Noční můra obránců, skóroval, kdy chtěl. Takový byl Thierry Henry

Dlouhé a rychlé kroky, přesto míč přilepený na kopačkách. Jeden obehraný soupeř, druhý, třetí, zbývá již jen brankář. Pravá noha se rovná na placírku a posílá míč na vzdálenější tyč. Gólman je bez šance. Toto zakončení by si mohl nechat patentovat. Řeč není samozřejmě o nikom jiném než o jednom z nejlepších útočníků v historii – Thierry Henrym.

První Thierry Henryho kroky v dospělém fotbale započaly v Monacu. V A-týmu knížecího klubu se jen těsně minul s Arsenem Wengerem, ten totiž skončil po sezóně 1993/1994. Jejich cesty se však měly znovu spojit. Henry do seniorského fotbalu vstoupil v sezóně 1994/1995 v pouhých sedmnácti letech.

V dresu AS Monaco odehrál 139 zápasů, ve kterých dal 28 branek. Stále jako nadějný mladík přestoupil v lednu 1999 do Juventusu. Ovšem příliš defenzivní styl italské ligy mu nesedl. Tři branky ve dvaceti zápasech jsou toho důkazem. Po pouhém půlroce ho z Apeninského poloostrova vysvobodil „starý známý“ Arsene Wenger.

Arsenalu i Henrymu nastala ta nejlepší éra. S dvaadvacetiletým útočníkem zažili Gunners ty největší úspěchy v dějinách klubu. Dalo by se s nadsázkou říci, že s jeho odchodem skončily i zlaté časy londýnského klubu. Ale nepředbíhejme.

Anglická liga a zejména herní styl, který Arsene Wenger v Arsenalu aplikoval, Titimu sedl. V premiérové sezóně na Ostrovech vstřelil neuvěřitelných 47 gólů, což bylo víc než v celé jeho dosavadní kariéře. „Pamatuji si, co jsem mu řekl, při jeho prvním gólu – Svým dětem budu moci říkat, že jsem s tebou hrál,“ poznamenal na Henryho adresu Martin Keown.

A bývalý obránce Arsenalu se nemýlil. Prakticky během jedné sezóny se z Henryho stal miláček fanoušků. Hráč s číslem 14 si pomalu podmaňoval celou Premier League. Jeho řádění na Britských ostrovech dokonale vystihl Arsene Wenger: „Pro obránce to bylo velice nepříjemné. Thierry zkrátka skóroval, kdy chtěl.“

Na severu Londýna prožil Henry nejvydařenější část kariéry. V rozmezí let 1999-2006 a 2012 nastoupil v dresu s kanónem na hrudi do 375 zápasů a vstřelil 228 gólů, svým spoluhráčům pak naservíroval 89 asistencí. Výčet trofejí Thierry Henryho v Arsenalu je také úctyhodný – dva ligové tituly, z toho jeden z legendární sezóny Invincibles, dva FA Cupy a dva Community Shieldy.

Také individuálních trofejí na Ostrovech získal Titi nespočet. Jmenujme alespoň čtyřikrát nejlepšího střelce sezóny Premier League nebo čtyřikrát v týmu roku UEFA. Přesto na evropské scéně nepřicházely výrazné úspěchy.

Vše se ovšem změnilo od sezóny 2007/2008, kdy Thierry Henry působil v Barceloně. Arsenal byl, kvůli výstavbě nového stadionu, nucen snížit rozpočet a chtě nechtě prodávat největší hvězdy, pustil také Titiho. S Gunners měl na dosah úspěch v Lize mistrů, ovšem v sezóně 2005/2006 prohrál finále s Barcelonou. A právě s Blaugranas se radoval ze zisku titulu v nejprestižnější klubové soutěži.

V katalánském celku působil v letech 2007-2010, již zmíněnou Ligu mistrů získal v sezóně 2008/2009. K tomu připočtěme ještě dva ligové tituly, jeden ligový pohár, španělský superpohár a evropský superpohár a dojdeme k závěru, že také La Liga byla pro Henryho oblíbenou destinací.

„Poprvé, když přišel do kabiny, netroufl jsem se mu podívat do tváře. Věděl jsem totiž, co vše v Anglii dokázal,“ popsal Lionel Messi. Z počátku patřil v Barceloně mezi hlavní hvězdy, gólů dával stále dostatek, jenomže věk nezastavíš, stejně jako nejde změnit vůli majitelů a trenéra. A ačkoliv nastřílel Henry v sezóně 2009/2010 v lize jednadvacet branek, následující sezónu už započal v americké Major League Soccer.

Ve třiatřiceti letech se stal Titi jednou z prvních megastar v zámoří. V celku New York Red Bulls nastupoval až do konce kariéry v roce 2014. V MLS zaznamenal ve 135 zápasech 52 přesných zásahů. Během aktivní kariéry se dočkal jedné velké pocty – v roce 2011 odhalil Arsenal před Emirates Stadium Henryho sochu.

Do Arsenalu se Henry vrátil ještě jednou coby hráč. A to v rámci krátkodobého hostování během pauzy v MLS. Za dva měsíce v roce 2012 si připsal dvě branky a svůj gólový účet tak uzavřel na čísle 228. Zejména gól do sítě Leedsu se navždy zařadí mezi nejemotivnější okamžiky v dějinách fotbalu.

Zapomenout ale nesmíme ani na Henryho kariéru v národním dresu. Za Francii si ve 124 zápasech připsal 51 gólů. Se zemí galského kohouta v roce 1998 získal titul mistrů světa a o dva roky později se stal evropským šampionem. Jen jedné pocty se nikdy nedočkal – získat Balon d´Or. V roce 2003 ho předčil pouze Pavel Nedvěd.

Přesto zůstane Thierry Henry jedním z nejlepších fotbalistů v novodobé historii. Jeho zakončení zůstávají nezopakovatelná, Thierry Henry bude jen jeden. A třeba se jednou Titi představí v Arsenalu jako manažer Gunners.