Světový fotbal přišel o dalšího skvělého hráče. Ve středu oznámil, vinou zranění, konec kariéry vítěz mistroství světa čtyřiatřicetiletý Mesut Özil. Fotbalovou veřejnost si získal především svým přehledem a citem pro hru. Pojďme si připomenout zásadní momenty jeho bohaté kariéry, zapomenout nejde ani na jeho gól do sítě Ludogorce Razgrad.

Začátky

První fotbalové krůčky Özil zaznamenával v německém Gelsenkirchenu, kde se také narodil. Po fotbalových trávnících začal pobíhat už v sedmi letech. A už v mládežnickém fotbalu se dočkal úspěchu.

S reprezentací do 21 let v roce 2009 vyhrál mistroství Evropy, když se jednou brankou ve finálovém střetnutí zapsal do statistik utkání a pomohl Německu vybojovat vítězství 4:0 nad výběrem Anglie.

V tomtéž roce požádal o zrušení tureckého občanství (jeho otec se v Turecku narodil – pozn. red.), a když v roce 2009 odehrál první střetnutí za A-mužstvo Německa, ztratil tak definitivně možnost reprezentovat Turecko.

Profesionální fotbal

Samozřejmě, že do profesionálního fotbalu Özil naskočil v Bundeslize. Premiérový start si odbyl v kádru Schalke 04, odkud se v lednu roku 2008 stěhoval do Werderu Brém. V tradičním německém celku se mu po fotbalové stránce dařilo, a tak si ho do svých řad vyhlédl Real Madrid.

S gigantem španělského fotbalu se mu podařilo vyhrát vše. Od triumfu v La Lize, přes Copa del Rey, španělský superpohár a samozřejmě i milionářskou Ligu mistrů.

Kreativní středopolař dával hře myšlenku, za což ho vyzvedl i Cristiano Ronaldo, jemuž Özil přihrál na spoustu gólů. Během čtyř sezón v dresu „Bílého Baletu“ si na své konto připsal neuvěřitelných 81 asistencí.

V poslední den letního přestupového období v roce 2013 ho podepsal londýnský Arsenal. Příznivci Gunners byli z jeho příchodu naprosto nadšení. S jeho příchodem fanoušky opět začali pomýšlet na nejvyšší mety. Na ty však bohužel pro ně nedošlo.

Svého osobního vrcholu dosáhl během sezony 2015/16, když si na své konto připsal 19 ligových asistencí. Vytouženého titulu se však nedočkal. V barvách Arsenalu oslavil čtyřikrát zisk FA Cupu a dvakrát Community Shield.

Příznivci na severu Londýna ho milovali i přes jeho s postupem času častějšími výkyvy nálad. Pro tehdejšího trenéra Arséne Wengera byl nedotknutelným, trpělivost však došla Mikelu Artetovi. Na konci roku 2021 ho odstavil od A-týmu.

To se Özilovi samozřejmě nelíbilo a v zimním přestupovém okně se zadarmo stěhoval do tureckého Fenerbahce. S Gunners se tedy nerozloučil zrovna tak, jak si představoval.

Po odchodu z Britských ostrovů toho už moc neodehrál. Své zářivé momenty už těžce hledal i v dalším působišti, kterým se stal Istanbul Basaksehir. Kvůli zdravotním problémům se rozhodl ukončit ve 34 letech profesionální kariéru.

Reprezentační kariéra

Během devíti let strávených s reprezentací Německa toho Özil stihl poměrně dost. Na evropských šampionátech se svými spoluhráči dvakrát skončil třetí (v letech 2012 a 2016). Co se mu však nepodařilo na evropské scéně, dokázal na mistrovství světa.

Na MS 2014 v Brazílii se svými spoluhráči oslavil zlato. Na celém turnaji německý výběr ani jednou neprohrál. V semifinále se navíc zrodilo památné vysoké vítězství 7:1 nad Brazílií. Ve finálovém střetnutí díky brance Maria Götzeho z prodloužení Němci zvítězili 1:0.

