Příběh Schalke 04: Totální destrukce klubu aneb Na kolik musíte být nerozumní, abyste takto hospodařili?

Jeden z největších gigantů německého fotbalu zažil v posledních letech věci vskutku nevídané. Jak se dá špatným hospodařením a ještě horšími rozhodnutími naprosto zdecimovat klub, který se pravidelně účastnil evropských pohárů? Tohle je silný příběh Schalke 04.

Schalke 04 je typickým příběhem sportovního selhání, špatného hospodaření a síly jednoho muže. Téměř dvě desetiletí bylo Schalke 04 synonymem pro jméno Clemens Tönnies. Místní miliardář, který v německém maso zpracujícím průmyslu vydělal odhadem 1,4 miliardy eur se v roce 1994 stal členem dozorčí rady Schalke a v roce 2001 se stal jejím předsedou.

Pod jeho vedením se Schalke etablovalo jako jeden z nejlepších klubů v Německu a Evropě. Čtyřikrát skončilo na druhém místě Bundesligy a vyhrálo tři německé poháry. V roce 2008 se dostalo do čtvrtfinále Ligy mistrů a v roce 2011 do semifinále.

Zásadní je, že to byla Tönniesova rozsáhlá obchodní síť, která přinesla lukrativní sponzorskou smlouvu Schalke s Gazpromem, ruskou plynárenskou společností, jejíž jméno zdobí dresy klubu od ledna 2007. Aktuální smlouva, kterou klub z Gelsenkirchenu s ruskou firmou má, končí na konci sezóny 2021/22.

Gazprom a vedení klubu se však v letošním roce dohodlo na prodloužení spolupráce, a to až do roku 2025. Stávající smlouva Schalke s Gazpromem má údajně hodnotu až 150 milionů eur. Podle Sky Deutschland se v onom novém ujednání má nacházet položka, která zaručuje, že v případě sestupu Schalke do druhé ligy bude Gazprom přispívat dalšími deseti miliony navíc.

Nutno podotknout, i přesto se během let minulých ekonomická situace v klubu zhoršovala a Schalke se topilo v dluzích. Nejen z tohoto důvodu Tönnies v minulém roce odstoupil z pozice šéfa dozorčí rady německého klubu. Byl totiž terčem kritiky i za různé mimofotbalové záležitosti.

V letech 2010 až 2016 Schalke snížilo své dluhy téměř na polovinu, a to díky pravidelné účasti v evropských pohárech a lukrativním prodejům svých hvězd. Manuel Neuer odešel do Bayernu za 30 milionů eur, Draxler do Wolfsburgu za 43 a Sané přestoupil do Manchesteru City za 52 milionů eur.

Paradoxem je, že už v těchto letech, kdy Schalke svým způsobem prosperovalo, si klub zadělával na pořádný malér. Vedení klubu sledovalo, jak úspěšný je sousední Dortmund a v důsledku toho Tönniesovi přestalo stačit úspěšné splácení dluhů či pravidelná účast v pohárech.

Jeho rukou tak byl Horst Heldt nahrazen novým sportovním ředitelem, do jeho role jmenoval Christiana Heidela z Mohuče. Právě Heidel poté začal zcela bez rozmyslu utrácet. Během příštích dvou a půl let podepsal čtyři z pěti nejdražších posil Schalke v historii.

Jmenovitě se jedná o Nabila Bentaleba, jenž přišel za 19 milionů eur z Tottenhamu. Nejdražší položkou na seznamu však byl Breel Embolo (26,5 milionů eur) z Basileje. Sebastian Rudy a Jevhen Konopljanka pak dohromady přišli na dalších téměř 30 milionů eur.

To by však nebylo to nejhorší, kdyby povolení odejít zadarmo nedostali čtyři hráči, díky kterým by Schalke inkasovalo desítky, ba možná stovky milionů eur do tehdy výrazně oslabené pokladny. Je trestuhodné, že vedení klubu zdarma pustilo hráče, jakými jsou Eric Maxim Choupo-Moting, Leon Goretzka, Max Meyer a Sead Kolašinac.

