Spojte se s námi


Fortuna liga

Na internet unikly dresy Slavie na novou sezónu. Venkovní varianta bude nově v modré barvě

Jelikož Slavia spadá u firmy Puma do „top balíčku“ klubů, na každou sezónu dostane nové dresy. Ty z uplynulé sezóny s motivy pražských památek můžete založit do skříně, jsou tu totiž zbrusu nové.

Publikováno

dne

Jelikož Slavia spadá u firmy Puma do „top balíčku“ klubů, na každou sezónu dostane nové dresy. Ty z uplynulé sezóny s motivy pražských památek můžete založit do skříně, jsou tu totiž zbrusu nové.

Podle světové stránky Footy Headlines, která se věnuje fotbalovým dresům a pravidelně přináší podobu nových trikotů s předstihem, už jsou připraveny k vydání dresy pražské Slavie.

Na domácím dresu se toho moc nemění. Červenobílý dres zůstává, změny jsou spíše v detailech. Znak Puma už nebude bílý, ale nově modrý. Stejně jako pruhy na ramenou a rukávech.

Trenky zůstanou bílé, stejně jako štulpny. Ty od nové sezóny nebudou pruhované, ale čistě bílé s hvězdou na holeni.

Venkovní dres zůstává také sešívaný, ale tentokrát mění barvu. Zatímco letos hráli slávisté jako hosté v černé barvě, od srpna budou venku nastupovat v modré barvě.

Trenky budou také modré, stejnou barvu budou mít i štulpny. Ty budou stejně jako v domácí variantě čistě modré s červenou hvězdou na holeni.

https://twitter.com/Footy_Headlines/status/1415286989100830725

Zdroj: Footy Headlines

Reklama

Fortuna liga

Cinklá baráž Příbrami s Brnem přišla moc i Peltovi. To bylo přepálený, říkal Rogozovi do telefonu

„Je to moc. Je to přepálený, přehřátý, ty mi rozumíš,“ komentoval Miroslav Pelta do telefonu Romanu Rogozovi baráž mezí Příbramí a Brnem. Policejní odposlechy, které přinesl deník Aktuálně.cz, odkrývají, jak to tenkrát bylo s udržením Příbrami v soutěži.

Publikováno

dne

„Je to moc. Je to přepálený, přehřátý, ty mi rozumíš,“ komentoval Miroslav Pelta do telefonu Romanu Rogozovi baráž mezí Příbramí a Brnem. Policejní odposlechy, které přinesl deník Aktuálně.cz, odkrývají, jak to tenkrát bylo s udržením Příbrami v soutěži.

Červen 2019, Příbram končí ligovou sezónu na 14. místě a putuje tak do baráže. Zbrojovka Brno si naopak v druhé lize vybojovala možnost zabojovat o postup zpět mezi elitu. Jenže to byl boj proti větrným mlýnům.

Příbram v Brně uhrála remízu 3:3 a doma jí tak stačilo neprohrát. To se také stalo, jenže k bezbrankové remíze hodně napomohl sudí Petr Ardeleanu, Berbrův oblíbenec.

Zbrojováci tehdy cítili obrovskou křivdu, Ardeleanu pravidelně otáčel fauly, dvakrát se zápas přerušoval kvůli dýmovnicím z kotle hostů, následně ale nastavil jen slabé tři minuty. V poslední minutě naprosto nepochopitelně otočil jasný faul na brněnského hráče a připravil tak Zbrojovku o poslední nápor.

A takhle viditelný zářez přišel moc i těm největším šíbrům. Až na toho nejvyššího, Roman Berbr to samozřejmě celé režíroval. Miroslav Pelta s Romanem Rogozem však cítili problém.

„Nepřipadá ti to tam v tý poslední chvíli… Ta situace. Úplně demonstrace toho vyliž mi pr*el… To si myslím, není dobrý,“ sděluje Pelta Rogozovi v odposlechnutém telefonátu, který přinesl deník Aktuálně.cz.

„Je to takový necitlivý. Ale ono se to kromě tohodle jednoho dvou faulů dá. Ale jako takový… Po těch rohách to pískne… Bylo to vidět… Nemyslel jsem si, že to v baráži v televizi bude takhle,“ souhlasí s ním sportovní ředitel Vyšehradu a Berbrova pravá ruka Rogoz.

Peltovi připadá přitažený za vlasy i výkon pomezního sudího Michala Myšky, který dvakrát chybně odmával ofsajd Brna. „Tomu je to jedno všechno, to je úplně blázen na svobodě, ty vole,“ nechápe Pelta.

Zápas byl extrémně propíraný v médiích i mezi fanoušky. Všichni viděli, že v Příbrami něco smrdělo, ale nikdo to nemohl dokázat. To se povedlo až zpětně po 2 letech, policie v tu dobu už totiž fotbalové šíbry odposlouchávala.

Ačkoliv sudí Ardeleanu doteď popírá, že zápas byl zmanipulovaný, důkazy hovoří jasně proti němu. V dalším odposlechu totiž boss Příbrami Jaroslav Starka mluví s Romanem Berbrem a vyslovuje mu „tiché díky“. Berbr Ardeleanovi následně v hovoru sděluje, že „Jarda Starka je nadšenej.“

Ardeleanu byl za svůj výkon vyřazený z listiny sudích pro ligu a ze začátku nové sezóny pískal jen FNL. Jenže na mezinárodní listině paradoxně povýšil.

„Si postoupil ču**ku, ty vole. Ty jsi dostal za dobrý výkon dobrý zápas. Budeš teď lítat ven, že ani nebudeš vědět, že tady nejsi. Budeš zastupovat Králíka (sudí Královec – pozn. red.), vezmeš si ty jeho asiatský pomezní a vylezeš u Ulanbátaru,“ vtipkuje Berbr při hovoru s Ardeleánem.

Berbr následně také svému oblíbenému rozhodčímu sděluje, jak jej brání před ostatními. Například před generálním manažerem Adolfem Šádkem, který nechápe mírný trest pro Ardeleána.

„Áda mi píše: Jak to, že jste nevyhodili Ardeleana? Já se z vás pos*ru, běžte do p**ele. A já mu píšu: Klid, je nejlepší,“  vypráví Berbr.

Ardeleánu byl následně vyřazen poté, co se komise rozhodčích ujal portugalský šéf Vítor Melo Pereira a po prvotních odposleších zmanipulovanému sudímu zastavil delegaci na nejvyšší soutěž. Názor nezměnil ani nový předseda komise rozhodčích Radek Příhoda.

Zdroj: Aktuálně.cz

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Po jakých zahraničních hráčích pokukuje pražská Slavia?

Zimní přestupové období se blíží mílovými kroky a fotbalové kluby se chystají na úpravy svých kádrů. Jinak tomu není ani u mistrovské Slavie, která určitě bude čelit nabídkám na některé hráče. Často se skloňují jména Alexandra Baha nebo Petera Olayinky. Jaké od ní mohou přijít reakce, co se týče zahraničního trhu?

Publikováno

dne

Od

Zimní přestupové období se blíží mílovými kroky a fotbalové kluby se chystají na úpravy svých kádrů. Jinak tomu není ani u mistrovské Slavie, která určitě bude čelit nabídkám na některé hráče. Často se skloňují jména Alexandra Baha nebo Petera Olayinky. Jaké od ní mohou přijít reakce, co se týče zahraničního trhu?

Slavia Praha v nedávné době vytasila strategii 2024. V podstatě se jedná o projekt, který má klubu generovat zisky z prodeje hráčů a odprostit klub z tlaku na sportovní výsledek, i když jsou cíle a finanční plány Slavie dlouhodobě závislé i na účasti v evropských pohárech.

Jak na to? Sám to v nedávné době deklaroval nejvyšší management sešívaných. Zjednodušeně se toho docílí nákupem hráčů do 22 let, následně se na ně vrhne realizační tým a posune je na vyšší úroveň. Posléze může přijít prodej se slušným ziskem. Jako příklad vám může posloužit Abdallah Sima nebo David Zima.

V ideálním případě se bíločervení netají ambicí vychovávat vlastní hráče, což by na nákladové stránce vyšlo ještě lépe než přivádět zahraniční posily. Každopádně to tak nepůjde vždy a klub sem tam sáhne i po akvizici z venku.

Co se týká posil ze zahraničí, které by mohly v blízké době hrát v sešívaném dresu, tak nějaké spekulace a jména máme! Pro začátek ale musíme škrtnout jedno jméno.

Je jím Mahir Emreli z Legie Varšava. Už několik měsíců se na sociálních sítích objevovala informace, že se Slavia zajímá o ázerbajdžánského útočníka, jenž jí v předkolech Evropské ligy vstřelil 3 góly. Celou spekulaci na Twitteru vyvrátil samotný Jaroslav Tvrdík.

Zahraniční hráči, kteří by mohli přijít do Slavie

Nyní se konečně můžeme vrhnout na to podstatné! První možnou posilou ze zahraničí je Joel Mattsson. Jedná se o talentovaného Fina, jenž je velice komplexní a obounohý hráč. Je to středový záložník, ale umí zahrát také pravé křídlo, levé křídlo a beka.

Prošel finskými reprezentacemi U18, U19 a několik startů si připsal i v U21. Ve svých 22 letech splňuje i přestupová kritéria sešívané strategie, je ostřílený finskou nejvyšší soutěží, ve které odehrál přes 100 zápasů a vstřelil 9 gólů.

V zimě mu ve Finsku (v IFK Mariehamnu) končí hostování a vrací se do dánského Vejle Boldklub. Jeho cena je dle Transfermarktu pouze 150 tisíc eur, což absolutně neodpovídá realitě. Slavia by za něj mohla zaplatit klidně i desítky milionů korun.

Druhá možná posila je velmi spekulativní. Tenhle scénář by se mohl naplnit jenom v případě, že by ze Slavie odešel draze Alexander Bah.

Favoritem realizačního týmu na nahrazení dánského reprezentačního beka má být hráč z anglické Championship. Jedná se o Ryana Nyambeho z Blackburnu Rovers. Namibijský pravý obránce by však mohl stát i něco málo přes 100 milionů korun a naprosto reálně by se mohl stát nejdražším přestupem české ligy.

Jenže pozor, Naymbemu je nyní 24 let, což nezapadá do klubové strategie. Zde by si musel realizační tým okolo Jindřicha Trpišovského asi hodně zadupat.

Zdroje: Fanpage slaviapraha_, Transfermarkt

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Pod velkým tlakem se dá během pár vteřin zkazit vztah, který člověk buduje i roky, říká mladý trenér Oulehla

Na trenéra stále ještě velmi mladý David Oulehla má za sebou již řadu zkušeností a především oplývá touhou se neustále zlepšovat. Sám již například trénoval hráče jako Kliment, Masopust, Klíma či Štěpánek. Jaký je jeho příběh?

Publikováno

dne

Na trenéra stále ještě velmi mladý David Oulehla má za sebou již řadu zkušeností a především oplývá touhou se neustále zlepšovat. Sám již například trénoval hráče jako Kliment, Masopust, Klíma či Štěpánek. Jaký je jeho příběh?

Jaké jsou vaše současné trenérské zkušenosti a jestli byste zároveň k tomu mohl popsat i vaší trenérskou kariéru?

Začínal jsem trénovat v 18. letech. Cítil jsem, že nebudu špičkový profesionální hráč, takže jsem si to vyhodnotil tak, že jsem samozřejmě chtěl jít cestou fotbalu a trenérství a začal jsem brzo studovat. První tři roky jsem začínal na regionální úrovni a potom si mě všiml jeden člověk a doporučil mě i do Jihlavy, kde jsem prakticky rok a půl pracoval jako asistent u U16 a po tomto roce a půl se jim ta moje práce líbila a dostal jsem na plný úvazek práci hlavního trenéra.

V Jihlavě jsem působil 10 let a vystřídal kategorie U16, U17, U18 a U19. Během té doby jsem dostudoval všechny profesionální licence až po tu nejvyšší, poté jsem dostal nabídku dělat šéfa mládeže v Jablonci nad Nisou, kde jsem strávil dva roky, u toho jsem trénoval i U19 a měl jsem na starost celou mládež.

Po této etapě jsem šel na dva roky k mužům v Žižkově do druhé ligy jako asistent a poté jsem již dostal nabídku z Varnsdorfu, kde jsem byl dva a půl roku. Po dvou letech mě oslovila Viktoria Žižkov, kde jsem byl doteď, až do odvolání. Asi tak v kostce.

