Exkluzivní rozhovor s Vladimírem Šmicerem: Když mě Benítez nenominoval na poslední utkání, byl jsem strašně zklamanej

Trojnásobný vítěz české fotbalové ligy, na mistrovství Evropy skončil s českou reprezentací druhý i třetí a s Liverpoolem vyhrál FA Cup, Ligový pohár, Pohár UEFA i Ligu mistrů. To je Vladimír Šmicer, jeden z nejlepších hráčů, co kdy naši republiku reprezentoval. V rozhovoru jsme se ho zeptali na koronavirus, Slavii, ale i na jeho angažmá v Liverpoolu.

Embed from Getty Images

Do svých řad ho v roce 1999 přivedl trenér Gérard Houllier. V té době už v týmu Reds působil jeho kamarád Patrik Berger a v roce 2002 tuto dvojici doplnil Milan Baroš. V jednu dobu tedy na Anfield Road působilo hned trio z České republiky.

Vladimír Šmicer na severozápadu Anglie strávil šest let. S Reds vyhrál vše kromě Premier League. Při jeho poslední sezoně v Anglii se dočkal největšího úspěchu, na který v profesionální kariéře dosáhl. Do své sbírky přidal “ušatý pohár“.

Nyní ale i Šmicerovu rodinu postihl nový typ viru. Nakažen byl jeho tchán i tchýně, která ale nevykazovala žádné příznaky této nemoci. V jednu dobu chtěl sám Vízek, aby ho převezli do nemocnice.

Kvůli kontaktu s Ladislav Vízkem jste musel být ve dvoutýdenní karanténě. Měl jste nějaké příznaky a cítíte se dobře?

Ano, byl jsem na deset dní v karanténě a žádné příznaky jsem necítil. Byl jsem v pohodě, takže jsem nemusel jít ani na testy. Neměl jsem žádné příznaky a cítím se výborně.

Jak je na tom nyní váš tchán? Je už úplně v pořádku?

Tchán měl špatný 3-4 dny, potom se mu udělalo dobře a asi před čtrnácti dny měl dva negativní testy po sobě, takže už je v pohodě, už chodí hrát normálně tenis , sportuje, už nemá žádný problémy.

Viděl jste se už s Láďou od té doby, co se vyléčil?

S Láďou se samozřejmě vídám a právě už s ním chodím hrát tenis a chodíme na golf, takže od tý doby, co měl negativní testy, tak se stýkáme normálně.

Jste nějak v kontaktu se Slavií?

V kontaktu se Slavií nejsem, protože ta situace je taková, jaká je. V podstatě první měsíc jsem skoro nevycházel z domu, jenom na ty nejnutnější věci. A teď, když kluci začali trénovat, tak doufám, že se dostanu i na Slavii a půjdu se tam na ně podívat.

Máte nějaké informace z Liverpoolu? Je tam situace horší a jak to s dohráním sezony vypadá tam?

Z Liverpoolu žádné zprávy nemám, já si tam s nikým netelefonuju, nebo nejsem nějak v kontaktu. Jenom nám byl zrušen zápas legend 28. března, takže kvůli tomu jsem s Liverpoolem komunikoval, ale od tý doby, co nám zrušili Barcelonu na Anfieldu, tak jenom sleduju tu situaci a vypadá to, že Premier League by se měla dohrát. Teda doufám, že se dohraje, aby Liverpool mohl dostat ten titul, který si zaslouží.

Kdo je podle vás po odchodu Tomáše Součka hlavním lídrem kabiny sešívaných?

Po odchodu Součka si myslím, že to úplně tak ještě nikdo nepřevzal tak, jako to vedl on. Protože co jsem vlastně viděl po jeho odchodu ty čtyři ligové utkání, tak si myslím, že takový typ tam chyběl a uvidíme, jak se to vyvine a kdo to na sebe vezme.

Je tam několik potenciálních hráčů jako je třeba Stanciu nebo Kúdela, ale já bych nechtěl jmenovat. V bráně samozřejmě Kolář, ale myslím si, že si na to, kdo nahradí Součka, ještě počkáme.

Pokud se sezona dohraje, dokáže Slavia udržet osmibodový náskok a obhájí titul?

Tak já věřím, že by se sezona u nás mohla dohrát, protože si myslím, že ten koronavirus je na ústupu. Navíc žádný náš profesionální fotbalista ho nemá, takže s těmi omezeními je šance, že by to nějaký hráč měl dostat, jenom minimální. Takže doufám, že se hrát bude, i když se mi vůbec nelíbí, že to bude bez diváků.

Ale dobře, aspoň se to dohraje a já samozřejmě věřím, že Slavie si ten osmibodový náskok udrží, i když právě bez těch diváků. Vím, že je to pro všechny stejný, ale Slavia to domácí prostředí má specifický a věřím, že tam by Plzeň minimálně jednou z těch dvou domácích zápasů, co s nima mají hrát, porazili právě díky divákům. Uvidíme, ale osm bodů je stále hodně.

Embed from Getty Images

Uměl jste při přestupu do Liverpoolu anglicky a měl jste víc nabídek?