Jenom Goretzkova tržní hodnota se v době jeho přestupu do Bayernu pohybovala okolo částky 40 milionů eur! K pláči je také fakt, že ani jeden z výše uvedené čtveřice v Gelsenkirchenu nepůsobí. Ba co víc, částky, za které je Schalke pustilo, jsou řekněme velmi neuspokojivé. Konopljanka klub opustil v září 2019 za pouhých 1,8 milionu eur!

Bentaleb je momentálně bez angažmá a hádejte, kolik za něj Schalke obdrželo? Vůbec nic. Rudy zase aktuálně hájí barvy Hoffenheimu, tam však odešel až v červenci letošního roku. Jenže u kolonky přestupová částka můžeme opět vidět položku „free transfer“.

Posledním z party je Embolo, který přestoupil do Mönchengladbachu v roce 2019. Za něj však Schalke neobdrželo ani polovinu z původní transakce. Přestupová částka činila jedenáct milionů eur.

Uwe Kemmer, bývalý člen dozorčí rady Schalke, poté přiznal, že za „vlády“ sportovního ředitele Heidela spálili přes 150 milionů eur. Podle jeho slov si chtěl dělat všechno sám a ohledně různých finálních rozhodnutí, zejména co se přestupů týče, se nechtěl s nikým radit.

V sezóně 2018/19 se pak Schalke umístilo až na čtrnácté pozici a poprvé od roku 2000 muselo vynechat evropské poháry. Ztráta příjmů z evropských soutěží byla dalším bodem, který německého giganta dostal do situace, v níž se aktuálně nachází.

Po sportovní stránce také bylo velmi nepovedenou záležitostí angažování mladého trenéra Domenica Tedesca. Respektive, ono se sice Schalke v sezóně 2017/18 umístilo na druhé příčce bundesligové tabulky, jenže v následující sezóně Tedesco nezvládl tlak, který na klub byl vyvíjen, a tým završil ročník 2018/19 na čtrnácté pozici.

Také kvůli všem výše uvedeným faktorům v kabině zavládla značná nervozita, došlo k několika roztržkám, přičemž Kemmer poté prohlásil, že je Tedesco mladým trenérem, který zkrátka chtěl příliš mnoho, a na očích mu bylo vidět vyhoření.

Tato změna paradigmatu, kterou nastolil Tönnies a která měla přinést ovoce, dopadla katastrofálně. Jenže to horší mělo teprve přijít. Podle Kemmera rovněž nefungovala spolupráce mezi trenérem Tedescem a Heidelem coby sportovním ředitelem.

Asi ani nemusíme připomínat, že následná pandemie byla jen třešničkou na dortu a dalším dílem v tomto hororovém příběhu. Mnozí fanoušci Schalke to na sociálních sítích označili jako masivní tsunami, které dovedlo celek z Gelsenkirchenu na samé dno.

Klub nemohl počítat s penězi z Ligy mistrů, v době zastavení soutěže ztrácel dva až tři miliony eur za každý neuskutečněný domácí zápas a do toho připočtěme obrovské ztráty, o které se postaralo již bývalé vedení klubu.

Ano, Schalke sice v době největší koronavirové krize podniklo, ostatně jako mnoho dalších týmů, jisté kroky k úspoře finančních prostředků, jenže vzhledem k situaci v klubu to byla pouze malá útěcha. A aby toho nebylo málo, Tönnies byl rok po skandálu za rasistické výroky na adresu Afričanů obviněn, že se jeho masokombinát stal jedním z ohnisek šíření Covidu-19.

Kemmer a Tönnies následně odstoupili a bylo jasné, že v klubu musejí proběhnout strukturální změny. Práce na přestavbě byla svěřena Peteru Knäbelovi, který Schalke velmi dobře zná.

Německý oddíl má rovněž novou finanční ředitelku, Christinu Rühl-Hamersovou. Schalke v roce 2020 vykázalo ztrátu ve výši 52 milionů eur, přičemž Hamersová slíbila, že se s klubem již nebude takto finančně hazardovat.

Aktuálně se v klubu snaží řešit problémy, které způsobilo minulé vedení klubu a nastavit zcela jiný systém, než který aplikoval právě Tönnies. Jisté ovšem je, že vzhledem k finanční stránce klubu to bude běh na dlouhou trať. Věřme však, že německý gigant v průběhu dalších sezón nejenže postoupí zpět mezi elitu, ale stane se opět obávaným gigantem.

Zdroje: Schalke 04, DW, Bundesliga