Mohl byste zmínit každé to angažmá, které bylo, dejme tomu, delší více než dva roky, jaký úspěch byste z toho třeba vypíchnul?

Myslím si, že v Jihlavě, kde to byla práce u mládeže, kde si myslím, že je tím parametrem úspěchu či výsledku a obrazem kvality práce výchova nějakého hráče. Tam si myslím, že se nám podařily velké věci, ať už, když jsem trénoval Klimenta, Masopusta, Klímu, Štěpánka a další hráče. Upřímně si nevzpomenu vyjmenovat všechny, ale tohle období bylo výrazné a současně o sbírání mých prvotních zkušeností.

V Jablonci už to pro mě bylo úplně jiné, protože jsem pod sebou neměl jenom vedení týmu, ale už jsem manažersky zastřešoval a zastupoval vedení jiných trenérů, jiných hráčů a asistentů, kteří patřili k tamní akademii a tak přišla nová zkušenost.

Musím říct, že jsme ten první rok hráli hodně vysoko. Přivedli jsme do Jablonce Davida Lischku, který pak přestoupil do Sparty, tam se naše investice výrazně vyplatila. Na Žižkově, tam to bylo o servisu pro hlavní trenéry, kde jsem poznával jejich práci a konfrontoval jsem si ty své věci s tím, jak to dělá někdo jiný a jak to dělám já, takže to bylo velmi poučné.

Varnsdorf si myslím už byl nejen o tom, že jsme dobře dopadli z pohledu umístění v prvním roce, ale podařilo se nám udělat výrazný posun v individuální kvalitě některých hráčů a dostat je do první ligy. Kozma a Barac odešli do Dukly,  Kouřil do Karviné, Dordič do Opavy, Zbrožek do Hradce a Porcal do Slovácka. Petr Kodeš pak začal pravidelně hrávat ligu.

Podařilo se to jak výsledkově, tak si myslím, že v posunutí individuální kvality hráčů, kteří se prostě výkonnostně posunuli o to patro výš a to mě jako trenéra hodně těší. Mrzí mě, že to zatím nevyšlo Ondrovi Bláhovi, kterému bych to hodně přál.

K tomu se ještě specificky více dostaneme, nyní, mohl byste mi prozradit, jaký je váš dlouhodobý trenérský cíl?

Mým dalším záměrem je pokračovat v trénování, pořád se chci učit a dlouhodobě se dostat k trénování do první ligy, potažmo do zahraničí. Za těmito cíli chci jít. Na druhou stranu vím, že to je cíl velmi náročný a složitý.

A když se bavíme o krátkodobém cíli, je tam něco, samozřejmě včetně naplňování požadavků ze shora, co se musí, a k tomu váš konkrétní krátkodobý cíl, když to řeknu třeba v etapě šesti měsíců, co na tom mužstvu chcete pozorovat?

Naprosto klíčová věc, když k tomu mužstvu přijdu, je poznat ty lidi tam, tzn. poznat složení kabiny, klima té kabiny, jak se ti lidé projevují, jací jsou, jak reagují na pozitivní podněty a negativní podněty, co to je vůbec za lidi, to je pro mě alfa-omega úplně všeho.

Pak tam samozřejmě nastávají ty věci z pohledu taktiky, kdy potřebuješ poznat to mužstvo, ty hráče, jaké mají silné stránky a slabší stránky na hřišti a na to jim to musím napasovat, aby to vše v té první fázi fungovalo a pak ještě na ty věci, jako je obranná fáze, útočná fáze, přechodové věci a příprava mužstva na to nejbližší utkání.

Ale poznání kabiny, klima a těch věcí okolo, to je pro mě naprosto elementární a zásadní, protože to si myslím, že je v profesionálním sportu nejdůležitější, jestli ti hráči chtějí, jestli nechtějí a tak dále, pak je tam ještě hodně dalších parametrů.

Jaké hodnoty jsou pro vás jako trenéra nejdůležitější?

Určitě je důležité mít pokoru, být pracovitý, charakterní, otevřený a naslouchat novým podnětům. Člověk by se měl umět i přizpůsobit a být slušný a lidský.

Co se týče vize, kterou vyznáváte anebo kterou chcete, aby vaši hráči navnímávali, zmínil byste?

Vždycky, když trenér přijde k mužstvu, chceme hrát rychle a agresivně. To jsou takové klasické věci, ale samozřejmě, když to vezmu z pohledu nějaké vize, tak chci, když se přijdou lidi na fotbal podívat, aby viděli, že tam je nějaký rukopis trenéra. Tohle je moje cesta, takže aby byl fotbal kombinační, aby byl hezký na pohled, aby tam byly momenty, které ty lidi vtáhnou do toho dění hry.

Samozřejmě to už je v trenéřině to nejtěžší, protože ne vždy se tohle daří. Člověk je i hodně závislý na materiálu, který tam má, např. nemůžu hrát ultra vysoký presink, když mám čtyřku obránců vzadu, kteří jsou pomalejší. Takže tam už to pak člověk musí pustit níž a vychází a přemýšlí trošku jinak. Ale ta moje vize je, aby to mělo drajv, aby to bylo aktivní, fakt agresivní a pro lidi, aby to bylo zajímavé.

Dalo by se i v tomhle říct, že vaše adaptabilita na ten „materiál“, který máte k dispozici, je vlastně součástí vaší vize – dokázat se adaptovat na konkrétní podmínky, pracovat s nimi a rozvíjet hráče?

Ano, určitě, protože musím říct, že ať to byla Jihlava nebo Žižkov, Jablonec, Varnsdorf a znova Žižkov, tak je to myslím jiné než v zahraničí, kde např. přišel Erik ten Hag do Ajaxu a věděl kam jde. Věděl, jak je tam struktura nastavená a do té struktury měl více méně postavené mužstvo. Protože oni to jedou od U7 do Áčka, samozřejmě s těmi specifiky, které k jednotlivým kategoriím patří.

Ale on to měl nastavené, udělal si tam důležité věci podle sebe a je to velmi zajímavý tým. Tady v Čechách je jednou z důležitých vlastností trenéra přizpůsobivost. Ať už je to přizpůsobivost na kádr či na lidi v tom týmu, protože v každém klubu, kde jsem byl, to bylo hodně specifické. Takže, jak říkáš, tohle si myslím je velmi důležitá věc – adaptabilita.

S tím souvisí motivace hráčů, jak se je snažíte motivovat?

Chci, aby to vše mělo řád, ale zároveň chci, aby hráči věděli, že jsme otevření jejich myšlenkám a jejich vnímání fotbalu. Nemělo by to být tak, že z hráče, který je hodně konstruktivní, budu dělat hráče úkolově orientovaného a obráceně. Jejich motivace by měla být taková, že vědí, že my jsme k nim otevření. Že jsme k nim čestní, féroví, že jim říkáme věci narovinu a vážili si toho prostředí, ve kterém pracují.

Ne vždy to tak bývá. A to si myslím, že je dnes důležité, protože pak jsou typy trenérů, kteří nekomunikují, nebaví se, je to prakticky takový ten autoritativní způsob práce a tam si myslím, že hráči na kreativitě hodně ztrácejí. My chceme, aby to bylo otevřené, ale pozor – s jasnými pravidly a aby to bylo demokratické, což si myslím, že je motivace.

Nejdůležitější je to, že trenér by prakticky hráče, nechci říct neměl motivovat, ale ideální volbou je vybrat ty, kteří mají svou vnitřní motivaci a chtějí sami a to znamená, že mají, jak říkáš, své krátkodobé i dlouhodobé cíle a měli by vědět, kam chtějí směřovat a já se svými kolegy bychom měli být podpůrný prostředek, abychom jim k tomu pomohli.

Ještě když u toho trošku zůstaneme, tak ti hráči, u kterých tam ta vnitřní motivace není, je naprosto jasné, že to je téměř vždycky problémem. Na té dlouhé cestě, řeknu například rok, dva i déle, někdy dochází k tomu, že hráč motivaci ztrácí, je tam třeba něco specifického z vašeho pohledu, jak do toho třeba zasáhnete nebo jak hráče udržujete motivované?

Já si myslím, že velmi důležitý je vztah trenér – hráč, to je pro mě klíčové a uvedu konkrétní příklad. Když jsem přišel na Žižkov, tak tam byl útočník Elvis Mashike Sukisa, který tím, jak se v minulosti choval, tak ztratil, respektive ho brali jako problémového hráče, který nefunguje.

Když jsem tam vstoupil, tak jsem nad tím přemýšlel, člověk zná spoustu trenérů, baví se, no a my přesně tímhle, tou motivací, formou komunikace a tím vztahem, který se mezi námi budoval, tak nám začal důvěřovat, změnil své chování, začal pracovat pro mužstvo a tak dále a dneska dá se říct, že je mu 27 let, má výborný věk, je v Senici, kde je nejlepším střelcem slovenské ligy, točí se okolo něho kluby z polské první ligy a vypadá to na nějaký další zajímavý transfer.

Ale samozřejmě zde máme i opačné případy, kdy už jsem byl u toho mužstva dva roky a byl tam hráč, který již pode mnou nenastupoval. Nebyli jsme schopni to posunout někam dál, tak se pak většinou může stát, že odejde trenér a ten hráč naskočí pod někým jiným anebo ten hráč prostě odejde a zkusí se prosadit někde jinde, kde ho jiní lidé budou vidět třeba jinak.

Pojďme teď trošku víc k leadershipu, kdo nejvíce ovlivnil vaši trenérskou kariéru?

Jednoznačně rodina, můj táta i máma, hlavně táta, který mě ze všeho nejvíc podporoval. Hodně věcí se mnou absolvoval. Určitě bych se chtěl prosadit, i kvůli rodičům, kteří mě vychovali, do první ligy. Ale na mé trenérské etapě, když vezmu úplně ty začátky, tak tam byli nějací výrazní lidi, jeden z nich byl pan Horáček, který mě trénoval. On byl prakticky první, který mě oslovil a řekl, jestli bych mu nechtěl pomoct v trénování. Takže to byl úplně prvotní moment a rád bych, aby tohle jméno v rozhovoru mohlo zaznít.

Mě to chytlo a tam to vlastně všechno začalo, když jsem nad tím přemýšlel – na profesionální úrovni hrát fotbal nebudu, a rozhodl jsem se, že to zkusím touto cestou.

Druhý člověk, který mě přivedl do Jihlavy, byl pan Morkus. To byl druhý nebo po tátovi třetí člověk, který mě přivedl na mou kariéru a potom, po odchodu do Varnsdorfu, to určitě byl pan Gabriel, což byl určitě člověk, který mě profiloval ze všech nejvíc, jednoznačně. Za to mu musím poděkovat. Dal mi šanci a obohatil mě obrovským způsobem jak skrz fotbal, tak i ty věci trošku mimo trenérství. Tam od něj byl vliv také výrazný, to byl můj mentor, kterého si velice vážím.

Trošku víc osobnější dotaz, kdo je vaše trenérská inspirace nebo ti trenéři, kteří už například někde působí?

Nemám určitě jeden vzor, že bych řekl jedno jméno anebo, že bych někoho kopíroval. Hodně čerpám od těch mužstev, které jsou v dané době na špici. Z obranné fázi je to Atlético Madrid s trenérem Diegem Simeonem. Z pohledu útočné fáze určitě Pep Guardiola. Přechodové fáze jsem hodně sledoval u Jurgena Kloppa.

Hodně sleduji zápasy a hledám tam věci, které jsou pro mě důležité, zajímavý je i Thomas Tuchel a celkově má velmi dobré prvky momentálně Ajax Amsterdam pod trenérem Erikem ten Hagem. Hodně čerpám z TOP soutěží, ale vyloženě jako vzor to nemám.

Pořád jsem hladový po nových informacích. Jak zlepšit a zefektivnit tréninkový proces, taktické prvky, pořád něco někde hledám. Někdy mi stačí vidět nějaký úsek videa a hned to upravuji, měním a dávám do tréninkového procesu, pokud se mi to hodí.

Co pro Vás znamená úspěch?

Je to relativní, podle toho do jakého týmu člověk přijde. Někdy to může být záchrana v soutěži, někdy postup a někdy střed tabulky. Primárně mám tři pilíře. Jedním je herní projev mužstva. Druhý určitě individuální posun hráče na vyšší úroveň. Třetí pilíř jsou výsledky, ale tam jste závislí na kvalitě mužstva. Majitele z velké části zajímají výsledky a ekonomika, protože sehnat dnes finance není snadné.

Co pro Vás znamená leadership?

Je to pro mě vedení lidí, o vedení ne jenom hráčů, ale i celého realizačního týmu. Někde to může být sedm lidí, ve velkých klubech už to může být třeba i k dvaceti a více lidí, to už není jednoduché.

Je důležité, aby vás ty lidi respektovali, věděli, že hrajete fér a že za vámi mohou přijít s čímkoli, ale zároveň si dělali špičkově svoji práci. Tito lidi a hlavně hráči během pár dní poznají, jestli člověk ví o své práci hodně a nebo ne. Ve finále se někdy pracuje lépe se staršími hráči, kteří něco dokázali než s mladými kluky, kterým někdy chybí pokora a pracovitost, ale to je na mě, abych jim pomohl.

Taky jsem si myslel, když jsem začínal, že umím všechno a taky jsem rychle narazil, ale pochopil jsem to. Respektuji své kolegy a pořád se snažím učit. Klíčová u lídra je komunikace, to si myslím, že je klíčové a tam vzniká hlavně v krizových situacích nejvíce problémů.

Jak by jste charakterizoval svůj leadership?

Pořád jsem mladý člověk a pořád se učím. Když se daří, tak to je vcelku snadné. Když se ale nedaří, tak každý řeší i maličkosti. Dnes se ta doba posouvá jinam. Hodně lidí si myslí, že atmosférou strachu, řevu a dalších nepříjemností dělá trenér disciplínu, prohráli jsme, seřvi je. Myslím si, že dnes to je jinak, je to o komunikaci a tam se dá přitvrdit i bez nějakého řevu.

Samozřejmě jsou situace, v utkání, v tréninku, kdy přijde pořádná nálož v kabině. To udělá každý trenér, ale nemyslím si, že toto funguje pořád. Trenér by měl svými činy a komunikací přesvědčit hráče, aby za ním šli. V USA v NHL je koučink naprosto klidný. Ano, v kabině to někdy lítá, ale má to určitou úroveň. Pokud hráč něco vypustí nebo nesplní, tak mu naložím. Ale pokud se mu něco nepovede, to je prostě sport. To se stane hráčům i trenérům.

Co vnímáte, že dělá ten největší rozdíl, jestli jste nebo nejste úspěšný?

Úspěch trenéra se měří na výsledky. Tak to prostě je. Myslím si, že by se na trenéra mělo nahlížet podle toho, jak pracuje v denním režimu, jaké má vztahy na pracovišti, ať už s kolegy, hráči nebo zaměstnanci. Realita je však taková, že málo koho zajímá proces a práce, ale většina řeší pouze výsledky.

Někdy jako manažer nejste ani schopen ovlivnit příchody, či odchody hráčů, vybrat si své spolupracovníky, vybírá vám to někdo jiný. Pak nejsou výsledky a stejně skončíte, v Čechách někdy i po třech porážkách, toto si myslím, že je škoda. Máme u nás spoustu opravdu výborných trenérů.

Co považujete za nejdůležitější dovednost v leadershipu, která o úspěchu rozhoduje?

Když nad tím přemýšlím, tak určitě komunikace, odbornost, vzdělanost. Hráči musí cítit, že to, co člověk dělá, má hlavu a patu. Ty lidi musí cítit, že víte, co děláte a proč to děláte. Další je koučink a EQ-emoční inteligence. Tam se dá také udělat hodně chyb, tam je člověk hodně ve stresu, je tam velké psychické vypětí a dá se hodně zkazit, ale i hodně u týmu stoupnout.

Co považujete za svůj důležitý faktor v leadershipu?

Nechci hodnotit sebe, ale určitě se snažíme pracovat velmi tvrdě. Dělali jsme v pár lidech práci, kterou dělá v jiných klubech celý aparát lidí. Měl jsem i štěstí na spolupracovníky. Honza Filip je velmi pracovitý kluk a odváděl velmi dobrou práci. Tak to bylo i u Vaška Wintera a ve Varnsdorfu ještě Libor Macháček a Radek Porcal, to byli všechno šikovný a pracovitý kluci.

Nebylo to snadné, natáčeli jsme každý trénink, vyhodnocovali jsme si to, připravovali analýzy našeho týmu, týmu soupeře, sami jsme si skautovali hráče, jezdili po dalších utkáních, do toho pracovali na běžných věcech a to vše ve třech lidech. To vám nějaký čas zabere a myslím si, že to od nás mělo velmi slušnou úroveň.

Ale pozor! Musím dodat, že toto všechno není přímá úměra k úspěchu! Pokud toto všechno budete dělat, neznamená to, že budete úspěšný. Pro mě jako pro trenéra jsou klíčová přestupní období. Tam, jak to člověk aspoň trošku nemá podle sebe, je to vždy těžké.

Jak se vypořádáváte v neshodách s hráči?

Další velmi důležitý parametr úspěchu. Je to vždy nepříjemné pro obě strany, ale patří to k naší práci. Je to živý organismus a každá ta situace je jiná. V kádru je hodně hráčů, každý má své představy o sobě a týmu. Někdy není lehké toto sladit. Je to hodně o předvídání, empatii a komunikaci. I zde platí, že nejvíce chyb se stane ve vypjatých situacích.

Obě strany musí najít společnou řeč, dlouhodobě by to jinak nemohlo fungovat. Pokud jsou ale trenér a hráč normální, tak přijdou k rozumnému řešení. Pokud je trenér správný leader, nemá problém uznat chybu a někdy se i omluvit. Není to projev žádné slabosti.

Jsi otevřen dělat důležitá rozhodnutí s kolegy a potažmo hráči? Jakou míru prostoru jím dáte?

Ano, ty věci vznikají. Já patřím k trenérům, kteří chtějí slyšet názor druhých, a hodně naslouchám. S kolegy se o tom bavím hodně, zajímá mě i názor vedení. Někdy jsem řešil tyto věci i s některými hráči. Ale pozor! Jsem dnes ve fázi, že konečné rozhodnutí udělám vždy podle sebe. Pokud si to mám zkazit, tak sám, ne podle někoho jiného. Ale otevřený jsem hodně.

Není to jenom o taktice, ale s hráči se bavíte, někdy cítíte, že jsou unavení, tak jim povolíte nebo dáte volno. Někdy zase cítíte, že to zkouší, tak to utáhnete. Tohle je hodně o zkušenostech, člověk se pořád učí. Je to i v taktice, můžete chtít hrát co chcete, ale ty hráči to musí cítit, jinak to nepovede k úspěchu. Ti hráči to ve finále přenesou na hřiště a jste úspěšný nebo vám to zlomí vaz.

Na kolik jsou pro vás důležité nové technologie?

Jsem naprosto hladový po těchto věcech a myslím si, že bez toho už se dlouhodobě efektivně fotbal dělat nedá. Sleduji nové trendy a i proto bych se chtěl posunout v kariéře dál, abych měl možnost více tyto věci využívat. Toto si myslím, že jsme v Čechách hodně zaspali.

Pořád si myslím, že u nás toto majitelé klubů tolik nevnímají a je to škoda. Na druhou stranu si člověk musí uvědomit ekonomickou situaci u nás. Ve druhé lize velká část klubů tak tak přežívá a sehnat finance je velmi složité.

Investice do těchto věcí je pro ně těžko řešitelná. Není to jednoduché v dnešní době financovat klub. Když se člověk podívá do světa, tak nám úplně ujíždí vlak. Data jsou dneska klíčová. S fakty se i jinak argumentuje a hlavně efektivně a progresivně pracuje dál.

Jakou váhu dáváte vzdělávání a jak se vzděláváte vy sám?

Je to pro mě klíčová věc, pořád jsem hladový po nových informacích. Hledám neustále informace u svých kolegů, sleduji velkou porci utkání během týdne. Nové trendy velmi dobře zachycuje UČFT, kde je velká řada podnětů, přednášek a školení. Musím říct, že naše vzdělávání je na velmi vysoké úrovni a musím ho ocenit. Neustále kupuji informace na serverech, sociálních sítích, kupuji knihy, analyzuji utkání.

Jak byste několika slovy pojmenoval svůj leadership?

Pracovitost, komunikace, odbornost, empatie a přizpůsobivost.

A jak byste se charakterizoval v pár slovech?

Férovost, pracovitost, odbornost, otevřenost, komunikace, přizpůsobivost a aktualizace informací.

Pokračovat ve čtení

Oblíbené