Blog: Góly na hraně! Podivný trend letošního extraligového Play-off pokračuje

Už od předkola je to v podstatě všední tradice. Trenéři houfně využívají možnost Coach’s Challenge, prakticky při každé, byť jen trošku sporné situaci. To, co kdysi za normálních okolností bez diskuze platilo, je už dneska za hranou pravidel. A když už se stane, že se neřeší žádná milimetrová situace na hraně brankoviště, raduje se celek ze vstřeleného gólu z ofsajdu.

Foto: Stanislav Souček, Mountfield HK

Radost z gólu bývá čím dál častěji předčasná a zbytečná. Po každé brance soupeře si okamžitě trenéři na střídačce přehrávají opakovaný záběr, aby odhalili cokoliv v rozporu s pravidly.

Velmi oblíbeným trendem používání takzvané trenérské výzvy vygradoval v letošních vyřazovacích bojích. Zápasů, které by se bez této pomůcky obešly, rapidně ubývá.

Na takové rozhodnutí mají trenéři prakticky jen pár vteřin, takže se mnohdy jedná o vyhodnocení z jednoho záběru na malém displeji během chviličky. Často to bývá nakonec úspěšný tah.

Daleko více je překvapující, když se v opakovaných záběrech z různých úhlů neprokáže žádný náznak postavení útočícího hráče v brankovišti, či dokonce kontakt s brankářem. I za cenu výsledku pokus – omyl, trenéři riskují ztrátu oddechového času, který by mohli využít pro klíčovou část závěrečné pasáže utkání.

Přesně taková situace nastala v prvním semifinálovém utkání Třince s Mladou Boleslaví. Trenéři využili práva využití Trenérské výzvy, ačkoliv nikdo v takovém případě žádné porušení pravidel vidět nemohl. Zkrátka tam nebylo.

Takovéto případy hokeji jednoznačně škodí, protože nesmyslně zdržují hru. Riziko ztráty Timeoutu je podle mě hodně malý trest. Pokud už si trenéři výzvu vezmou, měli by si být tímto krokem mnohem jistější. Často to prostě jen zkusí, čímž mohou takticky trochu zabrzdit euforii týmu, který právě branku vstřelil.

Aby nedošlo k omylu, rozhodně nejsem proti celému tomu systému, kde pomáhá sporné situace rozklíčovat videozáznam. Zrušení této pomůcky by byl rozhodně velkým krokem zpět.

Mraky těchto situací jsme mohli vidět už v předkole. Mohlo by se na první pohled zdát, že takováto možnost může být jen ku prospěchu hokeje, ale ne vždy tomu tak skutečně je. Potíž je v tom, že je podle napsaných pravidel někdy těžko určit, co je ještě v pořádku a co ne.

Nejdiskutovanější je již zmíněný kontakt s brankářem. Že se občas nějaký hráč pohne v modře vyznačeném území, to je věc, kterou z hokeje odpárat zkrátka nejde. Hokej je rychlá hra, plná kontaktů.

Ono vlastně ještě to chvilkové postavení v brankovišti není zase takový zločin. Když už však dojde k sebemenšímu kontaktu hráče s gólmanem a následně v několika dalších vteřinách puk přeplachtí přes brankovou čáru, je na problém zaděláno.

Ono totiž není za brankoviště považována jen ta modrá plocha na ledě, ale taky prostor 1,27 metru nad ledem.

NĚCO Z PRAVIDEL

Jedna definice říká, že branka se uzná v případě, jestliže je útočící hráč v brankovišti v okamžiku, kdy puk přechází brankovou čáru a žádným způsobem neovlivní brankářův zákrok s výjimkou případů popsaných v Pravidlu 471.

Pravidlo 471 se pak dá doporučit velmi důkladně prostudovat, neboť je to souhrn dalších devíti bodů. O této problematice hovoří bod 4, který zamezuje uznání branky, pokud útočící hráč stojí nebo drží svou hůl v brankovišti, když puk vniká do branky, ledaže je v brankovišti následkem zákroku bránícího hráče a neměl podle názoru hlavního rozhodčího dostatek času z brankoviště vyjet.

Pro úplný přehled dokládám ještě další body v tomto pravidle, které se v těchto nepřehledných situacích u videa posuzují. Branka se dále neuzná:

  • Jestliže útočící hráč vyvolá kontakt s brankářem, ať už nahodile či jinak v okamžiku, kdy je brankář v brankovišti a je dosaženo branky.
  • Jestliže útočící hráč vyvolá kontakt s brankářem jinak než nahodile v okamžiku, kdy je brankář mimo brankoviště a je dosaženo branky.
  • Jestliže útočící hráč vjede či zaujme postavení v brankovišti tak, že překáží brankáři ve výhledu a snižuje jeho schopnost bránit branku a přitom je dosaženo branky.
  • Jestliže je brankář natlačen do branky společně s pukem po jeho zastavení. V případě potřeby možno uložit příslušné tresty.
  • Jestliže je puk pod hráčem, který je uvnitř či poblíž brankoviště (úmyslně či jinak), branky nemůže být dosaženo zatlačením tohoto hráče společně s pukem do branky.

