Slávisté nezveřejňují jména hráčů nakažených koronavirem. Proč to ve světě jde a v Česku ne?

Koronavirus od března ochromuje fotbalový svět. Nakažený Covidem-19 jsou i mezi světovými či tuzemskými fotbalisty. Proč ale ve vyspělé Evropě jsou zveřejněna jména hráčů, kteří se nakazili, ale v Česku to tak není?

Jen pár dnů před květnovým restartem ligy oznámila Slavia, že má jednoho nakaženého hráče. O den později i Mladá Boleslav. Veřejnost marně čekala, o koho jde.

Klub oficiálně jména nesdělil, ale není pravda, že novináři, hlavně ti zdatní ve fotbalovém zákulisí, to nevěděli. Věděli! Moc dobře, ale nezveřejnili. To samé platí nyní. U dalšího případu nakaženého hráče ve Slavii.

Klub a celý český fotbal ale nechce zveřejňovat jména, což novináři respektují. Ale proč? Vždyť ve vyspělé Evropě to funguje, dokonce samotní hráči se tím „chlubí“ na sociální síti. Vzpomeňte si na Paula Dybalu z Juventusu, před časem o své nákaze informoval i Miroslav Stoch, který by se mohl vrátit do Edenu.

I Atlético Madrid „prásklo“ před zápasem Ligy mistrů jména dvou nakažených hráčů – obránce Šime Vrsaljko a útočník Ángel Correa. V Česku ani poznámečka.

Je za tím ochrana soukromí daných hráčů? Klub je nechce dostat zbytečně pod tlak? Bojí se smršti negativních zpráv na sociálních sítích? To je možné. Někomu se to může zdát logické. Klub tak chrání své hráče.

Ale takhle to ve vyspělé Evropě nefunguje. Jestli chceme mít tým, který bude hrát Ligu mistrů a bude nejlepší nejen v zemi, ale postupem času i v středoevropském měřítku (to je cíl Slavie), tak hráči musí i v těchto věcech s kůží na trh.

Česko je malá země, novináři i lidé okolo týmu to stejně roztrousí, mezi lidmi se to bude šířit. Tak proč to klub nezveřejní?! Hráči na případnou vlnu zpráv musí být připravení, navíc se jim může říct, ať se po dobu karantény odstřihnou od sociálních sítí.

Ve Slavii budují nadnárodní klub, ale nezveřejňování hráčů nakažených koronavirem jen ukazuje, že k vyspělosti jim ještě pořádný kus zbývá.

Zdroj: Slavia.cz