Reklama

Diskuse, proč se v Česku nedaří vychovat hráče do elitní úrovně, nemusí být věčná

Zatímco v západoevropských klubech je po uchazečích o každodenní individuální podporu a dohled nad hráči veliká poptávka a po těch s kvalitním vzděláním a s praxí je doslova hlad, v Česku tato role neexistuje a namísto individuální práce s hráči probíhá nekonečná a velice intenzívní diskuse “proč ten či onen talentovaný hráč neuspěl”, až se z debaty stal celonárodní folklór, řešený po hospodách a stejně tak ve vedeních top českých klubů. Zatím bez posunu k uchopitelným řešením.

Nedokončených anebo neúspěšných a poztrácených hráčských příběhů můžeme vnímat každý rok několik, ne-li mnoho, stále se nové příběhy opakují dokola podle stejných algoritmů a seznam ztracených talentů se každou sezónu napříč Českem jen a jen rozrůstá.

Planá diskuse se donekonečna vede o tom, “proč a co by bylo kdyby bylo…” A stejné otazníky visí i letos a zřejmě i dál zůstanou viset nad našimi dalšími nadějemi, stále nově se rodícími v Česku anebo přicházejícími ze zahraničí.

Například aktuálně se spekuluje o možnostech kariér Adama Hložka a Adama Karabce, v aktuálním hledáčku je sestup nedávno famózně Slavií rekrutovaného Joaa Felipe Silvy z Brazílie a také trpělivý návrat Davida Pecha po jeho zranění do první ligy.

Nejnověji nás uchvacují Daniel Samek nebo například Lukáš Mašek a jistě mnoho dalších mladých talentovaných hráčů, kteří mají obrovský potenciál, ale nemusí ho proměnit v kariérní úspěch, přestože mají dobrou podporu ve svých klubech, v rodinách, což ale měli, jak velmi dopodrobna známo, i jejich předchůdci.

Samo od sebe se nic v Česku nezmění, životní sen elitního sportovce se však na západ od Krušných hor, ale vědomě také v Africe, již mnoho let tvoří zcela jinak.

Mnoho diskusí se také vede a velice často dostane do bodu, kdy si nedokážeme přesně odpovědět na otázku, co je důvodem, že občas drží naše týmy krok se světovými kluby a dokonce je dokážeme občas i porážet, především v mládežnických kategoriích a tu tam i náš reprezentační tým vytvoří kvalitní, z českého pohledu nadprůměrný, výsledek.

Velice nebezpečné pro současné mladé naděje v Česku je, že se těmito pseudo-výsledky uspokojujeme. Vše se totiž děje na bázi, která je bez trvalejší stability a bez koncepčního podchycení klíčových faktorů, které nám dovolí vyhodnotit a ukázat na silné stránky a taky na ty slabší, které vyžadují korekci.

Krok se světem dokážeme držet nepochybně fyzickým způsobem hry, extrémními atletickými výkony na hřišti, důležitou otázkou ovšem je, jaký to má pak celkový dopad na zdravotní stav našich hráčů a na jejich dlouhodobější prosperitu a motivaci.

Kde se ve skutečnosti nacházíme vůči konkurenci a také vůči limitům člověka – sportovce 21. století, zda-li již z pohledu akumulace námahy dokonce nejsme nevyváženě za bezpečnou hranou na úkor dalších dostupných potenciálů hráčů, které finálně tvoří komplexnost a top kvalitu fotbalisty a jeho reálnou akvizici do elitních klubů a soutěží a my tyto potenciály neumíme a ani nechceme nacházet a využívat.

Spoléháme převážně anebo dokonce pouze na fyzickou nadvládu, která přináší ekonomické dopady na fungování klubů díky přetěžování hráčů a vytváření předpokladů k jejich četným zraněním a ty jsou pak vedle klubových ztrát doslova pohromou pro hráče. Ignorujeme potenciál z individuální práce s hráčem.

Informace a poznatky o tom, že každý hráč je absolutní individuum, že je jedinečný a že každý disponuje zcela jinými tréninkovými a herními potenciály, které zůstávají často neodemčeny a že je individuální i svými potřebami z pohledu vrozeného talentu, učenlivosti, prosperity, resp. fungování těla a mysli, je nutno neustále přinášet a otevírat i další otázky.

Například o tom, že lze metodicky správným a dostupným analytickým způsobem tyto otázky konkrétně definovat, akumulovat a mapovat je na ose času a ve vztahu ke sportovním cyklům hráče v sezóně je potřeba tyto oblasti sledování pokrývat vhodnými řešeními, vedoucími k stabilnímu trendu rozvoje a progresu hráče a za udržení kvalitního well-being životosprávy, včetně vzdělání a soukromého života hráče.