Když jsem odcházel z Lensu, měl jsem nabídky z Paříže, Monaka a Liverpoolu. Pro mě bylo jednoznačný ukázat na Liverpool, protože tam byl i Patrik Berger a navíc já jsem Liverpoolu fandil, když jsem byl malej, takže to pro mě bylo jasný. A anglicky jsem neuměl a musel jsem se učit až v Anglii.

V Liverpoolu jste zažil nejúspěšnější část kariéry. Jaká byla na Anfieldu atmosféra?

Tak atmosféra na Anfieldu je speciální, myslím si, že Liverpool z toho i těží. Celou dobu co Liverpool hraje doma, Anfield je speciální místo a nikomu se tam nejezdí lehce, i když všichni se těší, že si zahrají zahrají na Anfieldu, ale když jste hráč Liverpoolu tak vám to strašně pomáhá, to domácí prostředí, a byl to vždycky náš dvanáctý hráč, a tak to je to momentálně i pro současný hráče.

Navíc je krásnej, velkej, zvětšuje se a za dva roky bude zase zvětšenej. Já, když jsem tam hrál, kapacita byla asi 43 000, teď už je asi 55 000 a chtějí ji navýšit až na 70 000, takže si myslím, že to bude opravdu neuvěřitelný.

S kým jste si v týmu nejvíce rozuměl?

Tak nejvíc jsem si samozřejmě rozuměl s Patrikem Bergerem a to nemyslím jenom řečí (smích). Měl jsem strašně rád Robbie Fowlera, Michaela Owena, protože to byli útočníci, s kterýma bylo jednoduchý hrát. Uměli si najít ten prostor před bránou, takže nahrávat jim bylo neříkám úplně snadný, ale bylo to super si s nima zahrát.

I v záloze samozřejmě Stevie Gerrard byl výbornej hráč, dobře jsem si rozuměl i s Harry Kewellem, s tím jsem hrál moc rád.

Jaký jste měl vztah s Rafaelem Benítezem? Je pravda, že s hráči se nějak “nekamarádí” a vztah mezi ním a jeho svěřenci je pouze profesionální?

Tak Rafa Benítez byl speciální, já jsem ho zažil jenom rok a v tom roce jsme zrovna vyhráli Champions League. Takže jsem se s ním tolik nepoznal, navíc jsem byl prvních šest měsíců zraněnej, byl jsem mimo tým. Až potom druhou část sezony, ty čtyři měsíce, jsem byl s týmem.

Takže já jsem s ním žádnej velkej vztah neměl, prostě jsem to bral, že on je trenér a on mi řekl, že smlouvu nedostanu, takže jsme to brali čistě profesionálně. Asi bych s tím souhlasil, že on má se svěřencema opravdu takovej profesionální vztah. On hrozně mění tým a někdy toho bylo až moc.

Někdy to bylo až zbytečný si myslím. My jsme třeba vyhráli 3:0 a on změnil na dvou nebo třech místech sestavu, přitom se v Anglii říká, že vítězná sestava se nemění, ale on ji měnil často.

Jak jste se cítil, když vás nenominoval k vašemu poslednímu zápasu v Premier League v sezoně, která pro vás byla v Anglii poslední?

Když mě nenominoval na to poslední utkání, tak jsem byl strašně zklamanej, protože jsem věděl, že po šesti letech odcházím z Liverpoolu a na 90% jsem věděl, že asi nezůstanu v Anglii, protože do jinýho klubu jsem nikdy jít nechtěl a chtěl jsem se rozloučit s fanouškama. Ale on mi tu šanci nedal.

Jako trenér na to měl samozřejmě právo, takže to bylo takový zklamání. Ale je to trenér, měl na to právo. Prostě řekl, že dělá to nejlepší pro tým a myslím si, že kdyby se vžil do mojí situace, tak by určitě šťastnej nebyl a možná si to ani neuvědomil.

Kdyby vám Liverpool chtěl smlouvu prodloužit, zůstal byste?

Smlouvu jsem nedostal, Benítez mi to řekl už asi v březnu. Protože mi vlastně bylo 32 a měl jsem za sebou tři operace kolene a on řekl, že dá radši smlouvu nějakýmu třiadvacetiletýmu hráči, se kterým může pracovat dalších pět let, zatímco já už jsem prostě měl takový zdravotní problémy, že už to prostě nemá cenu.

Sám bych z Liverpoolu samozřejmě nikdy neodešel, to by se mi nechtělo (smích). Jenom kdybych věděl, že nemám šanci vůbec hrát, tak bych samozřejmě šel, ale jinak jsem tam byl moc spokojenej.

V jednu dobu jste v Liverpoolu hrál s Milanem Barošem i s Patrikem Bergerem. Jaké to bylo?

Když jsme hráli s Patrikem a Milanem spolu dohromady, tak to bylo dost zvláštní, přece jenom jsme byli tři z České republiky v Liverpoolu. Určitě se to nestává moc často a já bych řekl, že jsme si to užívali. Samozřejmě s těma zdravotníma potížema, co jsem měl já, Patrik a někdy i Milan, málokdy jsme se sešli na jednom hřišti dohromady, ale byla sranda na trénincích.

Utíkalo nám to tam a užívali jsme si to, protože když hrajete za Liverpool, tak si vás vážej. Někam přijdete a jste v pozornosti a lidi vám chtějí pomoct, takže to bylo skvělý a já jsem byl šťastnej, že jsem si s nima mohl zahrát v tak velkým klubu, jako je Liverpool.

A co vaše poslední utkání v dresu Reds, které bylo ve finále Ligy mistrů? Čekal jste, že se do hry dostanete? Jaká byla vaše reakce, když vás do utkání trenér poslal již během první půle?

Nečekal jsem, že půjdu od začátku, to určitě ne. Ale věřil jsem, že se do hry třeba dostanu. Cítil jsem se dobře. Já jsem trénoval, co nejlíp to šlo, protože jsem věděl, že odcházím, tak jsem musel ukázat všem jiným týmům, že ještě hrát můžu. A když právě přišla ta šance, že jsem šel do hry už ve 20. minutě, tak jsem si řekl, že musím něco ukázat, že to je pro mě obrovská šance, že ještě umím hrát fotbal a nakonec se mi to právě povedlo.

Nakonec mi i ten výkon ve finále pomohl jít do Bordeaux. Dostal jsem se do francouzské ligy. Takže to utkání mi vyšlo a asi to bylo právě tím, že jsem cítil, že se musím předvést, abych se ještě dostal do nějakého dobrého klubu, který hraje spíš nahoře.

Sestřih finálového utkání Ligy mistrů mezi Liverpoolem a AC Milán v roce 2005. Zdroj: ww.youtube.com

Nakonec jste vstřelil gól a proměnil rozhodující penaltu. Jaké byly první reakce a jak na tento úspěch nahlížíte dnes?

Tak to, že jsem dal gól, a ještě proměnil penaltu, tak jsem byl samozřejmě hrozně šťastnej, protože díky těm gólům jsem si mohl šáhnout na ten pohár, vyhrát Champions League. To je asi sen většiny mladých fotbalistů, kteří začínají a chtějí něco vyhrát. Chtějí být třeba mistři světa nebo vyhrát Champions League.

Takže i já na tento úspěch nahlížím, že to byl můj největší úspěch kariéry. Fotbal je týmový sport a chtěl jsem vyhrát tu největší evropskou trofej. Co jiného bych měl mít za cíl? Vyhrál jsem i jiný poháry nebo tituly, ale tohle je životní úspěch.

Je nějaká trofej, po které jste toužil hodně a nezískal ji?

No ano, samozřejmě. Premier League jsem si přál vyhrát a to mě opravdu mrzí, že se nám to nepodařilo, protože Liverpool ji dlouho nevyhrál a byl to náš cíl se ji pokusit vyhrát. Bohužel, byly proti nám lepší týmy. A tak aspoň doufám, že ten titul oslavím letos, i když to bude asi divný, když ho kluci získají a nebude na stadionu ani noha.

Jak často jezdíte s Liverpoolem na zápasy legend?

Na zápasy legend jezdíme tak třikrát za rok. Jsou to skvělý zápasy, hrajeme proti velkým týmům a hlavně ty zápasy na Anfieldu jsou skvělé, většinou jsou to březnový termíny, hráli jsme s Realem Madrid, AC Milánem, Bayernem Mnichov a teď jsme měli hrát s Barcelonou. To jsou zápasy, kdy přijde 55 tisíc diváků a to je neskutečný.

Hodně jezdíme do Asie, byli jsme v Austrálii, takže opravdu jezdíme po celým světě a je vidět, jak je Liverpool velkej klub, jak všude na světě má spoustu fanoušků. Takže to nás těší, že na nás ještě nezapomněli, a že se na nás ještě přijdou podívat.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené

Cristiano, to nestačí! FAČR neuznává Ronaldův rekord, přišla s novým číslem Bicanových gólů

Tato zpráva včera obletěla celý svět. Cristiano Ronaldo vstřelil svůj 760. gól a stal se nejlepším střelcem v historii fotbalu. Překonal tak rekord legendárního Josefa Bicana, který měl nastřílet 759 branek. S tímto údajem však nesouhlasí FAČR, ten se proti Ronaldově překonání rekordu brání.

Co může za krizi Realu Madrid? Hráči bez motivace, absence systému, bezgólový útok a “tlouštíci” z formy

Tahle sezona může patřit k těm nejčernějším v historii Bílého baletu. Pár sezón bez žádné trofeje už Real zažil, ovšem takhle bezradné výkony nepodával nikdy. Všemu nasadilo třešničku ostudné vyřazení od třetiligového Alcoyana.

Slavia si poradila v poháru s Duklou, kdo z náhradníků si řekl o místo v základu?

V prvním jarním kole si Slavia poradila se Sigmou poměrem 3:1, ve středečním Mol Cupu přidala jeden gól navíc a porazila Duklu 4:1. Trenér Trpišovský dal v pohárovém utkání tradičně šanci náhradníkům.