Ideální sestava Fortuna ligy: Jedenáctku si podmanili hráči Slavie, ale nechybí ani tři Baníkovci

Úvodních devatenáct kol Fortuna ligy je za námi, a tudíž nastal čas rekapitulovat první část sezony. Prvně se zaměřím na sestavení nejlepší jedenáctky. Kromě hráčů v základu uvedu i další adepty, kteří se do sestavy z různých důvodů nedostali.

Hráče budu dosazovat do formace 4-2-3-1, která je v poslední době nejčastěji používanou jak v Česku, tak i ve světě. Středový trojlístek bude tvořit jeden defenzivní, jeden klasický a jeden ofenzivní záložník.

 Brankář: Jan Laštůvka

Do Baníku se vrátil minulou zimu po nepovedeném období ve Slavii. Na jaře sice nezářil, ale výrazně se podepsal pod udržením tradičního ostravského klubu mezi elitou. Teď na podzim své výkony vyšperkoval. Za celých devatenáct kol neudělal jedinou větší chybu a Ostravany několikrát zachránil. Exceloval zejména proti „sešívaným“, za které ještě před rokem chytával. V zápase lapil minimálně čtyři jasné tutovky, zejména útočníku Mešanovičovi se po utkání špatně usínalo.

Tygřím skokem v nastavení zachránil i výhru v Teplicích. Celkem si připsal třetí nejvyšší počet zásahů se čtvrtou nejvyšší úspěšností. Kromě výborné práce na čáře disponuje nadstandardní rozehrávkou. Trenér Bohumil Páník nepraktikuje rizikové kombinace již od defenzivy, na což Laštůvka není stavěný, ale jeho nákopy na delší vzdálenosti jsou excelentní. Téměř vždy trefí správný prostor, kde má Baník velkou šanci vyhrát hlavičku a udržet balon pod svou kontrolou.

Další varianty:

Skvělé služby pro tým vykonal také Ondřej Kolář. Sice pustil pár branek, kvůli kterým se na něj sesypala kritika, ovšem vše vynahradil excelentní rozehrávkou i pod tlakem. Pro styl celku Jindřicha Trpišovského je důležitým článkem. Od poloviny podzimu se v bráně Plzně rozchytal Aleš Hruška, jenž zaujal perfektní prací na čáře, pochvalu si zaslouží i liberecký Filip Nguyen.

Pravý bek: Vladimír Coufal

Podle mnohých nejlepší letní posila Fortuna ligy v ideální sestavě nesmí chybět. Ve slávistickém totálním fotbale má velký prostor na útočení, čehož bohatě využívá. Odpovídá tomu i produktivita – v patnácti zápasech se trefil třikrát a na jeden gól asistoval. Výkonů si všimli také v reprezentaci, kam nakoukl. Fanoušci Slavie či jiných klubů na Coufalovi kromě skvělých výkonů oceňují jeho odolnost. Často za zápas absolvuje obrovský počet soubojů a vypadá na vystřídání, ale díky své vůli dokáže utkání dohrát.

Další varianty:

Na pozici pravého beka nebylo moc jiných možností. Nikdo nevyčníval tolik jako Coufal, který se tedy zdá jako jednoznačná volba. Jediným hráčem, jenž se mu mohl alespoň chvíli rovnat, byl Robert Matejov ze Zlína, jenže pravý halvbek svou formu neudržel a ke konci podzimu zapadl do průměru.

Pravý stoper: Michael Ngadeu

Skála. Zeď. Tank. Podobnými slovy se dá označit Michael Ngadeu v posledních měsících. Zaujal hlavně v Evropské lize, kde si s útočníky dělal, co chtěl. Dominoval také proti horším protivníkům v Česku. Celkem nastoupil do šestnácti zápasů, vyhrál sedmdesát jedna procent soubojů a spolu s Ondřejem Kúdelou vytvořil jednu z nejlepších stoperských dvojic v lize. Skvěle se doplňují – Ngadeu je bezchybný v soubojích, avšak trápí ho horší rozehrávka, ve které fyzický méně zdatný Kúdela naopak vyčnívá. Na kamerunského lva se vyptávali v Turecku, předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík ale rázně všechny zájemce odradil – Ngadeu je neprodejný.

Levý stoper: Patrizio Stronati

V létě se do Baníku vrátil z nepovedeného dobrodružství v Austrii Vídeň a spousta expertů mu nevěřila. Čtyřiadvacetiletý stoper ale ihned přesvědčil kouče Páníka, že patří do základu, ke kterému mu pomohlo zranění Procházky, a již své místo nepustil. Odehrál osmnáct utkání, kromě výborné osmdesáti jedna procentní úspěšnosti soubojů prokazoval dobrou rozehrávku. Nakonec si jeho výkonů všiml i nový trenér reprezentace Jaroslav Šilhavý a povolal ho na sraz. Oficiální start si sice nepřipsal, ovšem pokud bude pokračovat ve svých podzimních výkonech, určitě se dočká.

Další varianty:

Procentuální úspěšnost v osobních soubojích měl nejvyšší Uroš Radakovič ze Sparty, avšak postupem času se svezl se špatnou formou Letenských. Tradičně výborně hrál plzeňský kapitán Roman Hubník, svými výkony překvapili slávistický Ondřej Kúdela nebo jablonecký Hovorka se spoluhráčem Lischkou. Kdyby nedostal třízápasový distanc za faul na Masopusta, aspiroval by i Ján Ďurica, který pozvedl děravou obranu Dukly.

Levý bek: David Limberský

Kontroverzní plzeňský levý obránce si za půlrok odpustil výraznějších přešlapů v disciplíně, pouze jednou na Instagramu vyjel na slávistického předsedu Jaroslava Tvrdíka, a zažil jedno ze svých nejlepších období v kariéře. Trenér Pavel Vrba od něj už nepožaduje pilování lajny nahoru dolů, Limberský se více zapojuje do rozehrávky od stoperů a v nové roli se chytil velice dobře. V pětatřiceti letech je jeho výkonnost obdivuhodná.

Další varianty:

Rozhodoval jsem se mezi Limberským a ostravským Jiřím Fleišmanem. Nakonec jsem volil prvně jmenovaného. Fleišman totiž neudržel svou formu až do konce, naopak Limberský ze svého standardu tolik nevybočil.

Pravé křídlo: Miroslav Stoch

Jeho produktivita mluví za vše. V devatenácti startech si připsal parádních jedenáct gólů a přidal pět asistencí. Pod trenérem Jindřichem Trpišovským se zlepšil i v jiných činnostech. Více se zapojuje do defenzivy, již nepředržuje balony a volí efektivní řešení místo pobavení fanoušků. Navíc vykouzlil pár krásných gólů – nejvíce se do paměti vryjí trefy proti Příbrami, Zlínu, Liberci a Olomouci. Vyčíst se mu dají střelecké pokusy z nemožných pozic či mírné výkonnostní výchylky.

Další varianty:

Reálně Stoch tolik převýšil všechny své konkurenty, že nebylo o obsazení postu pravého křídla pochyb. Přesto vyčnívali tři hráči, kteří by při Stochově absenci aspirovali na místo v ideální sestavě. V Opavě zářil africký rychlík Joel Kayamba, v Jablonci si Lukáš Masopust vysloužil přestup do Slavie, přestože závěr podzimu vynechal kvůli zranění, a jako jeden z mála ze Sparty si zmínku zaslouží Nicolae Stanciu.

Defenzivní záložník: Tomáš Souček

Podle odborníků i podle mě hráč podzimu. Není tak nápadný jako jeho spoluhráč Stoch, ale přínosem pro tým slovenského křídelníka převyšuje. V Edenu jsou jen a jen rádi, že Tomáš Souček v zimě neodejde a minimálně jaro dohraje v Česku. Čím je rodák z Havlíčkova Brodu tak důležitý? V ofenzivě spolu s Hušbauerem určuje tempo hry, s míčem je téměř bezchybný, jeho velkým plusem je produktivita – vsítil pět gólů a na stejný počet nahrál. V defenzivě bourá útoky soupeřů, získává balony a díky své výšce je téměř nepřemožitelný v hlavičkových soubojích. Zároveň má obrovský fyzický fond, takže zvládne vysoké tempo po celých devadesát minut.

Další varianty:

U defenzivního záložníka platí to stejné jako u křídla – jiná volba než Souček nepřipadá v úvahu. I tak znovu zmíním defenzivní středopolaře, kteří patřili mezi nejlepší. Ve Spartě si skvělými výkony zajistil pevné místo v sestavě Martin Frýdek, v Plzni prokázal vysokou produktivitu Roman Procházka, Martin Hašek mladší se díky výkonům v Bohemians vyšvihl až na Letnou a v Baníku prostor před stopery výborně „čistil“ Adam Jánoš.

Klasický záložník: Patrik Hrošovský

Nenápadný slovenský záložník znovu ukázal, že úroveň české ligy přerostl a je jen otázkou času, kdy se přesune do zahraničí. Na podzim sice zaznamenal pouze dva body za gól a asistenci, ale jeho přínos pro mužstvo je obrovský. V rozehrávce Plzně je důležitou spojkou mezi obranou a útokem, balony posílá s velkou osmdesáti šesti procentní úspěšností a o velkém zapojení Hrošovského do rozehry ukazuje i fakt, že jen tři hráči mají vyšší počet pasů. Pro bývalého středopolaře Znojma je smůlou, že ve Viktorii dohraje minimálně sezonu a nezamíří do jedné z top lig. Trenér Vrba se totiž na tiskovce vyjádřil, že klub skončí v zisku a bude danit, tudíž si nechce přidělávat problémy zbytečnými odchody.