Kategoricky se tato disciplína resp. role nazývá individuální servis pro hráče a pro klub. V Česku se kluby donekonečna vymlouvají, že na tuto roli nemají potřebné finanční prostředky, ale současně klubům vůbec nevadí, že jim uniká daleko více peněz a touto větou, “že nemají peníze”, se přímo odsuzují k nižší prosperitě a nižší konkurenceschopnosti, oboje spojené s nemalými ekonomickými ztrátami i v budoucnosti, protože úspěch budoucího českého hráče stojí nejen na aktuální přítomnosti kvalitní individuální podpory, ale taky i na jejím postupném rozvoji v klubu. Úspěch je individuálním servisem přímo a nekompromisně limitován, či dokonce předem vyloučen.

Koncepční podchycení hráče je dlouhodobou záležitostí, kdy se díky neexistenci individuálního řízeného konceptu rozvoje hráče často zmaří i klíčově důležité fáze, např. zlatý věk motoriky, který po 13. roce života již nelze ničím nahradit, ale také se dostaví nezvládnutí témat v pubertálním věku.

Zde se vše ještě naplno neprojeví, vše je pod jakousi kulisou probíhajícího úspěchu, kde běžně není vidět existující problémy a už vůbec ne ty, které teprve vyplují na povrch až o ně budeme nejméně stát. Bude to v době přechodu do dospělého fotbalu a v té době je již rozdílovost hráče poměrně vysoce očekávána a prokrastinace v dřívější individuální péči nebo v její absenci se do naha projeví.

Viditelná špička ledovce jako důkaz v Česku existuje, na kterou když pak s hráčem narazíme, téměř vždy je už pozdě, ta už pak jen stále a opakovaně symbolizuje potřebu změn práce v klubech a v akademiích, když úspěch a byznys je už bohužel ztracen.

Absence a propast v systému řízení klubu a hráčů, ve které schází individuální podpora a monitoring hráčů je vždy doprovázena ekonomickými ztrátami klubu a ruku v ruce se sníženým úspěchem hráčů, ne-li jejich zánikem. A opět zde jen odkaz na daleko četnější úspěchy v západní části Evropy, kde se již nelze vymlouvat na to, že mají více peněz. Mají je zejména z vlastní kvalitní práce a z byznysu.

V Česku nejsou žádné výjimky. Zcela zřejmá je například neexistující individuální podpora hráčů a s tím spojená obrovská byznys díra v systému výchovy hráčů v akademiích a také mezi jinými i v českém top klubu, jejíž důsledky letos bez možnosti nápravy zaznamenala SK Slavia Praha před letošním rozehráním kvalifikací do mezinárodních pohárů.

Kdy na povrch v celé své nahotě vyplul ledovec a ukázal svou mocnou destrukční energii. Trenér A-týmu se totiž mj. nechal slyšet a otevřeně sdělil novinářům, že “neví, v jakém stavu se mu vrátí hráči z dovolené z Afriky”. Vědělo se to, ale znamená to i v tomto podání trenéra, že o jemu svěřené hráče se nikdo v určitých obdobích zodpovědně nezajímá anebo se nezajímá kvalitně a individuálním přístupem.

Je potřeba podotknout, že kouči individuální podpory poskytují v západoevropských klubech a jejich akademiích tento vysoce profesionalizovaný servis již v kategoriích dětí a mládeže, a jejich role postupně nabírá na intenzitě a rozsahu s vyšším věkem selektovaných rozvíjených sportovců, kdy individuální koučové zodpovídají za přesně definované témata u týmů U15/U16 a pomáhají ze své pozice produkovat hráče, aby byli úspěšně způsobilí zvládnout přechod do fáze U17/U18 atd.

Součástí péče o hráče je systematická práce nejen s moderními analytickými prostředky, ale také adresná systematická příprava na vyšší soutěžní úroveň, na potřebné výsledky ve špičkových turnajích apod.

Důležitá je diagnostika potenciálů hráče, vyhodnocení a naplánování adekvátní realizace a naplňování dispozic tréninkem, včetně individuální přípravy a harmonizace všech aktivit a tréninkových objemů v jeden ucelený bezpečný systém.

V individuálním servisu je současně zakotveno nalezení a doporučení nejvhodnějšího tréninkového obsahu, adresovaného na rozvoj a posilování konkrétních předností a korekci konkrétních slabých stránek hráče, jeho podpora a komunikační zastoupení při řešení aktuálních témat (osobní situace, konsolidace krizí, studijní povinnosti, posílení funkčního propojení sportu a vzdělání, trvalá podpora a komunikace studijních plánů a podpora jejich plnění ve škole sportovce, jazykové vzdělávání a osobnostní rozvoj, návrhy na optimální řešení a zlepšení nejen budoucí, ale také aktuální smlouvy s klubem a s agentem, podpora přípravy hráče pro reprezentační výstupy a v nich tvorbu úspěchů, podpora dalších témat, spojených se životem sportovce, např. finanční gramotnosti hráče, dohled a optimalizace stravování, včetně poskytnutí know-how pro kvalitní výběr zdrojů, úprav stravy a doplnění vhodné suplementace, zdravotní témata a dohled, především důraz na prevenci, ale také podpora po zraněních, při doléčování a regeneraci, úměrné nabírání kondice, ale též doporučení pro případný právní servis a další konzultační činnost ve prospěch stabilně se rozvíjející kariéry hráče a řešení jeho dennodenních situací a krizí. Aby ve finále vznikla komplexní úspěšná osobnost a ne neúspěšný bezradný člověk, končící bez pomoci na ulici.

Práce individuálního kouče je v zahraničních klubech stále více vnímána jako hodnotný benefit a přispívatel rozvoje, je systemizována a plně zabudována do práce realizačního týmu, je manažersky řízená a cílená na potenciály, zájmy hráče a klubu současně, je základním stavebním kamenem pro fotbalový business a úspěch jedince.

V Česku jsme zatím s touto rolí prakticky vůbec nezačali pracovat. Na českých sportovních školách a na univerzitách není zatím tato činnost popsána. Role individuálního kouče je i velice náročná na jeho vysokou kvalifikaci a také na odhodlanost, na flexibilitu a na empatii (tzv. na plné nasazení).

Na tuto roli je nutno nahlížet jako na zodpovědnou osobu, která musí co nejlépe až špičkově zvládnout a pokrýt komplexitu hráče, být jeho důvěrnou oporou, spojkou k dalším trenérům a k vedení klubu. Objektivně se vyhodnocuje kvalita individuálního kouče na základě měřitelných KPI, kterými si pak tito koučové získávají pozornost u těch nejlepších klubů, které je usilovně vyhledávají.

Také je vhodné se zde zmínit o finančním pohledu, který s sebou ponese instalace role individuálního kouče do českého fotbalového klubu. Samozřejmě, že se investice vrátí, o tom již v západoevropských klubech nikdo nepochybuje. Tam je problém jiný, tj. kde kvalitní kouče vzít?

V Česku je potřeba náklady na novou roli nejprve spočítat, ale spíše lze konstatovat, že již první transfer hráče tuto roli v nákladech komfortně zaplatí a pokryje i další období a odvaha klubu k investici, tzn. také k navýšení množství individuálních koučů, se pak sama pohne dopředu, ruku v ruce s narůstajícím byznysem.

Jednu obrovskou výhodu v Česku teď vskutku máme. Vzhledem k tomu, že jde o zcela novou pozici a funkci v řízení rozvoje sportovce, nemusí a zřejmě zpočátku nebude na položku “za kolik” tak vysoký tlak jako je v zahraničí a český ligový klub může začít s platovou nabídkou relativně nízko, např. od 1500 €/měsíc při rozumné alokaci počtu svěřenců na kouče a především se musí klub postarat o dobrou integraci role do současného systému v klubu. Tam nepůjde jen o přidání člověka na výplatní listinu a o navýšení tréninkového objemu hráče, ale o hlubší překopání způsobu práce celého klubu.

Mnohé příběhy hráčů, které náš český fotbal pamatuje, nebyly úspěšné vůbec nebo byly úspěšné jen částečně, mnohdy velice záhy zmizely, protože byly uchopeny nesprávně, nesprávnými lidmi a nekvalifikovaně anebo nebyly uchopeny vůbec. Minulost neumíme změnit, stalo se, bohužel.

Snad už však alespoň nežijeme v době, kdy na hráče agent nebo klub nasazoval strážní dohled, aby, až se vyšlá hvězda někde v baru opila alkoholem a tuto někdo za vyzářenou aroganci nezbil anebo, aby se ráno tato do nočních hodin oslavující hvězda dostavila k tréninku či zápasu. Už jsme o cosi dál, je ale otázkou, o kolik jsme se dokázali v péči o dennodenně zodpovědně trénujícího a rozdílově hrajícího sportovce lépe postarat a co můžeme dnes mladému vrcholovému fotbalistovi nabídnout navíc, než jen rozvoj opřený o ojediněle štěstí, které možná přijde.

Je potřeba ale vědět, že i zahraniční kluby se již mnohokrát spálily a poučily se, stále více se dnes zajímají při skautingu a rekrutaci hráčů o jejich dlouhodobá individuální data z již poměrně sofistikovaných aplikací, ze kterých je čitelná nejen samotná statistika ze soutěží, ale také jejich konzistence rozvoje při průběžném plnění výkonnostních cílů a úroveň jejich zvládnutí (gradient dosavadní učenlivosti neboli odvoditelný potenciál růstu), vizualizace plánů a reálné nabírání technických a taktických dovedností, vztahy hráče s ostatními hráči a s trenéry, dokonce monitoring rodinných podmínek, přehled preventivní péče a zdravotního prospívání, evidence zranění a parametry regenerace, fyzická a psychologická kondice na časové ose a mnoho dalších, stále více zřetelně popsatelných účinkujících parametrů, u nichž se čím dál detailněji zjišťuje, že jsou v komplexní individuální podpoře hráče více či méně relevantní a často zásadní pro úspěch hráče a byznys sportovního klubu. A tato data velmi jasně hovoří pro klub, který nakupuje posilu.

Zdroj: 121 ELITE Sports



Reklama

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

  1. To je nějaká diplomová práce? Vydržel jsem číst tak do 1/5 . Neskutečné množství prázdných, zbytečných vět.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené