Jako jediné želízko v ohni z LaLigy je v letošním hlasování o nejlepší branku za poslední rok Lionel Messi z Barcelony se svým parádním gólem do sítě Realu Betis. Proti němu ale stojí dalších devět kandidátů, včetně jednoho ex-barcelonisty.

V pondělí byl na oficiální stránkách světové konfederace FIFA zveřejněn desetijmenný seznam kandidátů na zisk Puskásovy ceny. Ta se každoročně uděluje autorovi toho nejparádnějšího gólu za uplynulých 12 měsíců. Jméno vítěze, kterého po hlasování široké veřejnosti určí vybrané legendy sportu, poznáme 23. září na galavečeru v italském Miláně.

Loňským vítězem byl zvolen liverpoolský Mohamed Salah s jeho trefou proti Chelsea, ovšem Egypťan v letošním výčtu chybí. Asi největším kandidátem na triumf v hlasování, které končí na začátku měsíce září, je letos Lionel Messi se svým úchvatným lobem proti Pauovi Lópezovi – tehdy ještě brankáři sevillského Betisu.

Šanci však má i dalších 9 hráčů nebo hráček, mezi nimiž najdeme například Zlatana Ibrahimoviče s gólem do sítě Toronta, italského matadora Fabia Quagliarellu a jeho zásah proti Neapoli a v rámci Premier League například Androse Townsenda, který se parádně prosadil proti Manchesteru City.

Ženský fotbal pak v žebříčku zastupují hned tři fotbalistky – Kamerunka Ajara Nchoutová (gól na mistrovství světa žen proti Novému Zélandu), Američanka Amy Rodriguezová (jeden z gólů v utkání Utah Royals vs. Sky Blue FC) a Severní Irka Billie Simpsonová (za trefu v zápase Sionu Swift Ladies proti Cliftonville Ladies).

Desítku pak uzavírají Brazilec Matheus Cunha z Red Bullu Lipsko za jeho zásah v souboji proti Bayeru Leverkusen, Kolumbijec Juan Fernando Quintero za branku v souboji jeho River Plate s Racing Clubem a Rumun Dániel Zsóri, jenž se prosadil v souboji Debrecenu a Ferencvárose.

Hlasovat pro svého favorita a prohlédnout si všechny trefy můžete zde.

Na začátku tohoto týdne došlo k poměrně kuriózní situaci, kdy Iňaki Williams, o něhož v průběhu posledního přestupového okna usiloval Manchester United, podepsal nový kontrakt na 9 let. Nebyl však prvním, který se takto svázal s klubem, kde působí a my se nyní podíváme na podobné maratonce a jak nakonec dopadli.

Alan Pardew

Když v roce 2010 nahrazoval Chrise Hughtona u kormidla Newcastlu United, podepisoval Alan Pardew nejprve na 5 a půl roku, což je samo o sobě dost. Vzhledem k současné situaci Strak, kdy letos málem spadly do Championship, zní tehdejší cíle jako umístění na 5. místě a postup do evropského fotbalu jako fantasmagorie.

Pardewovi se to však v roce 2012 povedlo a za odměnu dostal osmiletou smlouvu, která jej s klubem svazovala až do roku 2020. Realita je však jiná a ukázalo se, že majitelé se ukvapili. V roce 2014 se Pardew rozhodl nahradit Neila Warnocka v Crystal Palace a od roku 2018, kdy naposledy vedl West Bromwich Albion, je bez angažmá.

Lionel Messi

Pro mnohé je Lionel Messi nejlepším hráčem v dějinách a je tak evidentní, že Barcelona dělá první poslední, aby si jej udržela. Když ve třinácti letech dorazil z Argentiny do Katalánska, zdejší fotbalový gigant mu zaplatil celou léčbu jeho problematického růstového hormonu. Tehdy asi ani netušil, jakého talenta si tím pojistil.

Rodák z Rosaria pak od roku 2004, kdy debutoval za áčko, podepsal tři různé kontrakty a ten poslední podepsaný v září nadcházejícího roku jej na Camp Nou držel až do roku 2014. Od té doby podepsal další smlouvy, tu poslední v roce 2017 s platností do roku 2021. Jeho přáním je v Barce dohrát svou kariéru, tedy alespoň v rámci Evropy.

Saúl Ňíguez

Záložník ve službách Atlétika Madrid, Saúl Ňíguez, se stal jedním z nejnadanějších hráčů na svém postu nejen ve Španělsku, ale také v celém fotbalovém světě a to ve velmi útlém věku. Pod Diegem Simeonem se z něj stal klíčový muž jeho plánů a v roce 2017 se i díky němu Los Colchoneros podívali do finále Ligy mistrů.

Saúl se rovněž stal nejlepším střelcem Eura v kategorii do jednadvaceti let, když na cestě do finálového zápasu tohoto mezinárodního turnaje nasbíral 5 branek. Vzhledem k narůstajícímu zájmu hlavně v Anglii se pak tehdy dvaadvacetiletému středopolaři rozhodli nabídnout devítiletý kontrakt do roku 2026. A Saúl jej přijal.

Iňaki Williams

Nejaktuálnějším přírůstkem do tohoto výpisu je v úvodu jmenovaný Iňaki Williams. Pětadvacetiletý baskický křídelník s ghanskými kořeny podepsal doslova před pár dny devítiletou smlouvu, jež jej udrží na San Mamés až do čtyřiatřiceti let – samo sebou za předpokladu, že ještě bude v tomto věku hrát a nezlákají jej nabídky odjinud.

Letos kolem něj kroužili Rudí ďáblové, ale ti po něm nakonec nesáhli a nositeli čísla 9 nic nebránilo v tom, aby svým podpisem stvrdil další setrvání v jeho mateřském celku. Navýšení se pak vedle délky dočkala i výkupní klauzule a jen dodejme, že jeho současná tržní hodnota činí 50 milionů eur.

Denílson

Krátce po svém jediném vystoupení na Mistrovství světa FIFA v roce 1998 se dvacetiletý Brazilec Denílson dostal do Realu Betis, kde jej tehdejší prezident Manuel Ruiz de Lopera podepsal za rekordní částku 21,5 milionů liber hlavně díky jeho práci s míčem u nohou a počtu přešlapovaček.

Ve své době byl dražší než ikonický Fenomeno Ronaldo. Andalusané se tak rozhodli se jej pořádně pojistit a tak mu na stůl položili nabídku na 10 let, která stála opravdu hodně. V roce 2000 přišlo hostování ve Flamengu a od roku 2005, kdy s Betisem vyhrál pohár, stihl v rámci této smlouvy ještě vystřídat štace v Dallasu, Al Nassu a Bordeaux.

Andrés Iniesta, Iker Casillas a Raúl González

Výčet uzavíráme trojicí španělských legend. Nejprve se zastavíme u Realu Madrid, kde v roce 2008 podepsali Raúl González a Iker Casillas doživotní smlouvy. Nebylo to doslova do konce života, ale znamenalo to to, že oba mohou zůstat v klubu jak dlouho chtějí, dokud budou klíčovými členy mužstva anebo odehrají 30 zápasů za rok.

Oba strávili v A-týmu madridského celku dlouhých 16 let a nakonec odešli – legendární střelec do Schalke, po němž si ještě zahrál za Al-Sadd a New York Cosmos, zatímco brankář zamířil do Porta. Stejné pocty se dostalo v roce 2017 také Andrés Iniestovi z Barcelony, který po pouhém roce zamířil do Japonska, kde nyní válčí za Vissel Kóbe.

Téměř rok bylo jasné, že po uplynulé sezoně skončí Juniorská liga a prvoligové a druholigové týmy budou mít opět B mužstva. Některé z nich hrají ČFL či MSFL, některé nižší soutěže. Jenže v Soutěžním řádu, který upravuje FAČR, k žádné změně nedošlo. Takže na konci ročníku může dojít i k soudní rozepři. Ale to by kluby musely mít opravdu pro strach uděláno. A o co tedy jde?

ČFL se díky přílivu nových B mužstev rozdělila na dvě divize. Na A skupinu a B skupinu. Na konci ročníku se vítězové obou skupin utkají v baráži o postup do druhé ligy, kam postupí jen vítěz. MSFL zůstává jedna, takže vítěz jde logicky také do druhé ligy.

Jenže zatím stále neaktualizovaný Soutěžní řád FAČR praví (konkrétně 1. bod § 19, který se zabývá postupy a sestupy), že: „Vítěz soutěže nebo její skupiny získává právo postoupit do vyšší soutěže.“ Čili to znamená, že právo na postup do vyšší soutěže mají oba vítězové skupin ČFL.

Změna se přitom dělá před začátkem nové sezony, kdy se sejde Valná hromada, která odsouhlasí změny. Případně to může udělat i výkonný výbor. To se ale nestalo. „A to přitom stačilo, aby do vyšší normy (Soutěžní řád) bylo zakotveno, že v případě nutnosti může příslušné ustanovení upravit podle svého uvážení norma nižší (Rozpis soutěží),“ vysvětlil bývalý ředitel legislativně-právního oddělení JUDr. Jiří Daněk.

„Myslím si, že kdyby se výkonný výbor usnesl ještě před zahájením soutěže, dalo by se hodně napravit,“ dodal.

Jenže obě skupiny ČFL se už rozběhly a v legislativě se nic nezměnilo. Nicméně šance, že by došlo na konci sezony k soudu, který by podle Daňka vyhrál ten daný klub, je stejně mizivá. Žijeme totiž v Česku, kde se lidi vždycky nějak dohodnou a navíc ve fotbale platí staré dobré přísloví o silnějším psu, v tomto případě je tím psem FAČR, i když právo by bylo na straně klubu.