Luis Enrique: Mám štěstí, že jsem strávil tolik let v klubu jako Barcelona, který mi dal všechno. Nevylučuji, že se do něj vrátím

Trenér hlavní španělské reprezentace Luis Enrique odpovídal na otázky fanoušků prostřednictvím sociálních sítích svazu známého pod zkratkou RFEF. Bývalý barcelonský kouč se mimo jiné i vrátil právě k období stráveném na Camp Nou a prozradil, jaký hráč jej nejvíce zaujal. Navíc Lucho, jak se mu často přezdívá, nevyloučil možný návrat v budoucnosti.

„Po sportovní stránce je pro mě pochopitelně největší výzvou dovést výběr v co nejlepší formě na Mistrovství Evropy, které se uskuteční v létě roku 2021. Musíme si udržet dobré výkony a dokázat vyhrávat trofeje. Vedle tohoto sportovního aspektu je mou největší výzvou to, co je výzvou i pro vás – zůstat doma a pokusit se bojovat s tímto virem. Je to náš společný gól a ačkoliv nemusí být tak atraktivní, jako mnohé další, je podle mého názoru velmi důležitý. To si musíme my všichni uvědomit.“

„Už je to skoro 12 let, kdy jsem začal pracovat v Barceloně B a z toho jsem byl 9-10 let trenérem. Prošel jsem velmi velkým vývojem. Uvědomíte si, že jako se vás hned první den po vstupu do kabiny ptají jako trenéra na vše a vy musíte na všechno odpovědět. Nejen na taktické či technické úrovni, ale také na té týmové a co se týče chování či podmínek spolupráce. Podle mě jsem se vyvinul a rozvinul svůj herní model. Hledal jsem to, co mě nutí se lépe cítit jako kouč a mohu říct, že jsem velice pyšný na to, čeho jsem dosáhl. Jsem však velmi ambiciózní a doufám, že dosáhnu ještě více.“

„Nejvíce mě za hráčskou i trenérskou kariéru zaujal Leo Messi, o tom nemám pochyb. Andrés Iniesta je v těsném závěsu za ním, ale Messi má nad všemi velký náskok. Nemohu si vybrat mezi mou hráčskou a trenérskou štací v Barceloně. Jako hráč jsem tam byl 8 let a jako trenér 3 a další 3 jsem strávil ještě u rezervy. Celý ten zážitek mi zůstane v paměti. Mám štěstí, že jsem strávil tolik let v klubu jako Barca, který mi dal vše.“

„Naším stylem je nedávat soupeři míč a čekat na vlastní polovině, jako to dělá většina týmů. Jsme silnější a technicky lepší než mnoho týmů, ale je zapotřebí všechno vložit do správného kontextu. Pořád budeme týmem, který hraje dobře za pomoci držení míče, jelikož se domníváme, že to je klíčové. Neznamená to však, že nemůžeme dát gól z rohového kopu či po protiútoku. Myšlenkou je mít čas nezbytný k nalezení skulinky v obraně protivníka a to s míčem na našich kopačkách.“

„Obvykle to nějakou dobu trvá a tak nějakou dobu držíme i míč. Pokud se však objeví volný prostor na vytvoření gólové akce po dvou nahrávkách, chytneme se jí. Je potřeba počkat na návrat do soutěžního režimu. Červnové přátelské zápasy ještě nebyly zrušeny, takže uvidíme. Neřeším to, spíše mě trápí zdravotní situace a aby byli všichni vyléčení a překonali jsme tuto pandemii. Když se objeví takové věci, fotbal není tak důležitý.“

„Myslím si, že jsem si ve všech týmech, které jsem vedl, nechal dveře otevřené a mohl bych se vrátit ke všem. Mé pobyty u barcelonské rezervy a prvního týmu byly skvělé a vždy za ně budu vděčný. V karanténě se nyní snažím pomáhat s domácími pracemi jako je uklízení, zametání či vaření. Pak se snažím učit anglicky, sleduji nějaký fotbal a pak je čas na odpočinek. Na konzoli už nehraji, ale sleduji televizní seriály a čtu si.“

„Adamu Traorého znám z Barcelony. U Wolves se hodně vyvinul a je to zajímavý hráč. Budoucnost ukáže, zdali naskočí do hry v reprezentaci, ale jsme s ním velmi spokojení. Život trenéra je velmi obtížný – nikdy nevíte, kde budete. Domnívám se, že jsem si u všech týmů, u nichž jsem pracoval, nechal dveře otevřené a nevylučuji vedení dalšího projektu v Barceloně.“

„Ze všech mých předchozích týmů mám právě tam unikátní vztahy, nicméně mohl bych znovu trénovat jakýkoliv z nich. Messimu nemohu říkat, jak má driblovat, přihrávat či střílet. On je v tom všem umělec. Mohu mu však říct o systému nebo herních situacích, či o presingu, míření míče a poziční hře. V těchto aspektech jej musí trenér ovlivnit.“

„Jako fotbalista jsem se při odchodu z Barcelony domníval, že už nemám co více bych nabídl týmu a jako trenér to bylo stejné. Vztah mezi trenérem a hráči je intenzivní a já si opravdu myslel, že potřebují někoho, kdo jim může dát více. Nejobtížnějších zápasů v Barce bylo spousta. Všechny, v nichž jsme vypadli ze soutěže, ztratili důležité body anebo prohraná finále. Jak v Barceloně, tak v národním týmu porážky hodně bolí.“