Hrdina AS Řím i italské reprezentace ukončil v Argentině kariéru! Musím být se svojí dcerou, prohlásil

V šestatřiceti letech pověsil kopačky na hřebík Daniele De Rossi, jeden z největších hrdinů a srdcařů italského fotbalu všech dob. Učinil tak jen půl roku po přesunu do Argentiny, odkud ho domů táhly rodinné důvody.

Defenzivní záložník De Rossi oblékal přes osmnáct let hrdě dres římského AS, se kterým se emotivně rozloučil po konci minulé sezony, kdy mu vypršela smlouva. Po boku Francesca Tottiho byl hlavní stálicí týmu. Zaznamenal za něj celkem přes 600 startů, což ho řadí na druhé místo v historických tabulkách klubu.

Domácí soutěž nikdy neovládl, pouze si dvakrát potěžkal italský pohár a jednou superpohár. Největší úspěch zato zažil s italskou reprezentací, jíž byl také několikrát kapitánem. V roce 2006 se totiž stal mistrem světa!

Velice blízko k významnému úspěchu s reprezentací byl také o šest let později na Euru. Tam se vzhledem k velké marodce postavil nezvykle na místo stopera a nakonec dotáhl tým až do finále. Za gli Azzuri odehrál celkem 117 utkání a v počtu startů je tak čtvrtý.

Své poslední momenty na profesionálních trávnících se nakonec rozhodl nečekaně prožít v Argentině. Zde si vyhlédl tým Boca Juniors a hned při svém debutu skóroval. I kvůli vleklému zranění však odehrál dohromady pouze pět dalších zápasů.

Za jeho koncem ale nestojí zdravotní stav, nýbrž rodinné důvody. „Cítím potřebu být se svojí dcerou,“ prohlásil na tiskové konferenci. „Moje nejstarší dcera byla jediná, kdo zůstala v Itálii. Žije dobře, není v nebezpečí, jen potřebuje svého tátu.“

„Vedení mi nabídlo pomoc, ale já ji nepotřebuju. Potřebuju zpátky domů,“ pokračoval. „Navždy budu součásti tohoto klubu. Možná jednou osud naše cesty opět svede dohromady. Budu Bocu sledovat. Lidé, které jsem tu potkal, byli magičtí. Nikdy na to nezapomenu,“ naznačil, jak si za krátkou chvíli zamiloval argentinský klub.

„Mám sen stát se trenérem. Vždycky budu blízko fotbalu, je to můj život,“ zakončil svůj projev.