Kellner Slavii spoluvlastnil, ale fanouškem nebyl, prozrazuje bývalý jednatel Ročeň

Nedávno tragicky zesnulý nejbohatší český podnikatel Petr Kellner prostřednictvím finanční skupiny PPF v roce 1994 spoluvlastnil Slavii Praha, vložil do ní dvacet pět milionů korun. „Ale fanouškem nebyl,“ říká bývalý jednatel klubu Zdeněk Ročeň.

Traduje se, že Petr Kellner, ač rodák z České Lípy, byl fanouškem Slavie Praha. „Neprojevoval se tak,“ nepodporuje tento názor Ročeň. „Alespoň podle mých postřehů,“ říká.

„Usuzuju z toho, že při jednáních o fotbale ani o Slavii jako mužstvu nemluvil,“ dokládá. „Ani nechodil jako spoluvlastník na zápasy, co si uvědomuju, byl pouze jednou na evropském poháru, už si nevybavuju na kterém. Ale tehdy přišel i prezident Václav Havel, bral to spíš jako společenskou událost,“ má jasno, jak se chová pravý fanoušek.

Přesto se nechal k investičnímu vstupu do Slavie nalákat. „Fanouškem byl jeho partner podnikatel Milan Vinkler, který s ním společnost PPF při kuponové privatizaci zakládal a vlastnili už teplickou společnost WIKA. Tak byl v té době dalším spolumajitelem Slavie. Vinkler se angažoval i osobně, stal se představitelem klubu, než začal mít potíže se zákony,“ odhaluje Ročeň.

Kdežto Kellnerovi šlo podle jeho vyjádření pouze o byznys. „Dokladem toho je i představa o rozdělení podílů. Čtvrtina jeho PPF, čtvrtina WIKA zastupovaná Vinklerem, čtyřicet pět procent klub Slavie, pět procent Slavia Praha fotbal s.r.o.,“ rozkrývá podílnictví.

A právě fotbalový klub mu vadil nejvíc. „Vůbec nebral argumenty o historickém odkazu fotbalové Slavie, že jsou na společnost registrováni hráči a v té době už docela slušná jména včetně reprezentantů,“ vysvětluje Ročeň.

„Nechtěl poměr padesát na padesát, požadoval majoritní většinu. Ale z toho jsem neuhnul,“ přiznává, jak bylo jednání složité. „Došlo na kompromis, kde neměl nikdo převahu. Vinkler s tím souhlasil,“ našlo se řešení.

Při jednání měl jako jeden z mála občanů republiky příležitost poznat Kellnera osobně. „Bylo mu tehdy 28 let, uvědomoval jsem si, že je to typ moderního obchodníka, který nové společenské zřízení přinesl,“ uvědomuje si tehdy nejvyšší představitel nejstaršího českého klubu.

„Šel tvrdě za svým, neměl rád nějaké řečnění okolo. Měl jasno, co chce. Nekřičel, nepoužíval silnější výrazy, ale byl neústupný,“ charakterizuje nejbohatšího Čecha. „Vybavuju si také, že nemusel moc kravaty, jenom sako a košile,“ vypozoroval.

Scházeli se na dvou místech, klasické fotbalové rozdělení domácí vs. hosté. „Za éry čechoamerického milionáře Borise Korbela měla Slavai pronajatou vilku v Grébovce,“ prozrazuje slávistické sídlo. „Další místem setkání bylo ve středu Prahy v ulici V Celnici v hotelu, který se dnes jmenuje Hilton Prague Old Town,“ přesouvá se do hájemství protistrany.

Jestliže Kellnera zajímal jen byznys, co ho lákalo na Slavii? „Marketing,“ vypaluje okamžitě Ročeň. „Ten byl v troskách, vlastně žádný. Boris Korbel rozpočet táhl ze svých prostředků, o tyto aktivity se vůbec nestaral, po jeho odchodu jsem ho začal stavět já,“ popisuje situaci.

„Pan Kellner si pak přivedl jako šéfa marketingu svého člověka, ing. Vladimíra Lešku. O rok později pak převzal funkci jednatele po mě a podílel se později významně na vybudování dnešního stadionu. V tom se jako vystudovaný stavař vyznal,“ odkrývá vstup do klubových struktur další významné osoby slávistického klubu.

„O stadion měl ostatně Petr Kellner také velký zájem, viděl v něm velký zdroj zisku,“ zdůrazňuje další předmět podnikatele Kellnera.

K dohodě nakonec došlo. „Smlouvu jsme slavnostně podepsali 21. prosince 1993 v Teplicích za přítomnosti novinářů,“ vzpomíná Ročeň. „Kellnerova společnost dala na konto pětadvacet milionů, za deset se postavila v Edenu nová montovaná tribuna proti hlavní,“ odkrývá, kam peníze šly.

„Po započaté přestavbě stadionu ještě za socialistického režimu pod dozorem bývalého předsedy Ladislava Komárka tam byly jen ruiny. A my se mohli přestěhovat z vyhnanství na Strahově zpátky domů,“ objasňuje, proč byla finanční vzpruha tak důležitá.

Stadion v Edenu měl v dalších letech různé vlastníky, údajně za nimi stál on Kellner. „Struktura majitelů byla často dost prapodivná a zatemnělá a já ji nijak nerozplétal. Opravdu to nemohu potvrdit,“ nepodléhá spekulacím

A nepotvrzuje ani tu, že na přivábení Kellnera do Slavie, jenž začínal jako filmový producent, měl velký podíl i oskarový kameraman Miroslav Ondříček. „Pan Ondříček měl podíl na tom, že přišel podnikatel Boris Korbel. Ale nemám pocit, že by se s panem Kellnerem znal už dříve,“ uzavírá Ročeň osobní vzpomínky.

Zdroj: SK Slavia Praha