Další varianty:

Velkou produktivitou se může pyšnit Josef Hušbauer, který se čtyřikrát trefil a sedmkrát přihrál na gól. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Hrošovského, protože měl větší přínos pro tým. Dalšími zajímavými středními záložníky byli Marek Havlík ze Slovácka, Jakub Považanec z Jablonce, Pavel Zavadil z Opavy nebo sparťan Guélor Kanga, jenž nejen kouči a letenským fanouškům pil krev svým chováním, ale jinak podával nadstandardní výkony.

Ofenzivní záložník: Michal Trávník

Již několik let ukazuje skvělé výkony v jabloneckém dresu a každé přestupové období se mluví o jeho odchodu. Dosud to nevyšlo, ale tuto zimu se zdá být Trávníkův transfer mimo Česko nevyhnutelným. Zaujal hlavně při duelech v Evropě, ale zářil také v méně atraktivní Fortuna lize. V osmnácti stratech zvládl vsítit osm branek a přidal sedm gólových nahrávek. Kromě velmi dobré produktivity vynikal v počtu předfinálních pasů, kterých vyslal třicet, což je nejvíce v lize.

Další varianty:

Zajímavých individualit na pozici ofenzivního záložníka moc nebylo. Svými výkony v Liberci si Petr Ševčík vysloužil přesun do Slavie, kromě jednoho gólu a pěti asistencí zaujal druhým nejvyšším počtem driblinků a přihrávek do gólové šance. V závěru podzimu se do výborné formy rozehrál plzeňský Aleš Čermák, v uvadající Sigmě vyčníval David Houska.

Levý křídlo: Daniel Holzer

Ve třiadvaceti letech toho ve své kariéře zvládl opravdu hodně. Před čtyřmi lety nosil v Baníku kapitánskou pásku, které se vzdal přestupem do nenáviděné Sparty. Když se z nepovedeného angažmá v létě vrátil, musel se vypořádat s nejtvrdším jádrem fanoušků, kteří mu odchod na Letnou nezapomenuli. Brzy ale všechny kritiky umlčel skvělými výkony. Ke konci podzimu sice Daniela Holzera stejně jako celý Baník opustila forma, ovšem i přesto dokázal vstřelit dva góly a na šest přihrál. U Holzera je zajímavá statistika rozdílu přihrávek do gólové šance a předfinálních pasů – zatímco prvně jmenovaných nahrávek vyslal šestnáct, předfinální přihrávky zrealizoval jen tři.

Další možnosti:

Místo na levém křídle v pomyslném souboji vybojoval Holzer nad Jaromírem Zmrhalem ze Slavie. Vysoký fyzicky zdatný křídelník si připsal čtyři branky a přidal čtyři asistence, ale v jeho neprospěch hovoří velká kolísavost formy. Jednou zazáří, avšak v dalším zápase je neviditelný. Navíc často volí řešení více na krásu než ve prospěch týmu.

Útočník: Nikolaj Komličenko

To byla jízda! Ruský útočník Mladé Boleslavi si udržel bilanci gólu na zápas a k osmnácti trefám přidal i čtyři asistence. Žádný ofenzivní hráč neměl tak skvělý nástup do ligy, osmnáct branek by dokonce stačilo na krále střelců v patnácti případech z pětadvaceti sezon od osamostatnění ligy. Komličenko sice patří Krasnodaru, v Mladé Boleslavi je na hostování, ovšem Severočeši téměř jistě uplatní opci ve výši třinácti milionů korun a poté svůj klenot prodají. Zájem prý mají turecké kluby, například skauti Besiktase jezdí na skoro každý duel.

Další možnosti:

Letos na podzim skvělé výkony předvádělo vícero útočníků, avšak do ideální sestavy se mohl dostat jen jeden – a tím nemohl být nikdo jiný než Komličenko. Pokud bych se rozhodl pro formaci na dva hroty, místo vedle ruského cara by si podmanil Benjamin Tetteh, který zaznamenal devět gólů a jednu asistenci. Na chlup stejnou statistiku měl Jean-David Beauguel, který si díky ní vysloužil přesun do mistrovské Viktorie. Zmínit se musí i výkony Michaela Krmenčíka, jenž sice kvůli zranění odehrál jen třináct zápasů, ale i přesto vsítil sedm branek a na jednu nahrál.

IDEÁLNÍ SESTAVA: