Spojte se s námi


Fotbal

Pavel Hapal dává plazmu, má nejvíc ochranných látek v olomouckém kraji

Bývalý český reprezentant Pavel Hapal svedl s covidem lítý boj. Napřed ho zákeřný virus napadl, prožil krušné okamžiky a v karanténě dostal výpověď z funkce trenéra slovenské reprezentace.

Publikováno

dne

Bývalý český reprezentant Pavel Hapal svedl s covidem lítý boj. Napřed ho zákeřný virus napadl, prožil krušné okamžiky a v karanténě dostal výpověď z funkce trenéra slovenské reprezentace. Odolal mu a nyní dává plazmu.

Zdroj: Sparta.cz

„Mám potvrzeno, že v olomouckém kraji mám nejvíce ochranných látek,“ holedbá se. „Až se tomu divili, jak jsem proti této nemoci zocelený. Prodělal jsem ji, byl jsem na krvi, našli mi v ní vysoké hodnoty proti koronaviru.

Mám to doložené dvakrát, řekla mi to sestřička ve fakultní nemocnici, i ošetřující lékařka, která se mou dělala pohovor, když jsem se rozhodl dávat plazmu,“ dokládá, že na to má oficiální certifikát.

Plazmu už dával dvakrát a po Novém roce půjde potřetí, konkrétně 6. ledna, tedy na Tři krále. Kterým z nich bude? „Určitě ne tím černým vzadu, to může být dneska docela nebezpečné, takto se nazývat,“ probírá možnosti. „Budu Kašpar, to nikomu nikdy nevadilo,“ nachází řešení.

Dvakrát už pomáhal nemocným, když chodí po Olomouci, může potkávat ty, jimž daroval plazmu. „Možné to je,“ nevylučuje Hapal, že střetává obdarované.

„Nepoznám, komu moje plazma pomohla, ale říkali mi, že se od jednoho dárce dává dvěma lidem. Nebo jsou to dvě podání,“ byl náležitě poučen.

„O možnosti dávat plazmu jsem se dozvěděl z internetu, když jsem byl v karanténě. Četl jsem výzvu, aby ti, co nemoc prodělali, pomohli ostatním. Neváhal jsem a zavolal na číslo, které jsem našel. Byli moc rádi. Oslovili mě, jestli budu tak hodný a půjdu,“ objasňuje, jak se k tomu dostal. 

Dosud dával krev jednou, když sloužil vlasti v Dukle Praha v armádním středisku na Julisce. „Datum si pamatuju přesně – 12. prosince 1989, tedy na ukončení tehdejšího Měsíce československo-sovětského přátelství,“ tasí okamžitě z paměti.

„Měli jsme to jako závazek, abychom se mohli ucházet o odznak Vzorného vojína, měli vyšší žold a vycházky mimo pořadí,“ vysvětluje, jaké to přinášelo výhody. „Byla nás celá skupina, vzpomínám si, že šli se mnou Ivan Hucko, Petr Kolda, Martin Šusťáček, ale i koulař Miroslav Menc, nebo šachista Igor Štohl,“ vypočítává tehdejší spolubojovníky.

Památku má dosud. „Dostali jsme odznáček s kapkou krve a knížečku, že jsme čestní dárci. Mám to ještě doma,“ nevyhodil historicky hodnotný artefakt.

„Od té doby jsem nebyl, a když jsem nyní přišel v nemocnici k okénku, byla tam starší paní, která měla už jubilejní padesátý odběr. Hanba mne jen fackovala,“ přiznává.

„Tak teď jsem nezaváhal. A něco ještě stihnu. Taky jsem si nechal z nostalgie starou knížečku orazit. Nabízeli mi novou, ale mně se ta stará líbí,“ slibuje.

Aby mohl dávat plazmu, napřed ovšem musel onemocnět. „Chytil jsem to na srazu slovenské reprezentace v polovině října, když jsme hráli odvetný zápas v Lize národů proti Izraeli,“ vybavuje si osudný okamžik, který nastal, když vedl slovenský reprezentační tým.

„Prvním pozitivním byl Milan Škriniar, který to asi přivezl z Itálie, kde hraje na Inter Milán. Od něho to přešlo i na ostatní včetně realizačního týmu, kde bylo postiženo šest členů včetně mě. Utkání, které jsme doma prohráli 2:3 a vypadli i tím ze skupiny B, vedl můj asistent Oto Brunegraf. Ten jeden z mála nebyl zasažený,“ rozkrývá rozsah nákazy.

Aby neohrozil rodinu, přestěhoval se na chatu u Orlických hor, kde pobýval sám. „Mám tři syny, všichni hrají fotbal, nejstarší Lukáš z prvního manželství už žije sám, je dospělý. Ale Ondra, prostřední, má alergii a je astmatik, měli jsme o něj obavu, aby se nenakazil,“ myslel především na rodinu.

„Jel jsem na chatu přímo ze Slovenska, ani jsem se nestavěl doma. Manželka mi jen co tři dny přivezla jídlo, jinak jsem se s nikým nepotkával. V karanténě jsem byl sedmnáct dní, z nichž dvanáct bylo poměrně dost krušných. Každému doporučuji, aby na sebe dával pozor, není to chřipečka, jak někteří tvrdí,“ líčí průběh nemoci.

Prožíval skutečně krušné okamžiky. „Hrozné bolesti hlavy a celého těla, ale hlavně jsem měl chycené průdušky. Šíleně jsem kašlal, při každém nádechu jsem neskutečně trpěl. Nemohl jsem ani brát telefon, nebyl bych schopen říct jediné slovo,“ popisuje.

„Říkal jsem, ještě jeden den a zavolám si sanitku a půjdu do nemocnice. Ale neměl jsem teploty, tak jsem se rozhodl, že to nějak vydržím,“ odešel se nakonec bez lékařského zásahu.

Ale poznal, jak je covid zákeřný. „Nebylo to nic příjemného, byl jsem z toho až překvapený, jak mě to vzalo,“ nepopírá. „Jsem člověk, který pořád sportuje, taktem si myslel, že mě to nemůže skolit. Ale je to individuální. I sportovec může prožít těžký stav,“ uvědomuje si.

Dokonce to bylo podle něj horší než zranění na jaře 1996, které ho připravilo o EURO v Anglii a stříbrnou medaili. „Hráli jsme doma s CD Tenerife se San Sebastianem, srazil jsem se s vlastním brankářem a zlomil si ošklivě levou nohu,“ vzpomíná na fatální střet, který mu hodně poškodil následnou kariéru.

„Tenkrát jsem byl především smutný, že nemůžu na hřiště. Jel jsem sice do Anglie s týmem, pajdal o berlích, byl jsem u toho, ale nebyl to můj turnaj,“ nehlásí se k historickému úspěchu českého výběru.

„Čtyři roky jsem se z toho dostával, různé operace, reoperace, nakonec jsem pochopil, že už to nikdy nebude ono. Moje výkony šly dolů,“ povzdechne si. 

Covid mu vlastně ukončil i angažmá u slovenské reprezentace, odvolání z funkce přišlo po prohře doma s Izraelem. „My odehráli solidní první poločas, vedli 2:0, i když nás soupeř dost trápil a měl i šance. Po přestávce začal řádit Eran Zaháví, dal nám tři góly, to nás zlomilo. Zápas jsme nezvládli,“ nehledá výmluvy, přestože na lavičce neseděl.

I když by mohl. „Je pravda, že nám chyběly některé opory, které byly rovněž v karanténě, nehráli Škriniar, Lobotka, vypadlo dost hráčů. Ale ti vypadávali postupně. S Českem chyběl Duda, v utkání se po střetu s Dočkalem zranil stoper Štetina, Němci nám nepustili Pekaríka, bylo toho poměrně dost,“ probírá ztráty.

„Po zápase mě odvolali. Přitom v baráži o postup na mistrovství Evropy nakonec Slovensko proti Severnímu Irsku uspělo,“ upozorňuje.  

Se slovenskou stranou vyrovnání nemá ještě vyřízené. „Pořád jednání probíhá,“ říká Hapal, bývalý reprezentant, jenž má v olomouckém kraji nejvíce ochranných látek proti covidu 19.

Reklama

Fortuna liga

Kuchtův tchán Dufek: Doporučil jsem mu, ať jde do Slavie. V první fázi jsem absolutně nechápal, proč chce do Sparty

Jan Kuchta vyvolal minulé léto pořádný poprask. Útočník Lokomotivu Moskva zamířil na hostování do pražské Sparty, tedy do týmu rivala, poté, co byl oblíbencem fanoušků Slavie. O jeho důvodech se napsalo mnoho, nyní situaci nastínil jeho tchán a zároveň spolumajitel klubu FK Mladá Boleslav Josef Dufek.

Publikováno

dne

Jan Kuchta vyvolal minulé léto pořádný poprask. Útočník Lokomotivu Moskva zamířil na hostování do pražské Sparty, tedy do týmu rivala, poté, co byl oblíbencem fanoušků Slavie. O jeho důvodech se napsalo mnoho, nyní situaci nastínil v rozhovoru pro iSport jeho tchán a zároveň spolumajitel klubu FK Mladá Boleslav Josef Dufek.

Jan Kuchta neodcházel ze Slavie zrovna v nejlepším. V klubu měl mít s některými členy realizačního týmu spory, a tak se spekulovalo o tom, zda se vůbec v budoucnu bude někdy chtít vrátit.

V Lokomotivu hrál půl roku, ovšem válka na Ukrajině jeho angažmá výrazně zkomplikovala a hráč se rozhodl vrátit domů. Pro mnohé možná překvapivě ale nezamířil do Slavie.

Vybral si totiž Spartu, a to i přes to, že se o něj intenzivně zajímal i jeho bývalý klub. Jeho tchán a zároveň spolumajitel mladoboleslavského fotbalového klubu v rozhovoru pro iSport nastínil, jak vypadala situace z jeho strany.

„Na rovinu jsem mu doporučil, ať jde do Slavie. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je to pro tak krátkou dobu (roční hostování) nejlepší varianta. I z hlediska tlaku na jeho osobu, na celou rodinu. V první fázi jsem z výše uvedeného důvodu absolutně nechápal, že Honza chce do Sparty.

Pochopil jsem to až časem – a stoprocentně. Až postupně jsem se dozvěděl jeho argumenty. A jsem na něho pyšný, že se nebál jít do konfrontace, protože stoprocentně musel vědět a taky věděl, co ho čeká za peklo u fanoušků,“ řekl Dufek.

Od fanoušků Slavie to schytal pořádně a aktuálně patří mezi jejich nejneoblíbenější hráče. A to i po vyjádření Jaroslava Tvrdíka, který zmínil, že se Kuchta nedostavil na smluvenou schůzku.

Hráč ovšem později situaci vysvětlil tak, že schůzku smluvil jeho agent Milan Martinovič a sám Kuchta předem jasně deklaroval, že do Slavie zamířit nehodlá. S agentem tak ukončil spolupráci.

Dufek poté v rozhovoru nicméně nepromluvil pouze o svém zeťovi, ale také o tom, proč Mladá Boleslav raději než se Spartou obchoduje se Slavií, či o osobě pana Tvrdíka.

Zdroj: iSport

Pokračovat ve čtení

Fotbal

Ševčenko a Chelsea aneb Přestup, který se nikdy neměl uskutečnit. Proč ukrajinský ostrostřelec v Londýně selhal?

Psalo se léto 2006. Andrej Ševčenko za sebou měl v dresu AC Milán další povedenou sezonu a dostal neodolatelnou nabídku. Zatoužila po něm bohatá Chelsea. Tehdy začínala novou éru, měla dva tituly v řadě a ukrajinský ostrostřelec chtěl být součástí tohoto příběhu. Jenže to nedopadlo podle představ klubu, hráče ani fanoušků.

Publikováno

dne

Psalo se léto 2006. Andrej Ševčenko za sebou měl v dresu AC Milán další povedenou sezonu a dostal neodolatelnou nabídku. Zatoužila po něm bohatá Chelsea. Tehdy začínala novou éru, měla dva tituly v řadě a ukrajinský ostrostřelec chtěl být součástí tohoto příběhu. Jenže to nedopadlo podle představ klubu, hráče ani fanoušků.

Ševčenko se stal legendou AC Milán

Andrej Ševčenko nakoukl do dospělého fotbalu v dresu Dynama Kyjev. Brzy začal zářit a ještě jako teenager se stal klíčovým hráčem ukrajinského celku. Dokonce pomohl k pěti titulům v ukrajinské lize.

Bylo otázkou času, kdy jej koupí některý ze světových gigantů. A stalo se tak v létě 1999, když jej na San Siro přivedl slavný AC Milán za tehdy poměrně vysokou sumu téměř 24 milionů eur.

Aklimatizace nové 22leté posily příliš dlouho netrvala. Hned v první sezoně nasázel Ševčenko 29 soutěžních gólů, v té další překročil dokonce hranici 30 vstřelených branek a bylo jasno. Investice se vyplatila.

Ve skvělých výkonech pokračoval vlastně celou dobu, co byl v klubu. Celkově v dresu Rossonerri nasázel Ševčenko krásných 175 gólů a přidal 45 asistencích ve 322 soutěžních zápasech.

Třikrát se stal nejlepším střelcem Ligy mistrů, dvakrát ovládl střelecké statistiky Serie A, v roce 2004 získal Zlatý míč, pomohl k výhře v Lize mistrů v sezoně 2002/03 a celkově získal se slavným velkoklubem pět trofejí.

Za zmínku určitě stojí, že je Ševčenko druhým nejlepším střelcem v historii AC Milán. Částku, za kterou jej Rossoneri pořídili, bezesporu splatil. Navíc klubu také něco vydělal svým odchodem do Chelsea.

Ševčenko začal v Chelsea zanikat

Jeden z nejlepších útočníků a vlastně i fotbalistů své doby. Andrej Ševčenko byl zkrátka hráčem, za kterého se mělo bezpochyby vyplatit vyhození velkých peněz. A Chelsea tak v létě 2006 učinila.

Blues začínali novou éru, měli za sebou dvě sezony, v nichž získali pod vedením Josého Mourinha titul. Nešlo se divit, že Ukrajinec neodolal. Londýnský celek z něj navíc udělal tehdy nejdražšího hráče v klubové historii, zaplatil za něj téměř 44 milionů eur.

Jenže to mělo háček. O hráče stál hlavně majitel Roman Abramovič, nikoliv kouč Mourinho. A všichni víme, kdo měl v Chelsea vždy hlavní slovo. Bez ohledu na to, jak se kdo hodí do koncepce či herního stylu trenéra.

Mourinho údajně stál o Zlatana Ibrahimoviče, nicméně dostal Ševčenka a musel si s tím poradit. A dopadlo to tak, že Ševčenko pověst obávaného ostrostřelce nikdy nenaplnil a Mourinho dostal po roce padáka.

Celková čísla sice nevypadají tak hrozivě, ale mělo to být mnohem lepší. Ukrajinec odehrál 77 soutěžních zápasů, dal 22 gólů a přidal 10 asistencí. V Premier League skóroval pouze 9x.

Po odchodu Mourinha se čekalo, že se to zlepší, ale bohužel. Ševčenko se nedokázal na anglický fotbal aklimatizovat, neměl dostatečnou rychlost, trápila jej zranění, celé si to zkrátka nesedlo. Včetně obřího tlaku na ukrajinskou hvězdu.