Památný gól

Pravděpodobně nejpamátnější a nejhezčí gól během své kariéry Özil vstřelil v sezoně 2016/17 do sítě Ludogorce Razgrad. Ve skupinové fázi Ligy mistrů na hřišti bulharského soupeře si doslova vychutnal obranu i brankáře domácího celku. Nicméně obrázek si můžete udělat sami.

Zdroje: ESPN, Sky Sports, Transfermarkt

Dávat prostor svým vlastním odchovancům nebo celkově mladým hráčům není vždy jednoduché. Které Top ligy dávají nejvíce prostoru teenagerům, tedy hráčům narozených po roce 2004?

Vypiplat si vlastního hráče z akademie je pro každý klub terno. Nemusíte za něj platit žádné velké peníze, hráč má ke klubu vytvořený vztah a v drtivé většině je mezi fanoušky oblíbený.

Jenže na to, hodit sedmnáctiletého či osmnáctiletého kluka mezi dospělé, musíte mít odvahu. A tu rozhodně mají ve Francii.

V aktuálním ročníku totiž v Ligue 1 nastoupilo hned 34 teenagerů, tedy hráčů, kteří se narodili v roce 2004 nebo později. Dohromady nastřádali už 10 434 minut.

Největší číslo přidal Wilson Odobert (18), který v Troyes odehrál 1205 minut. Následuje duo z Rennes Désiré Doué (17) a Lesley Ugochukwu (18, jenž odehráli 1005 a 951 minut. Čtvrtý je Habib Diara (19) s 897 minutami a pátý Saël Kumbedi se 709 minutami. (17).

Co se týče počtu minut, druhá nejlépe z tohoto srovnání vychází Premier League. V Anglii nastoupilo 18 teenagerů a dohromady nasbírali 4 269 minut. Oproti Ligue 1 tedy ani ne polovinu.

Jednoznačně největší část přidal 19letý Roméo Lavia ze Southamptonu, jenž odehrál 1 372 minut. Druhý je Rico Lewis (18) z Manchesteru City, jenž dostal od Guardioly 543 minut, třetí Stefan Bajčetič (18) z Liverpoolu odehrál 526 minut. Dále najdeme Evana Fergusona (18) z Brightonu, jenž je na 466 minutách a pátý je Alejandro Garnacho (18) se 453 minutami.

Úpadek Německa a tahoun Gavi

La Liga je na tom sice nejhůře v počtu hráčů, nasadila totiž jen 13 teenagerů, ovšem minutově je na třetím místě, když mladíci ve Španělsku nasbírali 4072 minut.

Žebříček táhne Gavi (18) z Barcelony, jenž má v nohách už 1716 minut. Pomáhá mu zdatně i Iván Fresneda (18) z Valladolidu se 1006 minutami, třetí je Kaiky (19) z Almeríe se 486 minutami. Mohamed Ali-Cho (19) v Realu Sociedad nasbíral 360 minut, Cristhian Mosquera (18) z Valencie odehrál 145 minut.

Známá svými šancemi pro mladé je Bundesliga, ta ale letos v tomto ohledu trochu zaostává. Dala sice šanci 20 teenagerům, což je druhé největší číslo, ale v přepočtu na minuty (2564) je druhá nejhorší.

Žebříček táhne s 949 minutami 18letý Youssoufa Moukoko z Dortmundu, z Borussie je i Jamie Bynoe-Gittens (18), jenž nasbíral 489 minut. Třetí Mathys Tel (17) z Bayernu odehrál 319 minut. Následuje duo z Hoffenheimu Tom Bischof (17) a Umut Tohumcu (18), jenž nasbírali 263 a 230 minut.

Bídná Itálie a srovnání s Českem

Nejhůře je na tom však Itálie, v Serii A teenagerům skutečně pšenka nekvete. Sice v počtu nejsou nejhorší, nasadili o jednoho hráče více než Španělsko (14), ovšem minutově je to bída.

Celkových 752 minut přidali Luca D’Andrea (18) ze Sassuola – 316 minut, Luka Romero (18) z Lazia odehrál 151 minut. Turínské duo Emirkhan Ilkhan (18) a Gvidas Ginetis (18) nasbírali 135 a 46 minut. Valentín Carboni (18) z Interu naskočil jen na 25 minut.

Pokud by vás zajímalo srovnání s českou ligou, tak ta je na tom nejhůře počtově, ale ne minutově. Ve Fortuna lize vyběhlo 8 teenagerů a společně nasbírali 1792 minut.

Nejvíce minut nahrál Tadeáš Vachoušek z Teplic (479), Lukáš Mašek z Mladé Boleslavi odehrál 412 minut, Matěj Šín z Baníku přidal 328 minut. Ivan Varfolomejev z Liberce nasbíral 216 minut a Tom Slončík ze Zlína má na kontě 184 minut.

Žebříček minut pro teenagery:

Ligue 1 – 34 teenagerů – 10 434 minut
Premier League – 18 teenagerů – 4269 minut
La Liga – 13 teenagerů – 4072 minut
Bundesliga – 20 teenagerů – 2654 minut
Fortuna liga – 8 teenagerů – 1792 minut
Serie A – 14 teenagerů – 752 minut

Zdroj: Scouted Football, Twitter

Český útočník Patrik Schick aktuálně neprožívá zrovna ideální sezónu. A to především kvůli zranění, které si stále ještě nedávno přivodil na tréninku. Po vyhlášení Fotbalisty roku na tiskové konferenci sdílel své pocity a hovořil především o tom, že je pro něj aktuální období po psychické stránce velice těžké.

Minulá sezóna byla pro českého reprezentanta naprosto skvělá. Schick vstřelil ve 27 ligových zápasech 24 gólů a navrch přidal ještě pět asistencí. S Leverkusenem dokončili sezónu za třetím místě bundesligové tabulky a v nové sezóně se toho čekalo rozhodně víc.

Schick v probíhajícím ročníku prozatím odehrál jen 14 ligových zápasů a zapsal pouze tři góly a jednu asistenci. A ani Bayer na tom ze začátku nebyl vůbec dobře, v poslední době se ale pyšní skvělou formou a na pohárové příčky ztrácí už jen tři body.

„Minulá sezona pro mě byla skvělá, 24 gólů výborných. Ale jak dobře skončila, tak nová špatně začala. V létě první operace třísel, táhne se to se mnou. První půlrok jsem se trápil. Stejně jako celý Leverkusen, já do toho ještě zdravotně,“ řekl Schick na tiskové konferenci po slavnostním vyhlášení Fotbalisty roku.

Pražský rodák také zmiňuje, že zisk ceny Fotbalista roku je pro něj vzhledem k onomu půlroku spíše překvapením, ale o to víc si toho cení.

Faktem ale zůstává, že Schick bude citelně chybět českému týmu v nadcházející reprezentační pauze. Českou republiku totiž už v pátek čeká v rámci kvalifikace na Euro 2024 těžké domácí klání s Polskem. Kdo jej nahradí a jakou sestavu pošle do zápasu kouč Jaroslav Šilhavý je zatím otázkou.

Po psychické stránce velmi těžké období

„Zranění se mi stalo na tréninku při střele, píchlo mě v oblasti třísel. První vyšetření nic svalového neukázalo a zdálo se, že přijdu jen o jeden zápas. Jenže bolest nezmizela, trvá doteď. Pro mě složité, ale vždycky jsem se z nepříjemností dostal. Věřím i teď, plán je do tří, čtyř týdnů být zpátky, ale uvidí se. Léčba je zatím konzervativní,“ vysvětluje.

Psychicky je to pochopitelně pro českého útočníka momentálně velice složité. Jak ale Schick dodává, stále věří, že se mu podaří ze zranění brzy dostat.

„Ještě nikdy jsem tak dlouho mimo nebyl, je to frustrující. Vize nové sezony byla komplet úplně jiná. Ale pořád věřím, že všechno překonám a pojedu dál. Nakonec jsem se ze zranění vždycky dostal a podařilo se mi nastartovat zpátky. Věřím dál,“ uzavřel.

Zdroje: FAČR, Bundesliga