Tady je ten největší problém. Každý rozhodčí musí danou situaci pak posoudit z velké části podle sebe.

Na jednu stranu se snaží detailní popis pravidel myslet na všechny aspekty, které mohou během hry nastat, na druhou stranu je podle tohoto seznamu posuzovat není vůbec jednoduché.

Občas stačí, aby došlo k úplně jemnému a nevinnému kontaktu, kdy brankář v podstatě ani neztratí rovnováhu. Spíš se potom pro jistotu rozhodčí přiklání k výsledku: „Kontakt tam byl, branka neplatí.”

Posuzovat tyhle situace skutečně není záviděníhodná práce. Tím spíš, když je vlastně úplně jedno, jaký verdikt nakonec rozhodčí vydá. Ve všech případech bude jeden z týmů proti rozhodnutí protestovat a bude se cítit poškozen.

Trenéři se v dnešním moderním hokeji snaží hráče tlačit na hranu brankářského území, aby mu co nejvíce zabránil ve výhledu, čímž následně dochází k desítkám osobních soubojů v této části hřiště.

Zajímavý karambol museli řešit v nedělním utkání na Spartě. Domácím se konečně podařilo vyrovnat, euforie byla obrovská. Jenomže Coach´s Challenge opět během relativně malé chvilky úplně změnila náladu obou týmů v O2 Aréně.

V tomto případě se však dá s rozhodnutím neuznat gól spíš souhlasit. I když i tady cítil domácí útočník David Tomášek křivdu, protože si v kontaktu s libereckým Petrem Kváčou podle jeho slov nepočínal tak aktivně, aby bílou tygří zeď tak jednoduše zboural.

CO OFSAJDY?

Pak je tady ještě jedna záležitost, o které se mluví už dlouhá léta. Když boleslavský David Bernard ve třiatřicáté minutě v druhém semifinále zvýšil náskok bruslařů na ledě třinecké Werk Arény už na 3:1, všechny záběry v televizi diváky utvrdily, že se jednalo o dosažení branky po ofsajdové situaci.

Viděl to i třinecký Václav Varaďa ze střídačky. Ale jak sám poznamenal: „Zaznamenal jsem to, ale na ofsajd si challenge vzít nemůžu.

V dnešní digitální době je to určitě škoda. Na brankovišti totiž někdy luštíme z deseti záběrů každý detail, ale nad půlmetrovým postavení mimo hru mávneme rukou stejně, jako před dvaceti lety.

Ředitel Extraligy Josef Řezníček říká, že kluby odmítají tuhle finanční zátěž dotovat. Poté lze tyhle chyby ale přičítat právě vedení soutěže. I rozhodčí je totiž tvor dopouštějící se chyb.

Mnohdy se jim vlastně nemůžeme divit, když v současné rychlosti hokeje někde něco přehlédne. Pravdou však je, že ne vždy se jim dá každá chyba tolerovat.

Modernizace Extraligy by ale měla být prioritou, pokud chceme naší nejvyšší hokejovou soutěž posouvat na světové parametry. Však si jen spočítejte, kolik let už dostávají výjimky některé stadiony, které snad nikdy v historii své účasti v Extralize nesplňovaly stanovená kritéria pro účast. Ale o tom třeba zase někdy příště.

Zdroj: Tipsport Extraliga

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené

Kúdela je zpět! Proti Liberci podal výborný výkon a gólem rozhodl o výhře Slavie

Slavia zvládla zápas v Liberci a do Prahy si odváží všechny tři body. Jediný gól vstřelil z pokutového kopu Ondřej Kúdela, jinak byl zápas hodně soubojový a mnoho šancí k vidění nebylo.

Velký fotbalový zvrat! Nejlepší kluby Evropy se dohodly na vzniku Superligy

Fotbal již nebude takový, jaký ho známe. Kvůli lepším finančním možnostem se nejlepší evropské kluby dohodly na vzniku Superligy, která jim nabídne zajímavou konfrontaci a mnohem vyšší výdělky.

Třineckou ocel se pokusí překousnout Bílý Tygr. Startuje finále Extraligy!

Od posledního finálového utkání v české Extralize uběhlo už 721 dní. Ani po tak dlouhé době si však nebude vrchol sezony užívat někdo jiný. Třinec a Liberec spolu svedou další válku o Masarykův pohár. Kdo je favorit?