O víkendu vidím 10 až 12 fotbalových zápasů, prozrazuje David Holoubek v rozhovoru

Nadějný český fotbalový trenér, David Holoubek se nám v osobním rozhovoru rozpovídal, v čem spočívá práce trenéra a jaké měl prvotní pocity při nečekaném raketovému růstu ve svojí trenérské kariéře, ale také o svojí vášni k milovanému fotbalu. Bývalý trenér pražské Sparty otevřeně odpovídá jak kouká na dnešní moderní fotbal a výchovu českých mladých fotbalistů, kde zdůrazňuje a vnímá velký vliv společné koheze rodičů a trenéra k úspěšné cestě sportovce.

Zdroj: @DavidHoloubekOfficialPage

Ve Spartě jste piloval spousty nadějných fotbalistů, kteří dnes běhají po evropských trávnících. Kdo mezi ně patří?

Jedná se o celou řadu, ale vyjmenuji ty, ke kterým jsem měl asi ten nejbližší vztah, ale bylo to dané i tím, že jsem si s nimi rozuměl po stránce lidské a sportovní, tak to byl ročník 1992.

O koho se jedná?

Pavel Kadeřábek, Láďa Krejčí, Kuba Brabec, Jirka Skalák, to jsou kluci, s kterými mám do dneška přátelský vztah.

A z těch dnešních sparťanů, kteří se derou na vrchol to jsou Patrik Schick, Adam Hložek, Michal Sáček a Matěj Pulkrab, to jsou všechno kluci, který jsem měl šanci vést a jsem za to rád, protože s nimi byla skvělá spolupráce a možná i proto to dotáhli takto daleko, protože byli charakterově velice dobří.

Proč myslíte že právě oni? Je tam nějaká specifická výjimečnost (vlastnost)?

Jak určitě slýcháváte od moderních trenérů podle čeho si vybírají hráče, tak určitě ten daný hráč by měl mít rychlost, dovednosti s míčem, čtení prostoru a umění se chovat pod tlakem soupeře. Tohle by mělo být samozřejmostí, ale já cítím, že musí mít hlavně charakter.

Můžete nám to rozvést?

Když mají dobré zázemí, tedy dobré rodinné zázemí, které je dobře formuje a pomáhají je správně vychovávat jak do společnosti, tak celkově do sportovního prostředí, které je svým způsobem velmi specifické, tak právě tam je dobrý charakter velmi důležitý.

Vnímám, že pro spousty rodičů, kterým jejich nadějný sportovec právě začíná, je tohle téma velmi zajímavé. Můžete nám rozvinout v čem konkrétně právě charakter napomáhá?

Ku příkladu toho, že se dobře chovají v kabině, dobře se chovají na tréninku, ale také po vyhraném zápase a samozřejmě po prohraném utkání.

Ve zkratce jsou dobře nastavení. Samozřejmě musím uznat, že je velmi důležitá role trenéra, ale pochopitelně i rodičů. Taková koheze společných faktorů pak může daného hráče udělat zajímavějším, i když má spousty herních nedostatků, protože má v tu chvíli morální vlastnosti na vysoké úrovni.

Takže vnímáte, že to je právě ten rozdílný faktor, kde nyní zmiňovaní hráči jsou?

Je to tak. Je to teprve cesta, kde jsou a kam se teprve mohou ve svých fotbalových kariérách dostat.

Takže vnímáte, že koheze mezi daným trenérským štábem a podporou a správnou výchovou rodičů může napomoct k cílům a snům každého sportovce? Když to takto shrneme.

Ano vnímám to jako důležitý faktor, protože ku příkladu mohu uvést svého syna, který již také hraje fotbal a já jsem v jeho očích v pozici táty, ale trenér je pro něj Pan trenér, takže když něco řekne trenér, tak je to pro něj pomyslný zvednutý ukazovák a je to pro něj v tu chvíli více než rada od svého tatínka.

Takže říkám, že ti trenéři mají opravdu velikou moc v tomhle, aby ten charakter daného sportovce byl kvalitní, protože to propojení a vliv rodiče a trenéra může velmi napomoct k tomu sjednocení a formování těch kvalitních morálních hodnot, což pak ve finále může být strašně hezký.

Naprosto souhlasím a tímto jménem redakce děkuji, že můžeme i díky Vám vidět na hřišti spousty kvalitních lidí a fotbalistů, protože vnímám, že to není jen o tréninku, ale také o výchově, protože trávíte s nimi spousty času a určitě se nejedná pouze o to, aby každý jedinec kopal správně do balónu a dával spousty branek.

Ano souhlasím.

V mládeži to určitě není jenom trenér, jako od slova trénovat, je to nějaký vychovatel, učitel, ale i kamarád či mentor. Těch pojmenování je strašně mnoho a myslím si, že ti dobří trenéři by právě tyhle všechny zmíněné faktory toho vedení celého týmu, resp. vedení daných hráčů měli znát a čím jsi lepší, tím se můžeš dále posouvat jako trenér.

Po úspěšném působení u mládeže přišel nejspíše zásadní posun ve vaší trenérské kariéře v podobě postu trenéra pražské Sparty, Jak to celé vznikalo?

Tak je potřeba připomenout, že jsem dělal asistenta trenérovi Sčasnému, za což jsem velmi vděčný do teď, že mi dal tu šanci a nechal mě nakouknout do té celé organizace a-týmu, což je opravdu velký kolos v rámci České republiky.

Pak se ale změnila situace a nastali dramatické události, kdy skončil trenér Zdeněk Sčasný a v kabině jsme zůstali pouze asistenti trenérského štábu a někdo to v tu chvíli musel převzít, a to určení padlo na mě z rozhodnutí pana majitele Daniela Křetinského, takže to bylo v tu chvíli velmi dynamické a rychlé.

Jaký to byl pocit?

Pocit to byl, že v tu chvíli jsem cítil obrovskou zodpovědnost a velký respekt k té celkové práci.

Zkusil jste si poháry a velké zápasy. Na jaký zápas nejraději vzpomínáte?

Já bych to nechtěl úplně konkretizovat.

Já bych to řekl všeobecně, že celkově účast v evropských pohárech, je odměna, tam být a zažít celou infrastrukturu, toho celého režimu, jak to celé funguje, ať už z hlediska cestování, přípravy, soustředěnosti hráčů a celkového prostředí.

Takže celé to bylo skvělé a já vzpomínám na všechny detaily těch zápasů, cestování, přípravy celkově, protože celkový proces je k nezapomenutí.

Povězte nám, jaké to bylo? Přesunout se z mládeže rovnou do A-týmu? Jaké z toho máte zážitky, poznatky?

Samozřejmě si to ještě nyní zpětně vyhodnocuji.

Já bych to pojmenoval, že se jedná o obrovskou zkušenost a pro mě osobně se jednalo o obrovský kariérní posun v tu danou chvíli.

Vždy se snažím zpětně koukat na ty pozitivní věci, abych z toho mohl čerpat a mohlo mě to v budoucnu posunout dále. Samozřejmě tam bylo spousty dobrých rozhodnutí, ale i těch špatných, ale to se musím přiznat, že udělám i teď i za rok, a i v příštím angažmá, které budu mít, ale snažím si z toho vždy vzít ponaučení, abych to již nikdy neopakoval.

Poté přišel konec, ale vaše povědomí nabralo na intenzitě, až po Vás sáhl Liberec, kde jste měl možnost vést spousty mladých kluků. Jak vnímáte zpětně působení v Liberci?

Do Liberce jsem šel po Jindrovi Trpišovským, který v Liberci udělal velký kus práce, a my jsme měli za úkol dostat se do pohárové Evropy, což pro nás byla velká výzva, bohužel jsme skončili šestí, takže jsme se do pohárů nedostali, a tím pádem jsme se poté s majitelem po sezóně rozešli.

A jak vzpomínáte na liberecké prostředí?

Na Liberec vzpomínám velice dobře, protože liberecká kabina je velice dobře charakterově nastavená a byli tam za mě skvělí kluci a hráči a i když, se nám úplně tak nedařilo, ale otázkou je zda šesté místo je tak špatné, ale bohužel jsme nesplnili ten úkol, tak jsme se po sezóně rozloučili, ale vzpomínám na Liberec velice dobře a třeba se tam někdy v budoucnu někdy vrátím.

Mezi svoje nejbližší asistenty jste si vybral i bývalého sparťanského hráče a úspěšného fotbalistu, který prožil velmi zajímavou fotbalovou kariéru. Řeč není o nikom jiným než o Jirkovi Jarošíkovi. Proč jste si vybral právě jeho?

Jirka Jarošík v té době pracoval jako asistent u sparťanské mládeže a já měl tu šanci a možnost ho sledovat během tréninku jak funguje, jak o tréninku přemýšlí, také jsme se hodně o fotbale bavili a Jirka podle mě o fotbale přemýšlí správně, tak jak jsi to představuji, tak právě proto.

Můžete nám to trošku konkretizovat?

Přemýšlel progresivně a ty myšlenky co říkal mi dávali smysl včetně toho, jakým způsobem vedl tréninky, takže jsem ho oslovil, jestli by to se mnou nešel zkusit, Jirka souhlasil okamžitě a od té doby jsme vytvořili takový trenérský tandem. Spolupráce s Jirkou je pro mě velmi obohacující, protože toho za svojí fotbalovou kariéru velmi mnoho prožil a prošel ať už kluby, tak státy.

Pro mě je Jirka vynikající člověk a naše spolupráce je na výbornou.

Po Liberci přišlo velmi úspěšné působení ve slovenském Ružomberoku, kde jste patřil k velkým oblíbencům a určoval jste trend na Slovensku. Jak jste si užíval působení ve slovenském klubu?

Bylo to první zahraniční angažmá, i když je to pouze Slovensko, kousek od našich hranic.

Samozřejmě jsme tam šli s velkým očekáváním. Šli jsme do menšího klubu, kde byli normální hráči oproti hvězdnému klubu jako je Slovan Bratislava či další kluby na Slovensku.

 S jakým cílem jste šli do Ružomberoku?

Naším hlavním cílem bylo být úspěšní, s tím, že proto uděláme maximum.

Také ten rok utekl velmi rychle, protože jsme s Jirkou byli od rána do večera na stadionu a tam jsme dělali jenom fotbal a ono se nám to vrátilo, protože jsme skončili třetí s týmem, který byl velmi podceňovaný.

Jaký hráče jste měli v týmu?

Narazili jsme na hráče, kteří jsou hladový po výkonu, výsledku a úspěchu, aby se někam posunuli, takže práce v tréninku a celkově byla skvělá.

Kluci chtěli, takže to, co jsme jim mi říkali, tak chtěli plnit, dávalo jim to smysl, protože cítili, že se budou oni sami dále rozvíjet individuálně a my jsme i k tomu takto přistupovali, protože jsme je chtěli rozvíjet fotbalově, ale i lidsky.

Zdroj: @DavidHoloubekOfficialPage

Co konkrétně znamenalo rozvíjet hráče fotbalově?

Probíhali například i individuální tréninky, kde jsme se snažili neustále každého posouvat, protože jsme věděli, že mají spousty nedostatků, na kterých se dalo pracovat. Cílem bylo, aby se v budoucnu tyto nedostatky odstraňovaly. Což se nám vrátilo ve výsledku, že jsme skončili na třetím místě.

Jak tedy hodnotíte rok v Ružomberoku?

Hodnotím ho zatím jako nejlepší angažmá, které jsem doposud měl.

Jsem za tuhle zkušenost moc rád, protože i po konci angažmá jsem furt s lidmi z klubu v kontaktu a udělali jsme si tam velmi přátelské vazby.

Jaký je slovenský fotbal oproti českému? Jsou tam nějaká rozdílná specifika?

Specifika tam jsou takový, že se hodně upřednostňují mladí hráči, ale to vychází z toho, že slovenské kluby nejsou v tak dobré finanční situaci jako například ty české.

To znamená, že mají například 10 až 11 hráčů, který jsou kvalitní, což je základní sestava a ti ostatní jsou většinou místní odchovanci nebo velice mladí hráči, protože většina týmů nemůže utáhnout kvalitní široký kádr o šestnácti hráčích, takže dostávají přednost mladí hráči.

Z tohoto důvodu je slovenská liga velmi ofenzivní a padá tam hodně branek, takže je to velmi rozdílná soutěž, s rozdílným způsobem hry než tady v Čechách.

Takže slovenská liga není tak takticky svázaná?

To bych zas neřekl, ale sám víte, že pokud hrají mladí hráči, tak je to povětšinou hodně rychlý a technický fotbal, kde ale vznikají chyby, tím pádem padá více branek.

Takže je to super soutěž, kde uvidíte spousty mladých hráčů a místní týmy pak třeba dělají rovnou přestupy do velkých zahraničních lig, což je samo o sobě velmi zajímavé, že umí vygenerovat hráče, kteří chodí rovnou do evropských klubů a nechodí přes ten pomyslný odrazový krůček do Česka.

Po úspěšné sezóně přišel konec? Jaký byl důvod?

Smlouva byla sice na dva roky, ale po sezóně jsme se s vedením nebyli schopni domluvit na příští sezoně, co se týče požadavků na další progres týmu, protože jsme chtěli a vždy chceme tým nějak dále posouvat, což je za mě logický krok, ale s vedením nedošlo k pochopení se, a tak jsme si přátelsky podali ruce a tím jsme to ukončili.

Sledujete nyní aktuální Ružomberok? Jak je na tom?

Samozřejmě sleduji a bohužel se nyní klukům úplně nedaří, což mě mrzí, protože jim přeji, aby se jim dařilo lépe.

Co říkáte na úspěch Slavie v lize mistrů?

Já hodnotím úspěch jakéhokoliv českého týmu jako celkový úspěch celého českého fotbalu. Takhle bychom se podle mě měli koukat všichni, protože nám to pomáhá, pomáhá to hráčům, trenérům, takže každý takový dílčí úspěch je dobře pro celý český fotbal.

Jaký tým se Vám líbí herně? A proč právě on?

Já mám oblíbené manažery, kteří trénují konkrétní týmy, takže se mi nyní líbí Liverpool, Manchester City, protože tam jsou k vidění opravdu skvělé věci, které se mi líbí i jako trenérovi.

Baví mě totiž sledovat a přemýšlet o daných situacích, které ve hře vznikají.

Co byste nejvíce vypíchl u herního stylu Liverpoolu?

Má výborné rychlé hráče a jejich přechod do útoku je fantastický.

A u Manchesteru City?

Postupný útok a různé varianty postupného útoku včetně způsobu rozestavení.

Máte nějaký trenérský vzor?

Ne úplně vzor, ale spíše oblíbené manažery, které sleduji jako například Jürgena Kloppa, Josepha Guardiolu, ale nesmím zapomenout na Maurizia Sarriho z Juventusu, Marcela Bielsu z Leedsu či temperamentního Diega Simeoneho z Atletika Madrid.

Takže tyhle zmíněné trenéry mám rád, protože pracují dlouhodobě úspěšně a vidím tam v jejich zápasech zajímavé věci směrem ke mně a z toho se snažím si vždy něco vzít.

Sledujete fotbal každý den?

Ano přesně tak, o víkendu vidím 10 až 12 fotbalů, takže je to moje láska a všechno.

Děláte si i rozbory sledovaných zápasů?

Když jsou dobré zápasy, tak si udělám sestřih a rozbor, protože pak z toho jde udělat dobrý materiál pro tréninky a přípravu.

Rád ukazuji hráčům, kam se můžeme posunout. Jedná se o motivaci pro hráče, když vidí tým například v Lize mistrů, kde je zapotřebí kvalitně pracovat a kam se to dá dále posunout.

Mátě nějaký sportovní vzor?

Možná Michael Jordan, to je pro mě sportovec, který mě ohromoval tím, jak uměl v těžkých situacích vzít na sebe zodpovědnost za celý tým a výsledek, takže možná právě Jordan, ale nemám to úplně jako svůj vzor spíše mě napadl jako člověk, kterého jsem vždycky obdivoval a vzhlížel k němu.

Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi?

Furt se to točí kolem těchto dvou a já jsem moc rád, že zažívám éru těchto dvou hráčů, protože je to neuvěřitelné z hlediska jejich úspěchů a branek, které oni v zápasech dávají.

Podle mého názoru to někteří hráči nedají ani za celý svůj život v tréninku a oni to dávají v nejtěžších soutěžích světa, ale když bych se měl rozhodnout koho bych chtěl ve svém týmu, tak raději Messiho.

A je někdo třetí?

V tuhle chvíli podle mě nikdo takto odstřelený není a nikdo se v tuhle chvíli těmto dvěma hráčům nevyrovná.

Jak koukáte na mentální koučink u fotbalistů? Snažíte se také kluky svým způsobem mentálně povzbuzovat a koučovat?

Podle mě každý dobrý trenér by měl být svým způsobem i dobrý psycholog, měl by hráče dobře odhadnout, měl by s nimi být v každodenním kontaktu a neměl by se bát si popovídat o jeho problémech, které jsou mimo fotbal, aby svého hráče znal do důsledku, protože oni pak v sobotu jdou hrát a oni potřebují být správně připravení a v hlavě nastaveni k tomu, aby předvedli skvělý výkon a tím pádem byl trenér úspěšný, takže já mentální koučink mám rád a vnímám ho jako potřebný. 

Mám zato, že mentální koučink by měl dělat hlavně trenér sám, a to co je nad to, tak tomu se vůbec nebráním. Když nějaký hráč dochází a spolupracuje s nějakým mentálním koučem.

Ale myslím si, že dobří trenéři by tady to měli umět. Je to podle mého pohledu velmi důležitý aspekt k případnému úspěchu.

3 KOMENTÁŘE

  1. Obsahově solidní práce, pravopisně hrůza. Čtyři hrubky tenhle jinak povedený rozhovor posílají o několik tří dolů.

  2. Jde o myšlenky a ne pravopis, a když to redakce před tiskem nezkontroluje, je to její slabá práce, ale ta mě v tomto kontextu nezajímá. Mě zajímá jediné – Holoubek měl být a má být trenérem Sparty ! Jílek sorry, není trenérem pro Spartu. A Holoubek měl dostat důvěru, mladé hráče a dva roky času, a výsledky by přišly, to si buďte všichni jisti !

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..