahuje vedle nižšího středního záložníka jen v případě, že soupeř vyvine na stopery velký tlak. Svým stažení tak vytvoří double pivot (5) a stopeři mají o jednu možnost na přihrávku více. 

Struktura, když se Vacek stáhne vedle níže postaveného defenzivního záložníka: 

Herní ukázky: 

Role Puškáče 

Bohemians se sice snaží hrát konstruktivně, ale pokud se ocitnou pod velkým tlakem, tak mohou zvolit nákop na Puškáče. 27letý hrotový útočník je vynikající zády k bráně i v hlavičkových soubojích. Druhé míče se snaží sbírat křídelníci Hronek s Vaníčkem, kteří se k Puškáčovi v případě nákopu přesouvají. Vaníček se většinou nachází ve vyšším postavení než Hronek. 

Atakování prostoru za bekem soupeře 

Bohemians se při pozičním útoku snaží atakovat prostor za beky soupeře. Níže popsané schéma nastává velmi často. Pokud soupeř hraje ve formaci se čtyřmi beky, tak je velmi pravděpodobné, že krajního stopera “klokanů” bude presovat křídelník. Svým pohybem sice vyvine tlak na stopera zeleno-bílých, ale opustí křídelního beka, který by zůstal volný, pokud by jej nezačal napadat bek soupeře. Těmito posuny se otevře prostor za bekem, do kterého může sprintovat ofenzivní trojice. 

Soupeři Bohemians se s bráněním tohoto prostoru snažili vypořádat různými způsoby. Sigma Olomouc si pomáhala defenzivním záložníkem Greššákem, který do tohoto prostoru chodil a nabíhající hráč Bohemians tak měl daleko méně prostoru.

Plzeň využívala agresivní stopery, kteří i za cenu faulu zastavovali náběhy ofenzivní trojice Pražanů. Občas se do tohoto prostoru za beka zatáhl i defenzivní záložník Kalvach. 

Zlín měl daleko jednodušší úlohu, protože formace 3-4-3 kopírovala formaci Bohemians, a tak nemusel vymýšlet dodatečné přesuny. Stopera Bohemians napadal křídelník, křídelního beka obsadil křídelní bek a křídelníka Bohemky obsadil stoper. Svěřenci Luďka Klusáčka to proto měli proti Zlínu daleko těžší, protože prostor za bekem nemohli dostatečně využít. 

Na následujících ukázkách můžete vidět herní příklady, jak Bohemians atakovali prostor za bekem soupeře a jak se tomu soupeři snažili zabránit. 

Standardní situace 

Ofenzivní auty 

Bohemians jsou při vhazování autů velmi úspěšní. Často se snaží využít rychlých autů, které jsou nejvíce úspěšné, protože se soupeř nestihne zorganizovat a Bohemians udrží míč. Rychlé auty nejčastěji přebírají stopeři, kteří jsou často volní a mohou hru otočit. Druhou variantou je dlouhý aut na útočníka Puškáče. Dlouhý aut zeleno-bílí praktikují na vlastní polovině nebo pokud nemají jinou možnost. Třetí variantou je krátký aut na jednoho z hráčů uprostřed pole, následné sklepnutí nebo převzetí a snaha o hru směrem dopředu. Hráči Bohemians mají dostatečný počet progresivních možností, protože se při autu celá ofenzivní trojice přesune na stranu hřiště, kde se vhazuje. 

Defenzivní auty 

Bohemians brání auty pomocí tzv. “volného” hráče, který stojí před vhazujícím soupeřem a po vhození míče se jej ujme. Pokud by “volný” hráč před vhazujícím hráčem nebyl, tak by si soupeř vytvořil přečíslení okolo míče hned poté, co se balon dostane do hry. Kromě “volného” hráče mají všichni ostatní osobně obsazené hráče soupeře.  

Ofenzivní roh 

Bohemians nejsou z rohů moc nebezpeční. Střelou zakončí jen 17 procent zahraných rohů – jen čtyři týmy v lize jsou v této statistice slabší. Jak můžete vidět na mapách, většina rohů míří na zadní tyč, odkud se zeleno-bílí snaží vracet míč zpátky do nebezpečnějšího prostoru. Bohemians mají plno secvičených variant, ale volba dlouhého míče na zadní tyč je pro “klokany” typická. 

Defenzivní roh 

Při obranném rohu brání dva hráči zónu (jeden u přední tyče, druhý více ve středu), jeden hráč hlídá prostor odraženého míče a ostatní osobně brání soupeře. Pokud soupeř rozehrává se dvěma hráči, tak se k rohu posunou dva hráči Bohemians.  

Vysvětlivky: 

1) xG (“Expected goals”) – analytická metrika, která vypočítá, kolik by tým vstřelil/dostal gólů, kdybychom jejich šance na nasimulovali milionkrát. Výpočet zohledňuje vzdálenost od brány soupeře, úhel, část tělo, se kterou hrát střílí, zda střílí silnější nohou a pod jakým je tlakem. 

2) Counter-presink – presink okamžitě po ztrátě míče. 

3) Co to znamená, když je referenčním bodem míč? – Jak nám míč může ublížit? Jak tomu zabráníme? Tyto dvě otázky si hráči Bohemians kladou, když presují (jak již bylo zmíněno, tak napadají prakticky jen na kraji hřiště). Někteří hráči se rozhodnou bránit zónu, někteří si osobně přeberou soupeře, někteří nechají soupeře ve stínu, protože ho tím vyřadí ze hry – hráči Bohemians při presinku využívají různé typy bránění, vždy však myslí na dvě výše zmíněné otázky a na fakt, že referenčním bodem je míč (Option-oriented zonal marking). 

4) Horizontální kompaktnost – Fotbalové hřiště se dá rozdělit horizontálně (na šířku) a vertikálně (na délku). Horizontální kompaktnost znamená, že hráči mají pokrytou téměř celou šířku hřiště a nemusí se proto tolik přesouvat jako ve formaci na čtyři obránce. 

5) Double pivot – Dvojice defenzivních záložníků, kteří operují vedle sebe. Mohou tak lépe bránit protiútoky, chránit stopery nebo přečíslit presink soupeře (případ u Bohemians). 

Najít mě můžete také na twitteru (@JakubLebloch), ke komunikaci využívám také mail – [email protected].