Před Netem už za Barcelonu chytal jeden Brazilec, a to Jaguaré Becerra

Norberto Neto se včera stal v pořadí 40. Brazilcem, který na sebe navlékne dres FC Barcelony. Na brankářském postu v Katalánsku působil prozatím jeden brazilský hráč, kterého si představíme v tomto článku.

FC Barcelona je oblíbenou destinací pro brazilské fotbalisty. Od Romária, Ronalda a Rivalda přes Ronaldinha, Juliana Bellettiho a Maxwella až po současné členy kádru A-týmu Philippa Coutinha, Arthura Mela a Rafinhu Alcantaru. Kanárků už zde bylo 39 a po příchodu Norberta Neta se toto číslo zaokrouhlí na rovných 40. Věděli jste, že bývalá jednička ve Valencii není prvním brankářem z této jihoamerické země u Blaugranas?

Tím byl v roce 1931 Jaguaré Becerra – rodák z Ria de Janeira narozený v roce 1905 a přezdívaný „Černý pavouk“. Byl to opravdu výstřední gólman, který neustále křičel na soupeře, miloval zákroky jednou rukou, aby je rozčílil a také rád odrážel míč od hlav hráčů, když zrovna nedávali pozor. Do Katalánska dorazil v černu již zmíněného roku 1931 a to se svým tehdejším celkem Vasco da Gama (za který hrál i Coutinho).

Jednalo se o další zastávku intenzivního evropského turné, jehož součástí byla i návštěva stánku Les Corts, předchůdce dnešního Camp Nou. Vůbec poprvé si barcelonští zahráli s brazilským týmem a tak to byla opravdu událost. Tehdejší prezident FCB, Gaspar Rosés, byl z Becerry a ještě záložníka Fausta dos Santose tak nadšený, že jim nabídl setrvání v Barceloně a pozici v týmu. Bylo to vůbec poprvé co španělský tým podepsal Brazilce.

Od Rosése to bylo neobvyklé rozhodnutí, jelikož v té době měli cizinci zákaz hraní v oficiálních zápasech. Oba dva tak pro klub odehráli pouze minimum a jejich přínos byl prakticky nulový. Prezident byl však přesvědčen, že tito dva exotičtí talenti budou obří atrakcí na exhibiční zápasy, které byly mnohem běžnější než teď. A to se nakonec ukázalo být pravdou. Celý experiment však vydržel pouze rok a na konci ročníku 1931/32 odmítli snahu získat španělské občanství a odešli.

Becerra strávil nějaký čas ve Francii a poté v Portugalsku, ovšem na evropský životní styl si nikdy nezvykl. Nakonec se vrátil domů a od tohoto okamžiku to s ním šlo z kopce. Jeho kolegové nad ním opovrhovali, že hrál jako profesionál a po utracení veškerých úspor z jeho působení za oceánem propadl alkoholismu zemřel chudý v roce 1946 v Sao Paulu po údajné honičce s policii – ačkoliv podrobnosti zůstávají záhadou.

A o moc lépe nedopadl ani dos Santos. Ten zesnul už v roce 1939 na následky tuberkulózy. Bylo mu teprve 34 let.