Komentář: Letenská léčba Václavem Jílkem

Sparta si zvolila nového trenéra. Prstem ukázala na strůjce „olomouckého zázraku“ a jejího někdejšího asistenta z úspěšné sezóny 2013/2014 Václava Jílka. Do rukou mu vložila tříletou smlouvu a nelehký úkol – úspěšně provést resuscitaci smrtelně nemocného letenského týmu.

Volba Václava Jílka vlastně nebyla vůbec překvapivá. Byl zmiňován ve všech tipech a spekulacích od okamžiku, kdy byl odvolán trenér Ščasný. Byl skoro ideálním kandidátem. Není tak kontroverzní pro sparťanské fanoušky, jako by byl Vrba se svou plzeňskou minulostí i současností, a ani ne tak nečitelný, jako Ivan Hašek, jenž svou trenérskou dráhu prakticky celou strávil v Emirátech.

V neprospěch zahraničních kandidátů, jako byl například Adrián Gul’a, o kterém se v souvislosti se Spartou také několikrát mluvilo, sehrál svou roli čas. Sparta potřebovala představit nového trenéra nejpozději po skončení nadstavbové části, aby se mohl do nové práce pustit okamžitě a nerozptylovat se ukončováním závazků někde jinde.

Ostatní trenéři, kteří se objevovali ve spekulacích médií, byli spíše fabulací, než skutečností. Ať už se jednalo o Svědíka, nebo o Romana Skuhravého. Martina Haška, o kterém také byla řeč, zřejmě zase limitovaly záchranářské práce s Bohemians. A vezmeme-li v úvahu nedůvěru Letné v Holoubkovi schopnosti, pak nám zbývá právě Václav Jílek.

Ten v Olomouci dokázal, že dobrý fotbal se dá hrát i s nepochybně „levnějším“ kádrem, než který ho čeká na Letné. Sportovního ředitele Rosického přesvědčil jasnou vizí, kterou dokázal předat hráčům na hřišti tak, aby se Sigma prezentovala svižným, rychlým a moderním fotbalem. Ve prospěch Václava Jílka tedy rozhodovaly spíše jeho trenérské dovednosti a vize, než jejich bodové zhodnocení. Protože co se úspěchů týče, nemůže třeba takovému Pavlu Vrbovi vůbec konkurovat.

Tomáš Rosický se chce do budoucna orientovat na perspektivu a postupný rozvoj vyhořelé Sparty. Vsadil na progresívního trenéra s názorem, „vydupal“ si pro něj tříletou smlouvu a i v přestupové politice klubu chce jít jinou cestou, než jeho (ne)předchůdci.  A Václav Jílek mu má výrazně pomoci jeho představy naplnit. 

Otázkou je, jak se představy Václava Jílka a Tomáše Rosického budou shodovat s názory vedení klubu, přesněji řečeno, s názory jeho majitele Daniela Křetínského. O něm je známo, že se řídí při řízení Sparty daleko spíše vlastní intuicí, než názory ostatních. A to i přesto, že díky tomu prodělává spoustu peněz.

Ano, Rosického projekt potřebuje čas. Sportovní ředitel sází na postupné kroky, které musí být smysluplné a zapadat do strategie, kterou zvolil. Může se tedy stát, že obrat Sparty k dominantním zítřkům nenastane hned v příští sezóně, možná ani v té přespříští. A to může být kámen úrazu, jenž tvrdě narazí na Křetínského sebevědomí a trpělivost fanoušků.

Ti toho, po nekonečných letech bez úspěchů, mají také už dost a jsou hákliví na jakékoli experimenty. A bude právě na Jílkovi, aby hrou letenského týmu všechny přesvědčil o správnosti nastoupené cesty. Právě s vědomím toho, že pro Daniela Křetínského neznamená ani tříletá smlouva nic jiného, než cár papíru, který může kdykoliv zneplatnit.