Popírání rasismu aneb Když jsem to neslyšel, tak se to nestalo

Rasismus z prostředí českého fotbalu s největší pravděpodobností nezmizí. V prvním kole Fortuna ligy to pocítil olomoucký Florent Poulolo, na kterého hučela menší skupinka příznivců Sparty. Objevila se však řada lidí, která dané pokřiky popírá, jelikož je na stadionu neslyšela.

Rasismus je v poslední době vskutku probíraným tématem. Aby také ne, když se neustále objevují jedinci, kteří si musí vybíjet svojí zlost na hráčích tmavé pleti.

Několik takových individuí přišlo na pražskou Letnou na zápas Sparty se Sigmou Olomouc. Jejich intelekt se ukázal až v závěru utkání, v 68. minutě totiž do hry naskočil Florent Poulolo.

Francouzský záložník to měl již od příchodu na hřiště těžké, po jednom jeho faulu se však spustila lavina, jenž se vezla celý zápas.

Na zápase jsem byl, a to přímo v centru dění – v kotli Sparty. Jednalo se o skupinku lidí, dle odhadu jich mohlo být 20 – 30.

Na Poulola hučeli tito „fanoušci“ téměř při každém doteku míče. A zde je nutno si vysvětlit, že opravdu šlo o projevy rasismu.

Nešlo totiž o pískot, který mohl být na místě a na něm není nic špatného, ale o klasické „HU HU HU“, které samo o sobě samozřejmě rasistické je.

Proč však rasismus zmiňuji? Prvně se o něm musí mluvit, i když někteří tvrdí opak. Zadruhé mi vadí reakce mnoha lidí, kteří tvrdí, že to neslyšeli, a tak se to nestalo.

Stalo! Zkrátka stalo, jen jste v daný moment nedávali pozor, případně jste nebyli v dostatečné blízkosti.

Je však těžké z této situace vinit klub, který měl proti rasismu již několik kampaní a snaží se své fanoušky v tomto ohledu vychovávat.

To musejí dělat zkrátka fanoušci, kteří se musí proti těmto individuím ohradit. Mnozí se o to v sobotu snažili, leč neúspěšně. Boj s rasismem je zkrátka během na dlouhou trať.