Spojte se s námi

Ostatní

Pes Pickles, aneb když zvíře zasáhne do historie fotbalu

Zveřejněno

dne

Pes Pickles byl černobílý kříženec kólie, který patřil lodníkovi Davidu Corbettovi. Do historie světového fotbalu se zapsal nalezením ukradené zlaté Niké pro vítěze Mistrovství světa.

Foto z webu bbc.com

V rámci veletrhu známek byla vystavena v Methodist Central Hall zlatá Niké, která měla patřit vítězům Mistrovství světa v Anglii roku 1966. 20. března 1966 fotbalová asociace oznámila, že soška byla z výstavy odcizena. Tehdejší policie dopadla Edwarda Betchleyho, který za sošku požadoval výkupné ve výši patnácti tisíc liber. Policisté po výslechu údajného zloděje oznámili, že on je pouze zprostředkovatel, že sošku má někdo jiný. Davida odsoudili na dva roky do vězení. Pravého lupiče policisté nedopadli.

Týden po krádeži šel pes Pickles se svým pánem na rutinní procházku. Při venčení pes odběhl k živému plotu, kde našel záhadný balík zabalen v novinovém papíru. Uvnitř balíčku se ukrývala postrádající zlatá soška Niké.

Pickles obdržel ocenění psa roku, byl pozván do televizních show, nejmenovaná firma mu dala zásobu granulí na jeden rok a také si zahrál ve filmu. V roce 2006 byl na jeho počest natočen i celovečerní film.

V roce 1967 bohužel pes Pickles zahynul. Udusil se, když pronásledoval kočku, přičemž byl pevně přivázán na vodítku.

Při dalším Mistrovství světa byla soška Niké ukradena znovu a dodnes se ji nepodařilo nalézt.

Reklama
Klikněte pro komentář

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Ostatní

Exsparťanský Nicolae Stanciu pokračuje ve výtečné formě. Rumunský záložník asistoval na jedinou branku Al Ahli

Zveřejněno

dne

Třetí zápas rumunského záložníka Nicolae Stancia a třetí zápis do statistik. Rumunský záložník s číslem 71, ve včerejším zápase proti celku Al-Fateh asistoval na jedinou branku svého týmu Al Ahli SC. Nicolae Stanciu tak ve svém třetím zápase v základní sestavě ukázal své kvality a svojí nahrávkou na branku zdramatizoval utkání.

zdroj: digisport.ro

Nicolae Stanciu svými výkony udivuje fanoušky Al Ahli SC. Ve svém třetím zápase se opět zapsal do statistik. Jednalo se o ligový zápas v Saúdsko arabské lize. Al Ahli hrálo na hřišti Al- Fateh, který se pohybuje ve středu tabulky.

Al Ahli nezačalo opět zápas vůbec dobře, když už v 7. minutě inkasovalo a tento stav vydržel až do 73. minuty, kdy se k zahrávání rohového kopu postavil právě rumunský záložník Nicolae Stanciu, který svým přesným kopem našel hlavu svého spoluhráče Mohanada Aseriho, který srovnal stav na 1:1. Rumunský záložník si tak připsal další asistenci a pokračuje ve výtečné formě v novém dresu.

Al Ahli se tento stav podařilo udržet do 90. minuty, kdy inkasovalo již druhý gól od střelce Mohameda Al Mahjada na konečný stav 2:1 pro domácí celek Al-Fateh.

Al-Fateh 2:1 Al Ahli SC (1:0 Mohamed Al Majhad, 1:1 Mohanad Aseri (asistence: Nicolae Stanciu), 2:1 Mohamed Al Mahjad)

Po tomto výsledku Al Ahli zůstává na čtvrtém místě v lize s celkovými 36 body.

Pokračovat ve čtení

Ostatní

Argentinská fotbalistka žaluje svůj klub i fotbalovou asociaci. Požaduje rovnost ženského a mužského fotbalu

Zveřejněno

dne

Macarena Sánchez je sedmadvacetiletá argentinská fotbalistka. Působí v argentinském celku UAI Urquiza, který je jedním z nejlepších ženských týmů v Argentině i Jižní Americe vůbec. Má to však jeden háček. Je to téměř 90 let od momentu, kdy Argentina poznala fotbal, přesto ženské soutěže v zemi stále nejsou profesionální a hráčky jsou tak vedeny jako amatérky. Právě to se snaží argentinská útočnice změnit. Zažalovala tak nejen svůj klub, ale i argentinskou fotbalovou asociaci.

Macarena Sánchez žaluje svůj klub i argentinský fotbalový svaz. Neuznávají ji jako profesionálku; Zdroj: theguardian.com

„Chceme se živit fotbalem,“ komentovala Macarena Sánchez jeden z hlavních důvodů, proč podala žalobu na svůj klub i argentinskou fotbalovou federaci. „Jsme v prostředí, které nás každodenně vylučuje a pohrdá námi. Velká část společnosti se domnívá, že ženy nejsou schopny hrát fotbal a neměly by ani mít právo jej praktikovat,“ odůvodňuje dále svou žalobu.

Je pravdou, že ani v Evropě situace s ženským fotbalem není prozatím ideální. Nicméně se zde stále dělá vše pro to, aby se i něžné pohlaví dočkalo jakési pomyslné rovnosti. Někomu to možná nemusí přijít úplně dostačující, oproti Argentině je to však obrovský rozdíl a vlastně můžeme být rádi za to, v jaké situaci se zdejší ženský fotbal nachází. Macarena Sánchez však může být veledůležitou ženou, která by mohla změnit postavení dámského fotbalu nejen v Argentině, ale možná i v celé Jižní Americe.

Argentinská fotbalistka se v roce 2012 přestěhovala do Buenos Aires, kde se připojila ke klubu UAI Urquiza, v němž působí doteď. Jedná se o jeden z nejlepších týmů v Argentině, alespoň tedy v ženském podání. Dokáže porážet i velikány jako Boca Juniors či River Plate a v loňské sezoně si dokonce dokráčeli pro ligový titul, díky čemuž se kvalifikovali do Copa Libertadores, což je obdoba Ligy mistrů pro celou Jižní Ameriku a Mexiko.

Macarena Sánchez s pohárem pro vítěze argentinské nejvyšší ženské ligové soutěže; Zdroj: theguardian.com

Oproti tomu, jak se vede ženám v klubu UAI Urquiza, jsou na tom muži bídně. Hrají až třetí nejvyšší ligu. „Je to velmi frustrující. Mají lepší platy, lepší podmínky. Mohou se živit jako fotbalisté. My naneštěstí nemůžeme. Máme lepší výsledky, více mistrovských titulů. Dokonce jsme hráli mezinárodní turnaje. Přesto jsme viděny jako ty horší, protože jsme ženy,“ stěžuje si oprávněně Macarena Sánchez.

Argentinská fotbalistka vydělává 400 argentinských pesos měsíčně, to jest necelých 240 Korun českých. Mimoto se k ženám prý lékařský personál nechová zrovna přátelsky. Navíc prý často musely trénovat v hrozných podmínkách a nebyly jim zajištěny potřebné materiály k profesionálnímu rozvoji. Na druhou stranu však dodává, že jakkoliv jsou podmínky bídné, stále to není nejhorší.

„Ve srovnání s jinými kluby je to v UAI Urquiza dobré. V mnoha jiných klubech musí hráčky platit měsíční poplatky. Kluby totiž nepokrývají základní potřeby, aby fotbalistky mohly trénovat a hrát zápasy. Hráčky si tak musí platit tréninkové oblečení, jídlo, sanitky, policii, lékaře (poslední tři položky je povinen hradit klub). Mnoho klubů také nezjišťuje, zda jsou hráčky zraněné,“ popisuje podmínky ve spoustě ženských argentinských klubech Sánchez.

„V Argentině jsou neustále porušována práva žen, ve všech oblastech,“ tvrdí Sánchez; Zdroj: fozoh.com

Argentinská ženská fotbalová liga je podle argentinské fotbalistky plná nejistot. „Přestože je fotbal v Argentině nejpopulárnějším sportem, ženy nejsou brány jako profesionálky. Kluby a ani fotbalová asociace nás neuznávají jako pracovnice. Popírají nám základní práva jako plat, tedy něco, co fotbalisté běžně dostávají za hraní fotbalu na nejvyšší úrovni. Upírají nám i potřeby, které potřebuje každý profesionální sportovec,“ stěžuje si.

Utlačování žen však je prý v zemi běžné a proto nemůže být ani fotbal výjimkou. „Ženy v tomto státě trpí diskriminací na základě pohlaví, navíc se potýkají se všemi možnými druhy násilí. Navíc si myslím, že kluby samotné nechtějí, abychom se staly profesionálkami. Obtěžuje je, že by žena mohla obsadit pozice, které byly vždy historicky obsazovány pouze mužem,“ říká fotbalistka.

Macarena Sánchez původně neměla moc odvahu mluvit o podmínkách v argentinském ženském fotbale. Jenže když jí bylo klubem slíbeno, že jí nebudou bránit v hledání nového působiště, přestala mít strach o ohrožení své kariéry a spolu s otevřeností přišly i žaloby na klub i svaz. „Potřebujeme ukončit tento typ zneužívání ze strany klubů a asociace. Je důležité, abychom byly uznávány jako sportovkyně, protože jimi jsme. Potřebujeme zdravotní péči, právní ochranu, musíme být součástí svazu pracujících fotbalistů Argentiny. Potřebujeme, aby se přestala porušovat naše práva. A co je nejdůležitější, chceme se živit fotbalem, chceme hrát fotbal a užívat si jej.“

Macareně Sánchez se v boji za rovnoprávnost dostalo obrovské podpory; Zdroj: adndeportivo.com

„Dostalo se mi obrovské podpory. Podpořilo mne mnoho týmů z celé Argentiny, mnoho hráčů. Zároveň od feministického hnutí či spousty skupin pracujících žen. Podpořili mě také bývalí sportovci, umělci či politici. Je to povzbudivé, protože v takových situacích je nutné cítit podporu. Není snadné, aby žena uplatňovala svá práva před lidmi s velkou mocí. Bylo pro mě nezbytné, abych se necítila osamocena,“ má Macarena Sánchez radost z toho, kolika pozitivních ohlasů se dočkala.

Nyní fotbalistka doufá, že se dočká jakéhosi vyrovnání a jakési kompenzaci za sedmileté působení v klubu, z nějž bude odcházet. Nejde však o peníze: „Největší kompenzací by pro mě bylo, kdyby byly vyslyšeny mé názory a ženy by byly uznány jako profesionální fotbalistky. V případě finanční kompenzace budu věnovat část peněz na rozvoj ženského fotbalu v Argentině.“

Jak celá situace dopadne, na to si budou Macarena Sánchez, fotbalistky hrající v Argentině i fotbalový svět muset počkat. Jasné však je, že Macarena Sánchez je už nyní velmi důležitou průkopnicí ženského fotbalu nejen v Argentině a tímto skutkem pravděpodobně zapsala své jméno natrvalo do historie. Doufejme, že s dočká výsledku, jaký si přeje a jaký požaduje.

Pokračovat ve čtení

Ostatní

Masér Petr Prášek, který měl tu čest starat se o německého mistra světa Bastiana Schweinsteigera, nebo sparťanské či stříbrné fotbalisty z Eura U19

Zveřejněno

dne

Český masér a fyzioterapeut Petr Prášek působí od roku 2017 u švýcarského hokejového týmu HC Davos. Má za sebou také působení u hokejového klubu HC Mountfield České Budějovice. Ve fotbalovém prostředí se pohyboval u českého fotbalového národního týmu do 19 let, který na EURO U19 v Rumunsku získal stříbrné medaile. Jeho rukama prošli také hráči Bayernu Mnichov, Mnichova 1860 nebo hráči pražské Sparty, kde si ho na základě dobrých zkušenosti z reprezentace vyžádal Jaroslav Hřebík.

zdroj: hcd.ch

Jako masér české reprezentační devatenáctky jsi si přivezl stříbrnou medaili z mistrovství Evropy této věkové kategorie v Rumunsku, jaký to byl pocit?

Pocit to byl úžasný, navíc jsem byl ve skvělé partě kluků. Takovou partu jsem skutečně ještě nikde nezažil. Panovala tam nádherná atmosféra a nádherné vztahy. Toto mistrovství Evropy a celkovou atmosféru si budu pamatovat do konce života.

Kdo tehdy z dnešních aktivních hráčů v týmu české reprezentace U19 působil?

Ti hráči, co hráli na mistrovství Evropy, jsou stále aktivní a většina z nich hraje v reprezentaci a v důležitých evropských klubech např. brankář Koubek chytá ve francii v Rennes, Kadeřábek je v Hoffenheimu, Krejčí v Boloni, Brabec v turecké lize, Kalas se Skalákem jsou v Anglii a ostatní pravidelně nastupuji v české lize, snad jsem na nikoho nezapomněl.

zdroj: idnes.cz

Byl to tvůj největší úspěch? Popřípadě jakého dalšího úspěchu si ještě ceníš?

Tak mít stříbrnou medaili z mistrovství Evropy je doposud asi můj největší úspěch, ale doufám že nějaký podobný úspěch ještě přijde.

Jak jsi se k reprezentaci dostal?

K české fotbalové reprezentaci jsem se dostal v roce 2007 přes trenéra tehdy reprezentační osmnáctky Milana Bokšu, který mě znal z Českých Budějovic, kde jsem působil.

Kde jsi předtím všude působil?

Předtím jsem právě působil 10 let u hokejistů Českých Budějovic, fotbalistů Bayernu Mnichov, Sparty Prahy, Mnichova 1860 a nyní dokončuji svoje angažmá ve švýcarském Davosu, kde po sezóně skončím a budu čelit další životní výzvě.

Jsi známý tím, že jsi věčně vysmátý. Jak to děláš, že máš stále dobrou náladu?

Snažím se dívat na svět pozitivně. Samozřejmě i já mám starosti a problémy, ale snažím se být stále pozitivní. Má-li problém řešení, nemá cenu si dělat starosti, nemá-li řešení, starosti nepomůžou.

zdroj: Petr Prášek

Co mi řekneš ke vtípku ze španělského soustřední s pražskou Spartou? Byla tato skutečnost pro tebe ponaučením a životní zkušeností?

Tak byl to jen vtípek a žert, který asi nebyl pochopen. Stále a všude se snažím přenášet dobrou náladu a musím říct, že i tomuto vtípku se všichni smáli a dodnes smějí, když si na to vzpomeneme. Samozřejmě mě mrzelo, že kvůli takové banalitě jsem musel odejít z takového klubu jako je Sparta Praha, ale jak se říká: vše zlé je k něčemu dobré a mě se díky tomu otevřeli zase nové možnosti.

Je známé tvé přivítání legendárního hráče Karla Poborského do Českých Budějovic, o co se jednalo?

Karel Poborský je můj kamarád a když si tehdy nesedl s trenérem Jaroslavem Hřebíkem a byl prostřednictvím SMS zprávy vyhozen ze Sparty, tak opět v rámci mojí tradice, stále dělat a vymýšlet srandu, tak jsem po jeho návratu do Českých Budějovic přivítal dárkem. Krabicí ve které byl velký ocelový hřebík. Udělal jsem to tehdy přímo na oficiální tiskové konferenci. Všechny to rozesmálo, včetně Karla Poborského.

zdroj: Petr Prášek

Masírování je mnohdy spojováno s psychologií a podporou hráčů. Je to tak, že jsi takovou vrbou celého týmu? Že se ti hráči svěřují a řeší s tebou své problémy či obavy?

Spousty hráčů, ať už ve fotbale nebo v hokeji, se skutečně chodí k masérovi svěřit nebo se vypovídat a i já se každému hráči snažil pomoct, pokud měl nějaký problém. I díky tomu si myslím nebo si dovolím tvrdit, že mám se spousty sportovci, co znám, nadstandardní a přátelské vztahy.

Na jakou historku vzpomínáš, kdy jsi byl nápomocen nějakému hráči a tvá ráda či pohled na věc byla zásadní k jeho úspěchu?

Na nějakou úplně zásadní historku si nevzpomínám, ale zažil jsem se spousty hráči i spoustu krásných chvil mimo stadion, což mě těšilo nejvíce. Potěšení bylo na mé straně, když chtěli se mnou trávit chvíle i ve volném čase.

Jaký je rozdíl mezi fotbalem a hokejem? Chování, přístup, příprava?

Hokej je podle mého názoru tvrdší sport než fotbal. Samozřejmě že i tréninky jsou rozdílné, ale příprava na zápas nebo přístup k tréninku jsou podobné.

Kluci musejí být například hodinu před tréninkem v šatně, kde probíhá příprava, protažení, masáž po tréninku nebo zápase. Je to podobné jak u fotbalu, tak u hokeje. Regenerace, sauna, vířivka, masáže, protažení a ledová vana. V tomto je to podobné.

zdroj: cas.sk

Na závěr mi pověz tvoje osobní cíle, vize, sny a další přání ve svém pestrém životě.

Já už jsem to někde řekl, takže teď se budu pouze opakovat. Můj cíl. jako věřící člověk, je konat dobro tady na zemi, a v rámci svých možností pomáhat těm, co to potřebují. A je jasné, že mám pořád i já své cíle a sny, ale jak se říká: Chceš-li Boha pobavit, tak mu vyprávěj o svých plánech. 

Pokračovat ve čtení
Reklama

Ruik Football Talk

Reklama

Oblíbené