Konkurence v podobě Didiera Drogby také není něco, co vyloženě chcete. Hodně se pak řešily osobní vztahy Mourinha s Ševčenkem, jejich vzájemné přestřelky v médiích. Den, kdy Ševčenko podepsal v Chelsea, je mnohdy nazýván jako den, kdy se začal psát Mourinhův konec na Stamford Bridge.

Nebýt přestupu, možná se mohl Ševčenko v roce 2007 radovat z dalšího titulu v Lize mistrů s AC Milán, možná by dál sázel gól za gólem.

Střelný prach zvlhl, konec kariéry v Kyjevě

Když to v Chelsea nevyšlo, dostal Ševčenko příležitost vrátit se zpět na San Siro. Už to ale nebylo jako dřív. Muž, který se v AC Milán stal legendou, neměl v týmu pořádně místo. Naskakoval spíše z lavičky, když dostal šanci, góly nepřicházely.

V roce 2009 se tedy coby 32letá ukrajinská superstar vrátil do Dynama Kyjev, kde ještě dal naposledy vzpomenout na své střelecké schopnosti. Sice už tolik nehrál, nicméně góly dával a ve svých třech posledních sezonách před ukončením kariéry nasázel skvostných 30 gólů napříč všemi soutěžemi.

Sečteme-li tato čísla s těmi, která nasbíral v dresu Dynama ještě před odchodem do zahraničí, tak za kyjevský celek nasázel 124 gólů, k nimž přidal i 19 nahrávek. To vše v 249 soutěžních kláních.

Svou kariéru ukončil Ševčenko ve 35 letech. Jako ukrajinská legenda, jeden z nejlepších hráčů minimálně své generace, držitel Zlatého míče a fenomenální střelec.

Zdroj: Transfermarkt, Chelsea FC, AC Milán, The Guardian

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Našli jsme věci, které musíme vylepšit. Chceme být aktivnější a kompaktnější, řekl Horváth před Brnem

Plzeňská Viktoria úvodní jarní kolo Fortuna ligy nezvládla. S Hradcem Králové doma prohrála 1:2 a propadla se na druhou příčku. V neděli ji čeká výjezd do Brna a cíl je jasný. Je potřeba bodovat naplno.

Publikováno

dne

Plzeňská Viktoria úvodní jarní kolo Fortuna ligy nezvládla. S Hradcem Králové doma prohrála 1:2 a propadla se na druhou příčku. V neděli ji čeká výjezd do Brna a cíl je jasný. Je potřeba bodovat naplno.

Viktoria Plzeň si zdramatizovala již závěr podzimní části, když doma padla se Spartou a poté venku ztratila dva body remízou s Pardubicemi.

Do jara šla v roli vedoucího týmu ligy, o tento primát ale přišla po prohře s Hradcem. Favoritem na titul není a nyní je potřeba pořádně zabrat.

Již v neděli jedou Viktoriáni do Brna, Zbrojovka se taktéž nemůže chlubit dobrou formou, z posledních čtyřech zápasů vybojovala pouhý bod.

„Je to jasné, potřebujeme tři body. Byť Brno doma není úplně slabé, potřebujeme vyhrát a udržet se nahoře.

Po Hradci jsme měli detailní rozbor, stejně jako po každém zápase, a našli jsme věci, které musíme vylepšit. Určitě chceme být aktivnější a kompaktnější, než proti Hradci,“ řekl asistent Horváth v rozhovoru pro klubový web.

Největší pozor si Západočeši musí dát na Jakuba Řezníčka, který je s jedenácti trefami nejlepším střelcem ligy.

„Určitě není náhoda, že Kuba ty góly dává. Je to zkušený hráč a svůj tým táhne, takže naše příprava se týká i toho, jak ho bránit,“ dodal Horváth.

Zdroj: FC Viktoria Plzeň

Pokračovat ve čtení

Oblíbené